Ve jménu svaté a nerozdílné Trojice

Jedná se o dokument, jehož autorem je římský císař Jindřich III. a který byl určen pražskému biskupovi Gebhartovi (Jaromírovi). Dokumentem císař roku 1086 na sněmu v Mohuči stvrdil a ustanovil, že pražské biskupství bude (znovu) sjednoceno s moravským, tak jako za časů biskupa Vojtěcha.

Ve jménu svaté a nerozdílné Trojice, Jindřich Třetí, z milosti Boží císař Římský, rozmnožitel říše.

Víme, že přísluší jménu královskému a důstojnosti císařské, abychom všude pomáhajíce prospěchu církví Božích, odvraceli od nich škody nebo křivdy, kde by bylo potřebí. A proto chceme, aby bylo všem věrným Božím i říše naší známo, budoucím i nynějším, že věrný náš biskup Pražský Gebhart často žaloval svým spolubratřím a spolubiskupům i ostatním knížatům našim a naposledy nám, že biskupství Pražské, jež bylo od počátku zřízeno po celém knížectví Českém a Moravském jako jediné a nerozdílné a tak bylo i od papeže Benedikta i od císaře Oty Prvního stvrzeno, potom bylo se svolením jeho předchůdců rozděleno a uvnitř hranic svých zmenšeno tím, že byl pouhou mocí panovníků nový biskup dosazen. Když pak biskup Gebhart v Mohuči před legáty stolice apoštolské v přítomnosti naší i mnohých velmožů říše naší vznesl touž žalobu, byla od arcibiskupů: Vezila Mohučského, Sigevina Kolínského, Egilberta Trevírského, Liemara Brémského a od biskupů Tiederika Verdunského, Konráda Utrechtského, Oldřicha Eichstetského a Oty Řezenského se souhlasem laiků: knížete Českého Vratislava a bratra jeho Konráda, vévody Fridricha, vévody Litolda, falckraběte Rapoty a všech, kteří se tamže sešli, ona první biskupská osada se vším obvodem svých hranic přisouzena stolci Pražskému.

Hranice pak její na západ jsou tyto: Tuhošť s krajem, jenž dosahuje řeky Kouby, Sedlec a Lučané a Děčané, Lutoměřici, Lemuzi až na hřbet hvozdu, jímž jsou Čechy ohraničeny. Potom na půlnoc jsou tyto hranice: Pšované, Chorvati a druzí Chorvati, Slezané, Třebované, Bobřané, Dědošané až ke hřbetu hvozdu, kde přicházejí hranice Milčanů. Odtud na východ má tyto řeky za hranice: Bug a Styr s hradem Krakovem a krajem, jenž má jméno po Váhu, se všemi krajinami, jež náleží k dříve řečenému hradu, jímž jest Krakov. Odtud připojením pomezí uherského rozšířena táhne se až k horám, jež slovou Tatry. Potom na té straně, jež jest obrácena na poledne, táž biskupská osada s připojením země Moravské táhne se až k řece, jež slove Váh, a ke hřbetu lesa, jenž slove More, a lesa na horách, jímž jsou Bavory ohraničeny.

A tak se stalo prostřednictvím naším a s přibylým společným souhlasem knížat skrze …, že kníže Český Vratislav a jeho bratr Konrád znova přiznali a vrátili svrchu řečenému biskupu Pražskému, bratru svému, onu osadu, soudním pořadem požadovanou. A proto, byvše prosbou téhož biskupa důvodně k tomu přiměni, stvrzujeme jemu i nástupcům jeho výrokem naší císařské moci opět sjednocení Pražského biskupství a ustanovujeme, nařizujíce nezrušitelně, aby se v budoucím čase neosměloval nižádný člověk kteréhokoli stavu nebo žádný spolek lidský odcizovati cokoli Pražskému kostelu z jeho práva v svrchu označených hranicích. A aby moc tohoto sjednocení a potvrzení zůstala po všechny věky stálá a nezvrácená, proto jsme kázali sepsati tento list, a jak jest dole viděti, vlastní rukou jej potvrdivše, dali jsme jej přitištěním našeho znaku označiti.

Dáno dne 29. dubna léta od narození Páně 1086, indikce 9, roku pak 32 kralování pána Jindřicha, roku císařství jeho třetího.

© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht