tisk této stránky

Úvod do utváření středověké Evropy

Středověk datujeme od pádu říše západořímské do 15. století. Za konec středověku je považováno objevení Ameriky (1492), nebo anglická buržoazní revoluce. Vzhledem k nerovnoměrnému vývoji v jednotlivých oblastech světa (Evropy) i středověk v různých oblastech končí v různém období. V Rakousku například končí na počátku 19. století, v Rusku dokonce až v 19. století.

• raný středověk (476 - 11. století)
• vrcholný středověk (12. - 14. století)
• pozdní středověk a přechod k novověku

1. latinská západní kultura
   - národy germánské, románské, západní Slované
   - jazykem byla latina (z ní se vyvinuly ostatní jazyky na tomto území)
2. byzantsko-slovanská kultura
   - Balkán, Malá Asie, východní Evropa (východní a jižní Slované)
   - řečtina nebo staroslověnština
   - centrem byla Byzanc (velký centralizovaný stát, pokračoval zde vývoj antiky)
   
3. islámská arabská kultura
   - Přední Asie (+ Arabský poloostrov), severní Afrika, část Pyrenejského poloostrova, jih dnešní Francie
   - kulturní a liturgický jazyk = arabština
   - vznikla na Arabském poloostrově

Vlivy na utváření středověké Evropy mělo několik faktorů. Mezi nejmarkantnější patřil vliv zaniklých antických civilizací. Jediná instituce, která přežila tento zánik byla církev. Křesťanství, které se stalo stabilizujícím faktorem ve společnosti, lze bez jakékoliv pochybnosti také zařadit mezi nejdůležitější vlivy, které spoluutvářely charakteristické rysy středověké Evropy. Dále to pak byl způsob života; lenní věrnost (vazalská věrnost); společenské rozvstvení (šlechta, svobodní a nesvobodní obyvatelé).