tisk této stránky

Průběh husitství, Křížové výpravy

V létě roku 1419 v Praze vrcholí spory mezi Husovými přívrženci a jeho odpůrci (= katolická šlechta, patriciát, vyšší duchovenstvo aj.) 30. července 1419 je v Praze uskutečněn převrat = 1. pražská defenestrace. Byli vyhozeni konšelé z oken Novoměstské radnice; chudina útočí na kostely a kláštery v Praze. V polovině srpna 1419 Václav IV. zemřel na mozkovou mrtvici. Novým králem měl být Zikmund. Ten však nebyl pro husity přijatelný, a tak byly České země v letech od 1419 do 1436 bez panovníka.

Roku 1420 byl založen Tábor (foto) nad řekou Lužnicí. 70 % obyvatel tvořili vesničané, zbytek byli řemeslníci, chudí vladykové, zemané a chudí kněží. Tábor byla obec svobodných husitů, kteří hlásali chiliasmus. Táborští husité měli radikální názory proti feudálnímu zřízení, proti vrchnosti; chtěli, aby pole, louky a lesy byly společné; byli proti vnější nádheře obřadů a církevních prostor, hlásali, že kázat se může kdekoliv a kázat může kdokoliv (i ženy). Odmítají církevní svátky (protože se nepracuje), odmítají zpovědi. Hlásají, aby byl veškerý majetek společný, což symbolizují káděmi, které byly postaveny na Táborském náměstí, tam dávali šperky, zlato a peníze. Idea: rovnost všech lidí. Tábor měl také vojenský význam. Byli zvoleni čtyři hejtmané, kteří stáli v čele Tábora. Důležitou roli měli také kněží, kteří měli působit na lidi. Táborité vytvářejí husitskou církev.

Roku 1420 přišel do Tábora Jan Žižka (v čele asi 400 bojovníků); stal se jedním ze čtyř hejtmanů. z Tábora vytvořil vojenskou pevnost, oporu husitů. Bojoval proti tamním Rožmberkům. Žižka odešel z Trocnova, nechával se najímat do vojenských oddílů, v roce 1410 bojoval v bitvě u Grünwaldu proti řádu německých rytířů na straně Poláků (asi 3000) - zde přišel o oko. Po návratu do Prahy byl asi ve službách Václava IV. Navštěvoval husitská kázání a účastnil se střetu u novoměstské radnice. Roku 1419 odchází do Plzně, kde působí kněz Václav Koranda (zval do Plzně husity). (v husitských válkách byla Plzeň proti husitům). Roku 1420 se odebral do Tábora, cestou na něj zaútočila rytířská katolická jízda = Bitva u Sudoměře (na hrázi dvou rybníků). Žižka se projevil jako výborný vojevůdce, z Tábora utvořil vojenskou pevnost a oporu husitů.

V roce 1419 se měl stát českým králem Zikmund, který byl ale kvůli Husovi (kterému vydal glejt zaručující bezpečnost, ale Hus byl přesto upálen) v Čechách odmítán. Zikmund prosadil u papeže názor, že Čechy jsou kacířské a prosadil proti nim křížovou výpravu. V Praze byli zvoleni čtyři hejtmané, kteří vládli Čechám.

V roce 1420 byla uskutečněna první křížová výprava, které se zúčastnilo asi 100 000 vojáků (žoldnéřů = lancknechti) v čele se Zikmundem. Pronikli k Praze a oblehli jí. Praze ale přišli na pomoc oddíly z venkova + Táborité + Severočeši (Žatec, Louny,...). Pražský hrad se dostal do rukou Zikmunda, ale Žižka obsadil Vítkov u Prahy a opevnil se zde. V srpnu 1420 se zde konala bitva, ve které byl Zikmund poražen. Rovněž v bitvě u Vyšehradu (v listopadu 1420) byl Zikmund poražen a se svým vojskem ustoupil ze země. Praha se stala vůdcem revoluce.

Roku 1421 se konal sněm v Čáslavi, na kterém se sešli zástupci šlechty a měšťanstva, sesadili Zikmunda z trůnu a zvolili vládu dvaceti vladařů (5 pánů, 7 zemanů a 8 měšťanů - z toho 4 z Prahy). Přijali také program vlády a husitů:

Křížové výpravy

Od roku 1419 do přelomu let 1421 / 22 v husitském hnutí převažovaly lidové vrstvy (radikální). Mezi husity však nastaly rozpory, a tak se vytvořilo několik proudů husitství, které se shodly na společném programu = 4 pražských artikulích.

Umírněné husity představovala husitská šlechta, která vytvořila panskou jednotu a husitská města, která vytvořila své městské svazy. Na přelomu let 1421 / 1422 zde byly dva svazy - pražský umírněný a táborský radikální. Radikální husité tvořili skupiny nebo vrstvy ve městech.

