Revoluce v Nizozemí

Nizozemí bylo nejbohatší španělskou provincií. Společně s úpadkem úrovně výroby ve Španělsku stoupá dovoz (řemeslnictví, i zemědělství). Obchoduje se s ovčí vlnou; z latifundií byli vyhnáni rolníci, ze kterých se stávají bezzemci (ve službách církve, resp. státu).

Vyhnáním moristů (potomci Arabů) přišli Španělé o zručné řemeslníky a obchodníky, což způsobilo úpadek. Roku 1556 na trůn nastoupil Filip II., který se snažil nastolit katolickou monarchii, podporoval katolické náboženství. Jeho nákladná politika přivedla stát do bankrotu. Vzniklo schodkové hospodářství, kdy bylo využíváno Nizozemí. Tam byly stanovovány velké dávky a daně, což bylo příčinou začátku revoluce.

Situace v Nizozemí (dnešní Belgie, Holandsko, Lucembursko)

Nizozemí bylo sjednoceno Filipovým otcem Karlem V. Byla to skupina drobných států (17 různých provincií, které měly vlastní zákony a vlastní ústavu). V čele skupiny států byl generální místodržitel. Došlo zde k rozvoji manufaktur, s čímž souvisel rozdíl mezi severem a jihem. Jižní provincie byly zpočátku bohatší (Flandry, Brabantsko) - vyrábělo se zde sukno, šlechta žila z dávek a ze statků, nižší šlechta obchodovala - bránila se proti absolutistické monarchii, rolníci platili velké daně a dávky, což vzbuzovalo bouře a nevole. Severní provincie (Holland, Zeeland, Utrecht) se zabývaly lovem sledů a obchodovaly s Pobaltím a s Ruskem, stavěly se zde lodě. Došlo zde ke sdružení manufaktur, vyráběl se dehet, ocet, papír a textil. Vytváří se zde buržoazie (vlastníci manufaktur, bohatí obchodníci, majitelé lodí) nebyli hospodářsky závislí na španělských provinciích. Rolníci byli svobodní, měli vlastní půdu nebo v pronájmu, hledali též práci v manufakturách a loděnicích (proletariát). Pobírali nízké mzdy, zatímco jejich pracovní doba byla dlouhá, do pracovního procesu byly zapojeny i ženy a dokonce i děti. Rozvíjelo se zde zemědělství - byl zaveden střídavý způsob, pěstovalo se ovoce i zelenina. Obyvatelstvo bylo převážně holandské (kalvinisté).

Roku 1572 se Filip zasloužil o vyvraždění Hugenotů („Bartolomějská noc“).

- zasahuje do Německa, Anglie, Francie
- zakládá v provinciích biskupství (tam dosazuje Španěly), zaváděl inkvizici, která zabavovala majetek

=> to vše vyústilo v revoluci

Revoluce

I. fáze (1564 - 1565)

- stavovská opozice proti inkvizici, omezování práv
- v čele Vilém Oranžský (Brabantský místodržící) + stavy s admirálem Hoornem a generálem Egmontem
- připojují se katolíci i kalvinisté
- požadavky předkládají španělští místodržící Markétě Parmské

II. fáze (1566 - 1567)

V druhé fázi nizozemské revoluce se bouří lid, propukají lidová povstání v celé zemi. Lid byl především proti svému postavení, proti církvi, vykořisťovatelům a inkvizici. Lidé odmítají zdobnost církevních budov (propukají tzv. „obrazoborecké bouře“).

Roku 1567 se spojila šlechta s buržoazií a společně lidová hnutí potlačila. Nastupuje nový místodržící, vévoda z Alby (fanatický katolík). Ten nastolil pořádek, období jeho vlády se nazývá obdobím teroru - Egmont a Horn byli popraveni, jejich majetek zkonfiskován (Vilém uprchl). Dochází též k zvýšení daní (1% daň z veškerého majetku, 5% daň z prodeje nemovitostí, 10% daň z jakéhokoliv prodeje). Byl vydán zákaz obchodování s Anglií, což způsobilo úpadek obchodu a průmyslu, a tím hlad a nezaměstnanost. To vše vedlo k dalším bouřím.

III. fáze (1568)

Třetí fáze nizozemské revoluce měla již charakter celonárodního povstání. Lid utíkal do lesů („lesní gézové“ = odrbanci), kde bojoval partyzánským způsobem (napadal španělské posádky). Lesní gézové byli postupně potlačeni, a tak nastoupili „námořní gézové“, kteří napadali španělské lodě (byli podporováni ze zahraničí - Anglie).

To se samozřejmě nelíbilo Španělsku, a tak Anglii hrozila válkou. Anglie tedy vypověděla námořním gézům svou pomoc. Na jaře 1572 se námořní gézové vylodili u Brilli a dobyli několik přístavů, čímž začali nové povstání. Nejrychleji se k nim přidala chudina a nezaměstnaní, později i buržoazie (financovala vojsko a loďstvo). Byly osvobozeny čtyři provincie, kde si za místodržícího zvolili Viléma Oranžského. Ten zrovnoprávnil katolickou a protestantskou církev.

Vévoda z Alby byl odvolán. Roku 1576 se bouří také španělské vojsko, a to kvůli nedostatku financí. To vedlo až k vydrancování Antverp (španělskými vojáky). V jižních provinciích dochází k bouřím pracujícího lidu, zakládaly se zde výbory, byla zdaněna buržoazie (kvůli financování vojska). Buržoazie se však spojila s katolickými feudály a společnými silami povstání potlačila. Jižní provincie tedy uznávají španělskou nadvládu.

6. ledna 1579 se vytváří Arraská unie (později nazýváno Belgie).

23. ledna 1579 se spojilo sedm provincií a vytvořily tak Utrechtskou unii. (sesadili Filipa II.)

Roku 1581 vznikl nový stát nazvaný Spojené Nizozemské provincie. V jeho čele stál Vilém Oranžský. Byl to nejlidnatější a nejbohatší stát. (Došlo tak tedy k rozdělení země.)

Význam revoluce

= první vítězná buržoazní revoluce v Evropě
- revoluce proti katolictví, národně osvobozenecká revoluce
- způsobila trvalé rozdělení země na severní a jižní část - většina podnikatelů odchází z jihu na sever
=> sever se rozvíjí, bohatne, zatímco jih ustrnuje

sever

- místodržícím se stal Mořic Oranžský (syn Viléma) - protože Vilém byl zavražděn
- v druhé polovině 17. století je Nizozemí nejvyspělejší zemí v Evropě, má obchodní styky s Čínou a Japonskem
- Holandské firmy zakládají tzv. „Východoindickou společnost“ (obchodují s JV Asií, Čínou a Jap.)
- nizozemští sedláci („búrové“) - i v Africe
- založena i tzv. „Západoindická společnost“, která dosahuje až za Atlantik
- rozvoj textilního a lodního průmyslu, zemědělství (vysušením bažin vznikla nová orná půda)
- Nizozemí bylo základnou pro emigranty, odchází tam kalvinisté, lutheráni, novokřtěnci
- státním náboženstvím je kalvinismus (podporuje podnikání, práci)
- vedoucí úlohu hraje šlechta