tisk této stránky

Český stát za Jagellonců

Polský rod Jagellonců nevládl v Čechách příliš dlouho. Tato etapa českých dějin začíná v roce 1471, kdy český sněm zvolil za krále Vladislava Jagellonského (podle přání Jiřího z Poděbrad) a končí smrtí Ludvíka Jagellonského roku 1526.

Vladislav Jagellonský byl slabý panovník, který nastoupil za nepříznivých okolností, kdy Moravu a Slezsko ovládá Matyáš (korunován na českého krále v Jihlavě za podpory papeže). Země koruny české byly tedy rozděleny. V Čechách vládl Vladislav, zatímco na Moravě, ve Slezsku a v Lužici vládl Matyáš. Tito panovníci, vědomi si rozdělení zemí koruny české, tedy uzavřeli dohodu. Zemře-li dříve Matyáš, tak budou jeho země vykoupeny a králem v nich se stane Vladislav. Zemře-li dříve Vladislav, tak se českým králem stane Matyáš bez jakékoliv výplaty.

V roce 1490 však zemřel Matyáš, a tak se Vladislav stal nejen králem na Moravě, ve Slezsku a v Lužici, ale rovněž v Uhrách. Všechny země byly tedy spojeny, ale bez výplaty. Vzniklo takto Českouherské soustátí, které zde trvalo až do rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918. Čechy a Uhry byly však jen personální unií (byly spojeny jen osobou panovníka).

Vladislav sídlil v Budíně (část dnešního Budapeště - název města vznikl od názvů měst Budín a Pešť, na jejichž území se Budapešť rozprostírá (dnes samozřejmě zabírá mnohem větší území, neboť je dvakrát větší než Praha)), tím dochází ke ztrátě významu Prahy a k úpadku královské moci v Čechách. Za jeho vlády byl postaven v Praze Vladislavský sál. Vladislav byl nazýván „král bene“ („král dobře“). Za jeho vlády posílila moc šlechty a měst, které mezi sebou soupeřila o své postavení. Vladislav byl jen reprezentantem moci, faktickou moc měla šlechta (zemské sněmy). V Čechách byl nejvyšším pánem nejvyšší purkrabí, na Moravě hejtman.

Za Vladislavovy vlády byly přijaty dva právní dokumenty. Prvním bylo Vladislavské zřízení zemské z roku 1500, které právně potvrdilo postavení šlechty a byla omezena práva měst (ta měla na sněmu hlas jen tehdy, když se jich to týkalo). V Čechách hrozila občanská válka (města × šlechta). Ta byla však zastavena zprávami z Uher o Dóžově povstání a o selské válce (strach, aby nevypukla i v Čechách). Druhým dokumentem byla Svatováclavská smlouva, která představovala jakýsi kompromis mezi šlechtou a městy. Města již mohla hlasovat na sněmu a šlechta volně podnikat (může městům konkurovat).

Po smrti Vladislava (1516) na český (a také uherský a chorvatský) trůn nastoupil tehdy desetiletý Ludvík Jagellonský (pro jeho nízký věk se mu říkalo též Ludvík Dítě). Za jeho vlády bezvládí a rozvrat v zemi vyvrcholil a nastala hegemonie panstva. Roku 1522 se Ludvík oženil s Marií Habsburskou, sestrou Ferdinanda, arcivévody rakouského. V bitvě proti Turkům u Moháče (29. 8. 1526) Ludvík zemřel (zabloudil, utopil se v bažině).