Na přelomu let 1421 / 1422 se však husitské směry rozcházejí. Panská jednota je spokojena se sekularizací majetku a je ochotna se se Zikmundem smířit. Naproti tomu polní vojska v čele s Janem Žižkou jsou odpůrci šlechty a bojují proti ní; bojují také proti městům, která odpadla od husitství (mj. i proti katolické šlechtě, proti katolickým městům). Táborští husité však nesouhlasí s radikály, protože chtějí zrušit všechny středověké výsady a dokonce pochybují o křesťanství. Roku 1421 byli radikálové z Tábora vyhnáni (i upalováni) = adamité, pikarti (chtěli návrat k počátku; chodili nazí - byli to převážně nevzdělaní vesničané, chudina) - na vyhánění a na upalování se podílel i Jan Žižka. Vyhnáním radikálů dochází v Táboře k oslabení vlivu chudiny; převahu mají řemeslníci a zemané (střední vrstva).

Žižka se dostal do sporu s táborskými kněžími (se seniorem = hlava věřících v Táboře) pro Žižkovu krutost. A tak na přelomu let 1422 / 1423 opouští Tábor a odchází do východních Čech, kde zakládá menší Tábor a stojí v čele tamních polních vojsk. Sepisuje také Žižkův řád vojenský, kde uvádí pravidla boje a organizaci vojska. = orebité

Jan Želivský burcoval pražskou chudinu proti světským panovníkům; byl pozván na Staroměstskou radnici spolu se svými devíti stoupenci a všichni byli popraveni. Tím se Praha odklonila od radikalismu a v popředí stanulo měšťanstvo.

Nejednota husitů byla překonána jen v době křížových výprav.

Druhá křížová výprava, bitva u Malešova, Žižkova smrt

I v čele druhé křížové výpravy stál Zikmund (už naposledy). Křižáci byli odraženi od Žatce (1421) a byli poraženi u Kutné Hory (1421 / 22). Roku 1423 Žižka odchází z Tábora, ale vojenské spojenectví nebylo přerušeno. Panská jednota vede kampaň proti Žižkovi, na své straně má Prahu. V roce 1424 se tedy Žižka střetává se svými odpůrci u Malešova, kde vítězí a rozezlen táhne proti Praze. Ta je však zachráněna „slovem“ = diplomatickým jednáním Jana Rokycany (rozmluvil Žižkovi útok proti Praze), Žižka se s Prahou usmiřuje a uzavírá dohodu o společném tažení na protihusitskou Moravu.

11. října 1424 však Žižka u Přibyslavi umírá. V čele táboritů je Prokop Holý (Veliký), výborný vojevůdce, vzdělaný, dobrý diplomat pocházející z pražského patricijského rodu. Studoval na UK, cestoval; od roku 1420 působil v Táboře (umírněný).

Třetí křížová výprava

K hlavnímu střetu mezi křižáky a husity došlo u Ústí nad Labem („na Běháni“). Asi 21 000 husitů bojovalo proti 70 000 Sasů. Husité nabídli (před bitvou) Sasům vyměnit si po bitvě zajatce, Sasové však odmítli (nepředpokládali, že když je jich více jak třikrát tolik, tak že prohrají). Husité zvítězili a na úseku 15ti km bylo křižácké vojsko pronásledováno. Zde křižáci utrpěli největší ztráty.

Čtvrtá křížová výprava, spanilé jízdy

Ke střetu mezi křižáky a husity došlo tentokráte u Tachova. Křižáci si přivezli vozy, ale z bitvy utekli.

Pánem v Čechách byla polní vojska (Táborsko-sirotčí vojska) => konec obranných bitev husitů. Ti od roku 1428 uskutečňují tzv. „spanilé jízdy (rejsy)“ na Slovensko, do Polska, kde vznikaly vojenské posádky; také do Uher, Rakouska a Německa (až k Baltu). Cílem byla kořist, propagace husitských myšlenek a jejich obrana (to mělo vliv na lidové hnutí) a neposledním cílem bylo též zabránit ničiným nájezdům do Čech. Husité také posílali manifesty s husitským programem (v příslušných jazycích do určitých zemích střední i západní Evropy).

Pátá křížová výprava

Sto tisíc žoldnéřských vojáků v čele s kardinálem Cezarinim u Domažlic a Kdyně uprchlo. Byli zastrašeni rachotem vozů a zpěvem husitských bojovníků. Po této bitvě Zikmund došel k názoru, že husity vojenskou silou nepřemůže a začal vyjednávat.

Důvody husitského vítězství

1. morální důvody
   - husité byli přesvědčení, že bojují za „boží pravdu"
2. vojenské důvody
   
   1. kázeň, disciplína
   2. dobrá organizace vojska (Žižkův řád vojenský)
      - každý oddíl měl přesně vymezené úkoly (při pochodu, uzavírání vozové hradby, při boji,...)
      - systém velitelů (hejtmanů) - podle schopností
      - o důležitých otázkách se diskutovalo (každý měl svůj názor)
   3. husitské válečnictví
      - vozová hradba, jízda
      - zbraně vybírány podle zemědělských nástrojů (okované cepy, kúsa (jako kosa), meče, dýky samostříly, praky)
      - palné zbraně: pušky, lehká (houfnice, tarasnice) a těžká (bombardy) děla
      - ochranné štíty, oděvy, klobouky
      - výroba: řemeslníci ve městech