Divoké odsuny Němců

Odsun Němců, často a ne neoprávněně nazýván i jako vyhnání, je a ještě dlouho bude poměrně kontroverzním a bolestným tématem v českých dějinách a ještě více v česko-německých vztazích. Jeho následky v prvních poválečných letech byly velmi citelným zásahem do života mnoha lidí i obcí jako takových. Záleželo samozřejmě na podílu německé populace v jednotlivých městech a dalších sídlech – pokud obec byla z větší části nebo i výhradně německá, jednalo se o skutečný šok; s odchodem téměř 100 % původní populace včetně starousedlíků došlo k citelnému poškození místního hospodářství, kultury a zažitých tradic – určitých místních zvyků, nářečí, názvosloví lokalit, legend atd. Celkový obraz této smutné události se samozřejmě v české i německé literatuře svým podáním odlišuje.

Odsunuté německé obyvatelstvo (foto: Sudetendeutsche Stiftung)

Odsunuté německé obyvatelstvo (foto: Sudetendeutsche Stiftung)

Hlavní snahou ve vztahu k německým obyvatelům Československa po skončení války byla jejich kontrola a urychlené vysídlení. Nemá příliš velký smysl zabývat se oficiálním vládním programem a příkazy v tomto směru, jelikož i na této úrovni panoval zmatek. O to horší situace však byla níže. Odsun německých obyvatel probíhal po různou dobu v závislosti na jejich množství v daných lokalitách, největší koncentrace Němců byla samozřejmě v oblasti pohraničí, tzv. Sudet, i zde se však lišila místo od místa. V totálním chaosu této doby plné emocí chyběla zpočátku centrální autorita, která by silou vymohla dodržování závazných pravidel (ta ale chyběla!), a tudíž vznikl prostor pro lokální iniciativu, která byla však mnohdy hodně slabě řečeno nedomyšlená, často hnaná čistou nenávistí, ale i chamtivostí. Tím mám na mysli především postup a organizaci (pokud se to tak dá nazvat) prvních, tzv. „divokých“ odsunů. Jak něco takového vůbec vypadalo? Nejlepší bude ukázat si to na konkrétním příkladu. Podívejme se na divoký odsun v okresu Litomyšl, který je skvělým (ale ne jediným) příkladem toho, jak vypadalo vypořádání se s Němci, pramenící právě z místní iniciativy.

Prvním krokem bylo zajistit, aby z vesnice Němci nemohli utéct, tudíž byla obklíčena za účasti (Rudé) armády, SNB, partyzánů, nebo i dobrovolníků (např. dobrovolní hasiči). Akce byla připravována potají v užším kruhu lidí v rámci Okresního národního výboru v Litomyšli, a to včetně seznamu těch, kteří byli určeni k odsunu. Lidé dostali maximálně dvě hodiny (podle tvrzení oficiálních českých pramenů) předem upozornění, aby si připravili malá zavazadla s trochou jídla a vody. Byli vyháněni z domů bez ohledu na věk, pohlaví a fyzickou kondici. V okrese Litomyšl byla určena celkem tři místa soustředění, kam byly proudy Němců směřovány, z nich pak odjížděly transporty (Opatov, Květná, Litomyšl). Obyvatelé z dalších vesnic sem byli naháněni často i pěšky, a to včetně žen a malých dětí. Pobízení hrubými slovy nebo pažbami pušek patřilo podle svědků ke standardnímu postupu. Až na místě se pak podle seznamu rozhodovalo, kdo bude odsunut a kdo ne, čekání na toto rozhodnutí však trvalo i více než den (bez organizovaného přísunu potravin a pití!) v závislosti na době, kdy lidé do střediska dorazili. Po roztřídění na dvě skupiny – tu odsunovanou a tu, která může zatím zůstat, byli ti „šťastnější“ odesláni zpátky domů, zbytek byla naložen do dobytčích vagonů, které pomohla zajistit armáda, v tomto případě vojenské velitelství ve Vysokém Mýtě. Bez organizačního zajištění, tzn. přísunu vody, potravin a dalších potřeb a za otřesných hygienických podmínek (kompletně chyběly záchody) pak směřovaly vlakové soupravy přes Prahu a Ústí nad Labem na hranice. Cestou byly několikrát vykradeny. Tady ale utrpení cestujících nekončilo. Přechod hranic a přijetí na druhé straně bohužel nebylo nijak s okupačními úřady dohodnuto. Podle dostupných informací pak například vlaková souprava z centra v Opatově bloudila po Sověty obsazeném Sasku několik dní, než se jí podařilo svůj smutný náklad složit. Cestující přežívali tuto dobu především díky solidaritě místních lidí.

Čtenáře by mohla napadnout otázka, jak se vlastně vybírali lidé pro tento odsun? Podle jakého klíče se volilo, kdo zůstane a kdo musí odejít? Na to bohužel nelze jasně odpovědět, ani litomyšlský seznam jasný klíč nemá. Transport mohl být trestem pro známé sympatizanty nacismu stejně jako pro antifašisty nebo majitele lukrativních statků (bytů ve městě atd.), jejichž proviněním byl pouze majetek, po kterém toužil někdo další. Hlavním hnacím motorem událostí nebyla touha po spravedlnosti, ale snaha co nejrychleji dostat pryč z republiky co nejvíce německých rodin, výjimkou nebylo vyhnání německých mužů spolu s jejich českými manželkami.

Rychlé a neplánované vylidnění mělo důsledky i pro místní ekonomiku. Jejich míra záležela na celkovém podílu německé populace v konkrétním místě. Netrpělo jen zemědělství, postižené odlivem pracovních sil, jelikož v rámci divokého vyhánění byli často bez rozdílu do transportu zařazováni i průmysloví odborníci (např. specializovaní textilní dělníci, na což si hojně stěžovali členové ONV v sousedním okresu Svitavy, závislém na textilním průmyslu). V případě zemědělských obcí s vysokým podílem německé populace byla situace kritická, jelikož noví (čeští) osídlenci přicházeli do pohraničí teprve postupně. V červnu, kdy odsun proběhl v okresu Litomyšl, se podle pamětníků v odsunovém centru a jedné z největších obcí okresu (před válkou téměř 2000 obyvatel), v Opatově, nacházela jen hrstka Čechů, která byla nucena starat se o opuštěné (často vyrabované) statky a usedlosti a snažit se zamezit úhynu vyhladovělého hospodářského zvířectva a tím ještě větší katastrofě.

Po této impulzivní první fázi následovalo relativní uklidnění a konečně již určitá míra organizace při dalších odsunech. Ty byly vypravovány ze sběrných středisek, zřízených v někdy zcela nově postavených budovách, jinde např. v opuštěných továrních halách. V těchto táborech býval alespoň před odsuny přítomen lékař, existovalo zde zásobování (v mezích poválečných poměrů) a ani hygiena nebyla již zdaleka tak tragická.

Aktuálně na stránkách

18.4.2015

Přidán článek o táborech pro Němce a řádném odsunu 1945-6

30.3.2015

Přidán článek o divokých odsunech Němců z Československa.

17.3.2015

Přidán nový historický dokument Zákon sudnyj ljudem.

» všechny aktuality

Citát

Historie je neustálý dialog mezi minulostí a přítomností.
Arthur Schlesinger

» všechny citáty

Anketa

Jak se Vám líbí nové stránky?

Zobrazit výsledky

Loading ... Loading ...

Podpora

Podpořit tento server můžete několika způsoby - přispět vlastním rozšiřujícím článkem, testovými otázkami či upozorněním na chybu v textech.

Facebook