Atentát na R. Heydricha

Zaměřím se na 40. léta 20. století na našem území v době Protektorátu Čechy a Morava. Kolem roku 1941 zde vzniká a postupně sílí protifašistické odbojové hnutí – lidé se bouří a stávkují. „Růst organizovaného odbojového hnutí nacisty silně znepokojuje.“[1]

Na místo neschopného protektora Konstantina von Neuratha je jmenován Reinhard Heydrich. „Jako říšský protektor prosazoval politiku cukru a biče – sociální výhody dělníkům versus brutální perzekuce vůči neloajálním a nepřátelským živlům.“[2] Okamžitě po nástupu do funkce vyhlásil stanné právo a začal se systematickým vyvražďováním „nepřátel“. To byla zejména inteligence. Lidé byli zabíjeni po stovkách, ovšem neviditelně, v koncentračních táborech. „Tak byl záměrně zbavován český národ vůdců.“[3]

Nejvíce práce si dal Heydrich s českou mládeží. Již odmalička jim vštěpoval nacistické ideologie, aby z nich za pár let mohli být vzorní a poslušní vojáci.

Výbuchem zničený vůz Reinharda Heydricha

Výbuchem zničený vůz Reinharda Heydricha

Nesouhlas a odpor české veřejnosti k událostem v zemi vyústily v atentát na Reinharda Heydricha. Odbojová skupina Václava Moravce spolupracovala s českou odbojovou skupinou, která měla sídlo v Londýně. Společně uvedli do pohybu akci, jež vedla k zavraždění říšského protektora.

Do Čech byli posláni parašutisti, jejichž úkolem bylo provést atentát a upozornit svět na nepravosti, které se zde děly. Parašutisti se na útok dlouho připravovali a snažili se nic neponechat náhodě. Během pobytu v Čechách se ukrývali u mnoha rodin, které za to posléze krutě pykali. Šlo o výbornou spolupráci mezi českými lidmi a o výborně naplánovanou akci.

„Původní plán útoku předpokládal, že parašutisté Jozef Gabčík a Jan Kubiš zaútočí na Reinharda Heydricha poblíž jeho sídla v Panenských Břežanech, ale díky zvýšené ochraně cíle byl plán zamítnut.“[4] Nakonec byla jako nejlepší vybrána ostrá zatáčka v Kobylisích, kde bude muset vůz, ve kterém Heydrich pojede, zpomalit, což bude pro spáchání atentátu ideální.

27. května, v osudný den, byli již všichni atentátníci na svých místech, čekajíc na vůz Reinharda Hendricha, který jej vezl za Hitlerem. Byli tam tři – Valčík měl dávat signál o přijíždějícím voze, Gabčík měl Heydricha zastřelit samopalem a Kubiš to vše jistil granátem.

Vše bylo tisíckrát naplánováno, avšak v rozhodující okamžik selhala Gabčíkova zbraň. Kubiš tedy hodil na auto granát, avšak minul. Potom se všichni snažili dostat z místa co nejdál.

„Heydrich měl díky následkům exploze zlomené žebro, části zlomeniny se mu dostaly do sleziny. Hroutí se na kapotu mercedesu.“[5] Ihned je převezen do nemocnice na Bulovku. Vyšetření ukazuje zpočátku jen drobná zranění, o smrti se neuvažuje. Po úspěšné operaci se Heydrichův stav zlepšoval, avšak 4. června nečekaně umírá. Píše se rok 1942 a začíná jedna z nejkrutějších dob našich dějin.

Pohled na Lidice před kompletním vyhlazením roku 1942

Pohled na Lidice před kompletním vyhlazením roku 1942

Okamžitě bylo nařízeno pátrání po atentátnících a byly vypsány odměny za jejich dopadení. Začalo se s prohlídkami domů, byl zákaz vycházení a stovky lidí byly vyslýchány a zastřeleny jednak za schvalování atentátu a jednak za „napomáhání atentátu.“ Lidé, kteří jakkoli pomáhali atentátníkům byli okamžitě zastřeleni s celými rodinami. Heydrichův nástupce Kurt Daluege dal na základě velmi pochybných důkazů vyhladit obce Lidice a později Ležáky, pro údajnou propojenost s atentátníky. Muži byli zastřeleni na místě a vhozeni do hromadného hrobu, ženy byly odvezeny do koncentračních táborů, kde umíraly následkem vyčerpání, hlady nebo v plynových komorách a z dětí se vybraly tzv. nordické typy, které jediné byly určeny pro převýchovu.

Pomník zavražděných lidických dětí (Marie Uchytilová)

Pomník zavražděných lidických dětí (Marie Uchytilová)

Po vyvraždění Lidic se celá řada obcí na celém světě přejmenovala na Lidice. Vláda Československé republiky roku 1945 rozhodla o vybudování nových Lidic. Dnes je v Lidicích Památník a muzeum.

Pátrání po atentátnících ukončila zrada Karla Čurdy a následně Aťě Moravce, kteří pod tlakem a s vyhlídkou pohádkové odměny odhalili úkryt Jana Kubiše, Josefa Valčíka a Jozefa Gabčíka, kteří se do té doby skrývali v kryptě kostela sv. Karla Boromejského.

Bojovali do poslední chvíle, avšak jejich boj byl marný. Byli obklíčeni ze všech stran a než by padli do rukou nacistům, raději se zastřelili sami. „Nacisté si vylévali zlost i na mrtvolách svých protivníků – zbavili je hlav, preparovali a používali při výsleších.“[6]

„V reakci na atentát nacisté zavraždili přes patnáct tisíc Čechů.“[7] „Atentát vzbudil ve světě takový ohlas, že na jeho základě byla Brity odvolána Mnichovská dohoda a byla přislíbena poválečná obnova Československa v jeho „předmnichovských“ hranicích.“[8] Celý svět vzdával hold statečným Čechům, mužům a ženám, kteří bojovali za to, v co věřili.

Tato práce byla napsána během zimního semestru kurzu e-semestr dějepis.com studentkou Martinou Fatdrdlovou.

 

Použitá literatura:

Ivanov, M.: Atentát na Reinharda Hendricha

 

Použité webové stránky:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Reinhard_Heydrich

http://cs.wikipedia.org/wiki/Atent%C3%A1t_na_Heydricha

[1] Ivanov, M.: Atentát na Reinharda Heydricha

[2] http://cs.wikipedia.org/wiki/Reinhard_Heydrich

[3] Ivanov, M.: Atentát na Reinharda Heydricha

[4] http://cs.wikipedia.org/wiki/Atent%C3%A1t_na_Heydricha

[5] http://cs.wikipedia.org/wiki/Atent%C3%A1t_na_Heydricha

[6] Ivanov, M.: Atentát na Reinharda Heydricha

[7] tamtéž

[8] tamtéž

© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht