Stížný list českých a moravských pánů do Kostnice

Nej­po­cti­věj­ším v Kristu otcům a pánům, pánům kar­di­ná­lům, patri­ar­chům, pri­ma­sům, arci­bis­ku­pům, bis­ku­pům, legá­tům, dok­to­rům, mis­trům i všemu sboru kostnickému.

My, uro­zení páni a šlech­tici nej­křes­ťan­štěj­šího Krá­lov­ství čes­kého a nej­jas­něj­šího Mar­krab­ství morav­ského pře­jeme vše dobré a zacho­vá­vání pří­kazů Pána Ježíše Krista.

Poně­vadž prá­vem při­ro­ze­ným i bož­ským je kaž­dému při­ká­záno činit jinému to, co přeje sám sobě, a je zapo­vě­děno jinému činit, co by nechtěl, aby se mu stalo – neboť Pán Kris­tus pově­děl: „Všecko, cokoli chcete, aby vám činili lidé, to jim čiňte, neboť v tom záleží zákon a pro­roci“ (Matouš 7, 12); a svatý Pavel praví: „Plnost zákona je milo­vání a celý zákon je obsa­žen v jedi­ném při­ká­zání, totiž milo­vati budeš bliž­ního svého jako sebe samého“ (Říma­nům 13, 10) – proto my, dbalí s boží pomocí, jak jen můžeme, o boží zákon a o milo­vání bliž­ního, hlá­síme se k našemu nej­mi­lej­šímu bliž­nímu, cti­hod­nému mis­tru Janovi Husovi dobré paměti, hoto­vému baka­láři sva­tého Písma a křes­ťan­skému kaza­teli sva­tého evan­ge­lia. Jeho jste nedávno ve sboru kost­nic­kém, nevíme, jakým duchem vedeni, bez jeho při­znání a bez řád­ného, jak se slu­šelo, usvěd­čení a bez pro­ve­dení důkazu o jeho blu­dech a kacíř­ství, nýbrž pouze z ohledu na nepravé, falešné a zlo­volné žaloby, udání a pod­ně­co­vání úhlav­ních nepřá­tel jeho, našeho Krá­lov­ství i Mar­krab­ství morav­ského, jako neú­stup­ného kacíře odsou­dili a odsou­ze­ného ukrut­nou a pře­po­tup­nou smrtí zabili. To se stalo na věč­nou hanbu a potu­pení našeho Krá­lov­ství a Mar­krab­ství morav­ského a nás všech, jak jsme o tom poslali do Kost­nice listy nej­jas­něj­šímu kní­žeti a pánu, panu Zik­mun­dovi, králi řím­skému a uher­skému, a tak dále, které také byly ve vašich zase­dá­ních čteny a vyhlá­šeny a jež zde chceme mít jakoby vlo­ženy. Jak sly­šíme, tyto listy jste k naší hanbě a potupě uvrhli do ohně.

Nyní jsme tedy uznali za vhodné poslat vašemu otcov­ství tyto ote­vřené listy ve věci mis­tra Jana Husa, vyzná­va­jíce srd­cem a veřejně pro­hla­šu­jíce ústy, že mistr Jan Hus byl najisto člo­věk dobrý, spra­ved­livý a křes­ťan­ský, od mno­hých let v našem krá­lov­ství živo­tem, mravy a pověstí zacho­valý a osvěd­čený. Věrně kázal boží zákon Nového a Starého zákona podle výkladu sva­tých uči­telů, učil nás i naše pod­dané a zůsta­vil velmi mnoho spisů, všecky bludy a kacíř­stva vytr­vale zamí­tal a nás a všecky věřící v Krista usta­vičně a věrně napo­mí­nal, s pil­ností podle své mož­nosti vedl k pokoji a lásce slo­vem, skut­kem i pís­mem, takže jsme nikdy nesly­šeli a ani s nasa­ze­ním vší píle zvě­dět nemohli, že by jme­no­vaný mistr Jan Hus byl ve svých kázá­ních učil, kázal nebo jakým­koli způ­so­bem tvr­dil nějaký blud nebo kacíř­ství nebo byl pohor­šil nás a naše pod­dané něja­kým slo­vem nebo skut­kem. Nao­pak žil v Kristu las­kavě a tiše a všecky slo­vem i skut­kem se vší pil­ností napo­mí­nal, pokud mohl, aby zacho­vá­vali boží zákon a usta­no­vení sva­tých otců k budo­vání svaté matky církve a pro spa­sení bližních.

A ještě vám nebylo dost na tom, co jste takto uči­nili k hanbě našeho krá­lov­ství a mar­krab­ství, ale nad to jste i cti­hod­ného mis­tra Jero­nýma z Prahy, muže velké výmluv­nosti a řeči pří­jemné, mis­tra sed­mera umění a milov­níka moud­rosti jistě osví­ce­ného, aniž jste ho spat­řili, vyslechli a usvěd­čili, nýbrž na pouhé nepravé udání zrádců jeho i našich, beze vší milosti zatkli, vsa­dili do vězení a ztý­rali a jej snad již jako i mis­tra Jana Husa pře­u­krut­nou smrtí zabili.

