Fidel Castro

Fidel Castro, současný kubánský předseda vlády a předseda státní rady (tyto dvě funkce spojuje v jednu v roce 1976), diktátor, zakladatel prvního komunistického státu na západní polokouli, přichází na svět 13. srpna roku 1927 v Mayari v kubánské provincii Oriente v rodině plantážníka.

Fidel Castro (*1926) proslul kromě jiného svými několikahodinovými projevy

Fidel Castro (*1926) proslul kromě jiného svými několikahodinovými projevy

Po absolvování katolické střední školy v Havaně (Colegio de Belen) studuje pak Fidel Castro na práva na Havanské univerzitě (1945-50) – za studií se Castro aktivně účastní studentského hnutí, organizujícího protivládní demonstrace.

Po studiích se Castro krátce věnuje advokacii, nicméně záhy vstupuje do reformistické strany Ortodoxo, za níž se snaží získat křeslo v kubánském kongresu – když ale F. Batistuta převratem svrhne vládu C. P. Socarrase a zruší ústavu, k plánovaným volbám nedojde.

Fidel Castro se rozhodne Batistutův diktátorský režim svrhnout – dne 26. července roku 1953 vede skupinu 106 revolucionářů do útoku na vojenská kasárna Moncada v Santiagu de Cuba, nicméně nepříliš dobře připravená akce skončí fiaskem – Batistutovi vojáci zabijí nebo zajmou většinu z Castrových spolubojovníků, Fidel Castro je odsouzen na 15 let do vězení.

V roce 1954, kdy je Batistuta pod tlakem veřejného mínění donucen k celonárodní všeobecné amnestii, je Fidel Castro propuštěn a odchází do Mexika, kde chce vytvořit revoluční armádu a připravit ji na povstání, které nazve „26. července“ na paměť nezdařeného útoku na kasárna Moncada.

Druhého prosince roku 1956 pak Fidel Castro se skupinou dvaaosmdesáti mužů, mimo jiné se svým bratrem a s Che Guevarou, přistává na jižním pobřeží své rodné provincie Oriente – čeká ho ale opět neúspěch, operace je odhalena a Batistutovi vojáci všechny povstalce, kromě asi dvanácti mužů, zatknou.

Fidel Castro a jeho nejbližší ale Batistutovým lidem uniknou a odcházejí do hor Sierra Maestra, kde pokračují v partyzánských akcích a vedou propagandistickou kampaň za vítězství své věci mezi rolníky a střední třídou. „Hnutí 26. července“ pak postupem času získává stále více příznivců.

Po vypuknutí celonárodního povstání 1. ledna roku 1959 Batistuta opouští Kubu a prchá do frankistického Španělska, o den později pak Fidel Castro se svými oddíly obsazuje Havanu, kde přebírá faktickou moc v zemi a jmenuje sám sebe kubánským premiérem.

Přestože během revoluce Fidel Castro slibuje, že vytvoří čestnou vládu, přestože zaručuje svobodu tisku a respektování práva jednotlivce na soukromý majetek (tak jak to stanoví kubánská ústava z roku 1940), nechává ihned po svém nástupu k moci popravit více než tisíc Batistutových přívrženců a dalších protivníků a začíná přetvářet fungující ekonomiku země podle socialistických principů – zkonfiskuje veškerý americký majetek (v hodnotě více než jedné miliardy amerických dolarů) a odsoudí „yankeeovský imperialismus„. V reakci na to Spojené státy (přestože v roce 1959 Castrův režim uznají), přeruší 31. ledna roku 1961 s Kubou, přejmenovanou na Ostrov svobody, diplomatické styky, dodnes neobnovené.

Později téhož roku Fidel Castro otevřeně přizná, že byl vždy marxista, své původně národně sociální revoluci dá komunistický obsah a začne přijímat jak hospodářskou, tak vojenskou pomoc ze Sovětského svazu a Číny.

Invaze v zátoce sviní skončila pro američany nevalně. Zajaté vojáky poté castrův režim vyměnil za dětské jídlo a léky v hodnotě 53 milionů dolarů.

Invaze v zátoce sviní skončila pro američany nevalně. Zajaté vojáky poté castrův režim vyměnil za dětské jídlo a léky v hodnotě 53 milionů dolarů.

Svoji moc nad Kubou pak Fidel Castro upevní ještě téhož roku šokující porážkou Američany podpořené a uboze připravené a vedené invaze kubánských emigrantů na Pláž sviní (Bahína de Cochinos; 17. dubna roku 1961). Po tomto svém vítězství Castro prohlásí Kubu za socialistickou republiku.

Následujícího roku, roku 1962, ale i Castro okusí porážku – Spojené státy přinutí Sovětský svaz stáhnout z Kuby rakety. Tento incident pak vstoupí do historie pod názvem kubánská krize.

V průběhu šedesátých let se Fidel Castro, od roku 1965 stojící v čele Komunistické strany Kuby, pokouší o vývoz svých politických idejí za hranice Kuby, přitom se též snaží o získání vedoucí úlohy v Hnutí nezúčastněných – první pokus, v Bolívii, ztroskotá po Guevarově smrti v roce 1967, v letech sedmdesátých kubánští vojáci, zásobovaní a vyzbrojení Sovětským svazem, podporují aktivně marxistická povstání v celé latinskoamerické oblasti, stejně jako např. v Africe, kde jen v Mosambiku či Angole bojuje na stranách komunistických osvobozeneckých skupin bojuje na padesát tisíc Kubánců.

Pro zajímavost, v roce 1971 je Castrovi v Praze udělen čestný doktorát Univerzity Karlovy.

Po ekonomické stránce se ale Kubě již od počátku Castrova režimu nedaří, státní a kolektivní vlastnictví, totální centralismus ekonomiky, zákaz podnikání, to vše vede v postupnému úpadku, který je od šedesátých let mocně přiživován blokádou Kuby ze strany Spojených států amerických a který se ještě prohloubí počátkem devadesátých let po rozpadu Sovětského svazu a celého východního bloku.

V současnosti prožívá kubánský režim svá nejtěžší léta – ekonomika je na dně, nespokojenost obyvatelstva roste, mezinárodní izolace sílí. Ale komunistický castrovský režim, jeden z posledních svého ražení na světě, se stále drží u moci a důsledně potírá i ten nejmenší zárodek opozice – jak dlouho se mu to ještě bude dařit, je otázkou, na kterou zatím není odpovědi.

Použitá literatura

  1. Phillips, Ch.: 600 nejvýznamnějších diktátorů a tyranů v dějinách
  2. Geyer, G. A.: Fidel Castro
  3. Nálevka, V.: Fidel Castro

Tento článek vzniknul v rámci zimního semestru e-learningového kurzu e-semestr dějepis.com a jeho autorkou je Petra Hynková.

© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht