Toleranční patent

Její císařsko-královská apoštolská milost, naše nejmilostivější dědico-zemské kníže a pán, přesvědčený z jednej strany z škodlivosti všeho přinucení svědomí a z druhej strany toho povážlivého užitku, jenž pro náboženství a pro země z opravdivém křesťanské tolerance povstává, dlé nejvyššího pod dátum 13. a receptum 26. dne měsíce října roku plynujícího prošlého reškryptu se nejmilostivěji pohnuta vynalezla, příbuzným augustanského a helvetského náboženství, jako i také nevjednocenými křeckýmu národu pryvátní s jejím náboženstvím se srovnávající provozování všudy podovoliti, bez ohledu zdaliž takové kdy obyčejno a uvedeno neb neuvedeno bylo.

Jedině katolickému náboženství má přednost veřejného nábožného provozování pozůstati, obojímu protestanskému náboženství ale tak, jako již uvedenému nevzjednocenému křeckému ve všech místech, kdyby se to vedle počtu lidu dole znamenaného a dle fakultatův: obyvatelův dělati dalo a nekatoličtí by již v držení veřejného nábožného provozování postaveni nebyli, pryvátní exercycyum provozovati dovoleno býti. Obzvláště ale dovoluje nadopáčená její císařsko-královská apoštolská milost předně: Nekatolickým podaným, kdežto se 100 familiích vynachází, krásně žey oni v místě domu k modlení neb duchovního otce svého příbbytku neměli, nýrž někteří z nich i na několik hodin vzdáleni byli, vlastní dům k modlení pomimo škole vystavěti, dáleji vzdálení ale mohou do nejbližšího, však ale v císařskokrálovských zemích se vynacházejícího domu modlení tak často, jak se jim líbí, se odevzdati, i také jich dědičozemští duchovní příbuzníkové víry navštíviti a jim i nepod nejostřejším odpovídáním zaměstknávati, by jeden od jednoho neb druhého nemocného požádaný katolický duchovní povolán nebyl.

Za příčinou domu modlení jest řetedlné nejvyšší poručení, kterak kde by to jináče juž nebylo, on žádných zvonův, věží a žádného veřejného vstoupení z ulice, jenž by se kostelu vyrovnávati mohlo, míti nemá, ostatně ale jak a z jakých materialiích by nekatoličtí takové domy vystavěti chtěli, svobodu místi, ne méněji také všechno posluhování jich sakramentův a vykonávání služby boží jak v tom místě samém, tak také v jich donášení k nemocným k tomu náležejících filialíích a veřejný pohřebové s vyprovázením svých duchovních na všechen spůsob dovolení býti mají.

Za druhé, nekatolickým obyvatelům zamezeno není, své vlastní školmistrové, jenž od obcech se vychovávati mají, ustanoviti, na kterýž ale školdyrekcí tejto zemi, co se způsobu učení a pořádku dotejká, dohlídnouti míti má. A tak rovně

za třetí, nekatolickým obyvatelům jednoho místa, jestliže oni své pastory dotyrují a vychovávají, by sobě takové vyvoliti mohli se povoluje; chtíce ale to vrchnosti místa na sebe uvrhnouti, má na všechen způsob tuďto právo prezentační patřiti, pozůstavujíce však sobě jejim císařsko-královská milost schválení toho tak a na takový způsob: že kde by se protestanské konzystoře vynacházely, taková schvalování skrze ně, a kde žádných není, takové buďto skrze ty v těšínském kraji neb v Uhřích již se vynacházejí protestanské konzystoře udělena býti mají, pokaváde okolnostojíčnosti obsahovati nebudou, v zemích vlastní protestanské konzystoře ustanoviti.

Za čtvrté: práva štole zůstanou tak, jak Slezsku, obyčejnýmu farářovi pozůstavena.

Za páté, ráčila Její milost císařská k rozsuzování věcech náboženství nekatolických se tejkajících na tuto polityckou císařskokrálovskou instatnci země s upřítomění jednoho neb druhého z jejich pastorův a teologův takto nejmilostivěji vznésti, aby od ní rozmlouvání nad jejíma sázkami náboženství se konalo a rozsoudilo, proti tomu ale další outok k polityckej císařsko-královskej dvorskej instanci zamezen nebyl.

Za šesté, má vystavování oných při sdávání až posaváde v obyčeji bývalých reversův na straně nekatolických o vychovanost jejich splozených dítek v římsko-katolickém náboženství od nynička zouplna zcházeti, poněvadž u katolického otce všechny dítky jak mužského tak i ženského pohlaví v katolickém náboženství utavřeno býti, u protestantského otce a katolickej matky naproti tomu oni pohlaví následovati mají.

Za sedmé, mohou nekatoličtí k zakoupení domův a statkův, k právu měštěnínskému a mistrovskému, k akademským důstojnostem a k službám civilním budoucně prostředkem dišpenzací se připustiti a nemají k žádnému jinému závazku, leda k onýmu, který s založenostmi jejiho náboženství se vyrovnává, ani také k přítomnosti v precessích neb konání služeb božích náboženství panujícího, jestliže by sami nechtěli, se přidržovati.

Za osmé, má i také, bez ohledu na rozdíl náboženství při všech volenostech a služb zadávání, tak jako to při císařsko-královském vojanstvu každodenně bez nejmenšího pozastavení a s mnohým oužitkem se děje, jedině na náležitost a schopnost kompetentův, pak jejich křesťanský, mravné a ctnosté živobytí skrovně se pozorovati.

Za deváté: dyšpenzace k usedlostem, jako i také k právu měštěnínskému a mistrovskému v městách podaných skrze krajský oužadové, o královských a věných městách ale, tam, kde zemští komorníkové jsou, skrze ty, a kdež by takových nebylo, skrze toto císařsko-královské kubernium bez potížnosti uděliti se mají. Zdaližby ale

za desáté: při pohledávání takových dyšpenzacích se nějaká pozastavení vyskytly, z příčiny kterýchžto by se zdálo, že by dyšpensací se odepříti měla, má každokráte, s předložením příčin pohnutosti na tuto císařsko-královské zemské kubernium a odkud ku dvoru pro podosáhnutí nejvyššího rozeznání, se oznámení konati; když by se ale o právo inkolátní stavu vyššího jednalo, má dyšpenzací na předešlé vyzdvižení správy od instancí země, císařsko-královský český a rakouský kancelář uděliti.

Pročež pán krajský toto nejvyšší ustanovení toliko bez prodlení v svém kraji veškerem vrchnostem, magistrátům, městským radám a obyvatelův porozdáváním mnohejších tištěných cyrkulářův jak náleží publikovati a aby tomu ani v nejmenším se naproti nejednalo, se vší bedlivostí na to pilně pozorovati, anobrž také zde zakládajícím zemským tiskařům dovoliti má, takové ve větším počtu než sice obyčej byl, tištěný cirkuláře jednomu každému na žádost odevzdati, aby na takový způsob jehož rozšíření i také do jiných zem se způsobilo.

Dán v Brně 27. dne měsíce října roku 1781.

Kryštof hrabě z Blumegau.
Franz Dominik Hilzeberg.

© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht