Antické olympijské hry

Místem, kde se zrodily nejstarší sportovní slavnosti, byla starořecká Olympia. Tento posvátný okrsek ležící na poloostrově Peloponés, kam poutníci původně přicházeli uctívat svého nejvyššího boha Dia (Zeus) a jeho manželku, královnu nebes Héru, dal jméno nejslavnějším ze všeřeckých her. Tyto hry vznikly jako doplnění k náboženským průvodům, různým uměleckým výstupům, divadelním hrám či soutěžím.

Přesný původ olympijských her je nejasný. Z archeologických vykopávek je známo, že již ve 2. tisíciletí před Kristem stál na půdě pozdější Olympie dřevěný Héřin chrám, kde se konaly tzv héraie, panenské závody. Byly součástí obřadného zasvěcování. Dívky-panny při nich dokazovaly svou tělesnou i duševní zdatnost, že jsou zralé stát se ženami. Skutečným zárodkem her byly však až běžecké závody, již jsou zřejmě dědictvím Kréťanů, a které Řekové posléze rozvinuli a rozšířili. Podle některých řeckých bájí a pověstí je ale zakladatelem her sám Zeus, podle jiných jeho syn Héraklés či Diův vnuk Pelops.

Model lokality v Olympiji (Britské muzeum)

Model lokality v Olympiji (Britské muzeum)

V okolí Diova a Héřina chrámu v Olympii postupně vyrostl celý komplex sportovních zařízení, k němuž patřila palaistra (zápasiště, potom hřiště), gymnasion (cvičiště a tělocvična s hygienickým a kulturním zařízením), stadion pro sport, hippodrom pro koňské dostihy a závody vozatajů, divadlo a aleje mramorových a bronzových soch.

Vlastní historie olympijských her se začíná podle tradice 8. července roku 776 před Kristem. Od tohoto data se hry konaly pravidelně jednou za čtyři roky a období od jedněch OH ke druhým OH se nazýval podle řeckého kalendáře olympiádou. Od této doby se také v Olympii registrují jmenovitě vítězové. Prvním vítězem se stal kuchař z Élidy jménem Koroibos. Nejdříve byly hry jednodenní záležitostí a soutěžilo se jen v běhu. Postupně se přidávaly další disciplíny a program se rozšiřoval na více dní až se jejich počet ustálil na pěti.

Běh zůstal po celou dobu historie olympijských her hlavní závodem, ať už jako samostatná disciplína nebo jako část pětiboje nebo běh ve zbroji. Velmi oblíbené byly i další druhy závodů, například již zmíněný pětiboj nebo zápas. Z počátku byly hry záležitostí pouze peloponéskou, kde měli převahu závodníci ze Sparty. Postupně se však rozšířily a začali se zde uplatňovat běžci a zápasníci ze všech koutů země. Nejslavnějším zápasníkem starověku se stal Milón z Krotónu, byl nazýván druhým Héraklem.

Pozůstatky stavby gymnasion (tělocvičny) (foto: Ronny Siegel)

Pozůstatky stavby gymnasion (tělocvičny) (foto: Ronny Siegel)

Největšího rozmachu dosáhly OH v 5. století před Kristem, kdy se do Olympie sjížděli slavné osobnosti z celého Řecka. Olympie nebyla jen centrem náboženského a sportovního ruchu, ale stala se i jednotícím střediskem řecké politické moci. V té době byl na posvátném území Olympie vyhlášen klid zbraní – mír ekecheiría. Trval tři měsíce, jelikož zahrnoval dobu soustředění k přípravě závodníků před hrami, dobu her i dobu, kdy se závodníci a delegace vraceli domů. V době vrcholného rozkvětu podávali olympijští závodníci před výkvětem řecké společnosti výkony srovnatelné s výkony sportovců na moderních olympijských hrách.

Od 2. století před Kristem, ve kterém Řím ovládl Řecko, započal pokles v oblibě olympijských her. Později se někteří z římských císařů snažili nahradit OH jinými hrami, které pořádali na oslavu svých válečných vítězství, jiní se sami her zúčastňovali a porušovali jejich odvěká pravidla, jako třeba císař Nero. K úpadku olympijských her přispěly také náboženské poměry. Po přijetí křesťanství ve 4. století byly zakázány všechny pohanské slavnosti a tento osud stihl roku 393 i olympijské hry. Za doby antické historie se jich konalo 293.

© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht