tisk této stránky

Stoletá válka

Důvody

Záminka

Záminkou k válce byl spor o nárok na Francouzský trůn po vymření rodu Kapetovců (1328 zemřel Karel IV. Krásný bez mužských potomků). Anglický král Eduard III. byl však příbuzný rodu Kapetovců po přeslici. Proto si činil nárok na Francouzský trůn, čemuž však bránila volba Filipa VI. z vedlejší větve Kapetovců (Valois).

Průběh

1. etapa (1337 - 1360)

Roku 1337 byly potopeny Francouzské lodě u Flanderského pobřeží. Odplatou měla být bitva u Kresčaku (1346), kde měli Francouzi početní převahu. Jejich jízda však byla založena na rytířské jízdě, avšak rytíři se neradi podřizovali, raději bojovali každý sám za sebe ( = špatná organizace). Anglickou armádu však tvořili lučištníci, žoldnéři (šlechtici, svobodní sedláci, aj.) = pěchota. Angličané tedy díky lepší taktice navzdory Francouzské početní převaze bitvu u Kresčaku vyhráli. (v této bitvě padl i náš král Jan Lucemburský bojující za Francii). Francouzský král však nebyl zajat ani usmrcen, protože uprchl (zemřel zde jen jeho kůň).

Roku 1347 Anglie získala přístav Calais, vojensky i obchodně významný přístav (Anglii patřil až do poloviny 16. století), zde začínala nejkratší cesta do Anglie (Calais - Dover). Ve Francii nastala špatná situace zhoršená „černou smrtí“ (morem). Následují Francouzské porážky, v nichž byl zajat Francouzský král. Anglie za něj požaduje obrovské výkupné, a to 3 000 000 zlatých, což Francie nemůže zaplatit.

V roce 1358 vypuklo ve Francii též povstání měšťanstva, které chce mít podíl na moci. Vedl jej kupec Etienne Marcel, který se zmocnil vlády v Paříži a nechal povraždit královské úředníky. Symbolem povstání byly červenomodré čepice. Ve stejném roce vypuklo též povstání na venkově, posměšně nazývané „jacquerie“ (od slova znamenajícího venkovský kuba; venkovští kubové = hlupáci). Poddaní zde vystupují proti šlechtě, odmítají platit výkupné za svoji vrchnost a odmítají platit daně. Pořádají útoky proti šlechtě. Do toho všeho zde ještě řádí tlupy žoldnéřů (Anglických i Francouzských). Obě povstání byla potlačena a Etienne Marcel zavražděn.

I v Anglii probíhá povstání sedláků (v letech 1380 - 1381). Důvodem bylo znevolňování, zvyšování daní a zavedení nových daní (daň z hlavy). Povstání bylo ovlivněno myšlenkami Johna Wycliffa (Jana Viklefa). Vůdcem byl John Ballo (kazatel) a W. Tyler (šlechtic). Zpočátku bylo úspěšné, sedlákům byly vydány listiny svobod, poté (když důvěřivě odešli z Londýna) byl Tyler popraven a povstání potlačeno.

Roku 1360 byla uzavřena mírová smlouva u Brétigny, která ponechala Anglii město Calais a Gaskoňsko, Anglický král se však musel zříci nároku na Francouzskou korunu. Francii připadly Flandry a měla Anglii splácet výkupné za krále. To však placeno nebylo, což způsobilo obnovení války.

II. etapa (1360 - 1415)

V této etapě Francie zavádí armádu podle Anglického vzoru (lučištníci, pěchota; kázeň, pravidelné placení žoldu; děla při obléhání hradů a měst, proti ležení protivníka). Francouzi se však vyhýbali rozhodující bitvě, vedli drobnou válku. Roku 1372 bylo poraženo Anglické loďstvo u přístavu La Rochelle (bez loďstva Anglie nemohla úspěšně vést válku (zásobování)), Angličané byli vyháněni z Francie.

III. etapa (1415 - 1453)

Angličané se vylodili ve Francii a roku 1415 vyhráli za pomocí Burgunďanů bitvu u Azincourtu. Situace pro Francii se zdála být velmi špatná, ale vtom se objevila Jean d’ Arc (Johanka z Arku), sedlácká dívka, která říkala, že je bohem vyvolená vyhnat Angličany. Přesvědčila krále, aby jí svěřil vedení vojska, podnítila ve vojácích vlastenectví a Angličany porazila roku 1429 u Orleánsu (proto byla přezdívaná Panna Orleánská).

Roku 1430 obsadila Remeš (místo korunovace Francouzských králů) a přivedla Karla VII. ke korunovaci. Stejného roku však padla do zajetí Burgunďanů (ti byli proti Paříži), ty jí vydali Angličanům, kteří ji odsoudili jako kacířku a upálili. Její popel pak vhodili do Seiny. (1431)

Roku 1435 se Burgundsko přidalo na stranu Francouzského krále, čímž způsobilo Anglii další potíže. Roku 1453 pak byli Angličané poraženi u Castillonu, čímž stoletá válka skončila. Anglii zůstalo jen město Calais.

Situace po stoleté válce

Francie

Ve Francii bylo dokončeno sjednocení, vytváří se centralizovaná monarchie. Oporou panovníka jsou úředníci (= šlechta), kterážto byla dosazována do úřadů. Oporou panovníka byla též města a armáda. Upadá vliv generálních stavů jako protiváhy královské moci.

Dochází k rozvoji hospodářství (zavedena daň z hlavy, rozvoj textilní výroby, rozvoj obchodu).

Anglie

V Anglii probíhají v letech 1455 - 1485 boje o trůn. V souvislosti s tímto byla vedena tzv. válka růží (boj mezi dvěma rody - Yorkové (měli ve znamení bílou růži) a Lancasterové (měli ve znamení červenou růži)).Proti lancasterskému králi Jindřichovi VI. se postavil Eduard, vévoda z Yorku, jakožto přímější dědic Eduarda III. Jak kolem Yorků, tak kolem Lancasterů, se seskupili bojovní šlechticové prahnoucí po bohatství. Jakkoliv by se mohla zdát válka jako boj všech tamních obyvatel, bylo tomu zcela jinak. Bojovalo pouze několik desítek šlechticů, jejich přátel a žoldnéřů zvyklých na boj z francouzských tažení. Ostatní obyvatelstvo žilo normálním životem. Zpočátku měli převahu Lancasterové, v pozdějších letech války (1461 - 1483) pak Yorkové (Eduard IV.). Válka však skončila faktickým vyvražděním obou rodů (hlavně díky popravování zajatců). Po smrti Eduarda IV. zbyli z rodu Lancasterů jen dva nezletilí synové, které zavraždil jejich strýc, Richard. Ten poté nastoupil na trůn jako Richard III. Byl však v roce 1485 poražen Jindřichem Tudorem VII. u Bosworthu. Jindřich pocházel z rodu Lancasterů (Wales), na trůn se tak dostala nová dynastie Tudorovců, za jejíž vlády došlo k vzestupu Anglie. Z Anglie se stal centralizovaný stát.