Mimo to, a říkáme to s veli­kou bolestí, došlo k našemu slu­chu a z vašich listů se nám zřejmě potvr­zuje, kterak někteří utr­hači, Bohu i lidem nelibí a nepřá­telé a zrádci našeho krá­lov­ství i mar­krab­ství, nás i naše krá­lov­ství a mar­krab­ství pře­velmi těžce a hanebně u vás a vašeho kon­cilu udali, tvr­díce, až falešně, lživě a zrádně, že ve jme­no­va­ném Čes­kém krá­lov­ství a Morav­ském mar­krab­ství vzbu­jely roz­ličné bludy a kacíř­ství a mno­ho­ná­sobně naka­zily srdce naše a mno­hých věr­ných oby­va­telů, takže, nepři­stoupí-li se k rych­lému potres­tání, naše krá­lov­ství a mar­krab­ství by utr­pělo se svými věří­cími v Krista neod­vratný pád a škodu na duších.

Jak můžeme snést takové ukrutné a pře­ha­nebné křivdy, způ­so­bené beze všeho našeho pro­vi­nění nám a našemu krá­lov­ství i mar­krab­ství? Tím méně je můžeme sná­šet, že z boží milosti v době, kdy témž všecka krá­lov­ství světa se často viklala a pod­po­ro­vala cír­kevní rozkol a vzdo­ro­pa­peže, naše nej­křes­ťan­štější České krá­lov­ství a Morav­ské mar­krab­ství vždycky stála jako doko­nalý čtverhran z jed­noho kamene a bez pře­ru­šení se při­dr­žo­vala svaté církve řím­ské a zacho­vá­vala jí beze vší úhony upřím­nou posluš­nost už od toho času, kdy při­jala křes­ťan­skou víru našeho Pána Ježíše Krista. A všemu světu je známo nad světlo jas­něji, s jakými náklady a pře­ve­li­kými pra­cemi, s jakou posvát­nou úctou a povin­nou zbož­ností uctí­vala skrze kní­žata i skrze své věřící sva­tou matku cír­kev a její pas­týře, a vy sami, chcete-li při­znat pravdu, jste svědky toho všeho.

Abychom však podle nau­čení sva­tého Pavla pečo­vali o dobro neto­liko před Bohem, nýbrž také přede všemi lidmi (2. Korint­ským 8, 21), a abychom nebyli shle­dáni ukrut­nými vůči svým bliž­ním pro zane­dbání přeslavné pověsti napřed řeče­ných krá­lov­ství a mar­krab­ství, proto majíce v Kristu Ježíši, našem Pánu, pevné dou­fání, čisté a upřímné svě­domí a úmysl a pra­vou křes­ťan­skou víru, vašemu otcov­ství a všem věří­cím v Krista tímto lis­tem ozna­mu­jeme a vzka­zu­jeme a srd­cem i ústy veřejně osvědčujeme.

Kdo­koli z lidí kte­ré­ho­koli stavu, hod­nosti, důsto­jen­ství, posta­vení, řádu nebo řehole, jenž řekl nebo tvr­dil, říká nebo tvrdí, že ve jme­no­va­ném krá­lov­ství a mar­krab­ství vzbu­jely bludy a kacíř­stva a že nás, jak bylo řečeno, a jiné Kris­tovy věrné naka­zily, všichni – s výjim­kou jedi­ného osoby nej­jas­něj­šího kní­žete a pána, pana Zik­munda, krále řím­ského, uher­ského a tak dále, dědice a pána našeho budou­cího, o němž věříme a dou­fáme, že je nevi­nen – všichni a každý takový, jak řečeno, rov­nou lže v své hrdlo jako nej­horší zlo­syn a zrádce jme­no­va­ných krá­lov­ství a mar­krab­ství a jako náš nej­horší nepří­tel, a je sám nejškod­li­vější kacíř napl­něný vší špat­ností a nepra­vostí, ano syn ďáb­lův, který je lhář a otec lži (srov. Jan 8, 44).

Pro­za­tím porou­číme zmí­něné křivdy Pánu Bohu, jehož je pomsta (srov. Říma­nům 12, 19) a jenž hojně oplácí těm, kdo se pyšně vyvy­šují, a vzne­seme je se vší zevrub­ností na budou­cího papeže, kte­rého Pán postaví své církvi do čela za jedi­ného a nepo­chyb­ného pas­týře. Jemu z boží vůle vzdáme povin­nou úctu a posluš­nost jako věrní synové v tom, co je služné a poctivé a v sou­ladu s rozu­mem a božím záko­nem, a budeme ho pro­sit a žádat o opat­ření ve všech pře­de­sla­ných věcech a v každé zvlášť podle zákona našeho Pána Ježíše Krista a podle usta­no­vení sva­tých otců, aby se nám a našemu krá­lov­ství i mar­krab­ství dostalo zados­tiu­či­nění, tak ovšem, aby to, co jsme právě nazna­čili, nebylo na pře­kážku sku­teč­nosti, že my chceme až do vylití krve brá­nit a obha­jo­vat zbožné, pokorné a vytr­valé kaza­tele zákona našeho Pán Ježíše Krista, odvrh­nouce vše­li­kou bázeň a lid­ské nálezky, které tomu odporují.

Dán v Praze léta božího tisí­cího čtyř­s­tého pat­nác­tého, druhý den měsíce září, v plné radě uro­ze­ných pánů, šlech­ticů a vla­dyk Krá­lov­ství čes­kého a Mar­krab­ství morav­ského s při­vě­še­ním našich pečetí.

© 1997 - 2024, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht