tisk této stránky

Novověk - věda

Dva tisíce let platila věda aristotelská, která byla upevňována křesťanskými a islámskými teology. Podle ní se příroda vyvíjí a mění podle zákonů. Malou roli zde hraje pozorování a experimenty, naopak velkou roli rozum. V 16. století se zvýšil zájem o shromažďování nových údajů o přírodě (odvozené z pozorování a experimentu) => základ budoucího empirismu.

Na začátku vědecké revoluce se rodí moderní věda. Svět je představován jako stroj. Věda chtěla ukázat člověku cesty k ovládnutí přírody - v Anglii, Francii a Nizozemí se učila nová věda od roku 1579 v Gottomově koleji (středisko vědy v Anglii; přístřeší Královské anglické vědecké společnosti). Ve Francii - Collége de France. Bádalo se o nebeské soustavě při mořeplavbě, o pohybu střel, strojů, o anatomii lidského těla. Koperníkova sluneční soustava. Vesaliova první úplná anatomie lidského těla.

Mikuláš Koperník (1473 - 1543), polský učenec, tvrdí, že středem vesmíru je slunce a kolem něho se otáčejí ostatní planety, mj. i Země. Tímto názorem inspiroval řadu astronomů. Dánský šlechtic Tycho Brahe (1546 - 1601) (nesprávně Tycho de Brahe) vybudoval v Dánsku první vědecký ústav moderního typu. Jan Kepler (1571 - 1630) pracoval na alchymisticko - astrologickém ústavu v Praze (za Rudolfa II.). Kepler, pocházející z chudé rodiny, byl prvním protestantským vědcem. Zjistil, že oběžné dráhy nevytváří kruhy, ale elipsy. Určil též zákony o oběhu planet. Nizozemské brýlařské závody začaly pro astronomy vyrábět dalekohledy, s kterými pozorovali nebeská tělesa.

Giordano Bruno (1548 - 1600) byl upálen na hranici za svobodné vyslovení závěrů z vědecké práce.

Galileo Galilei (1564 - 1643), profesor fyziky v Padově byl rovněž obviněn z kacířství. Unikl však trestu upálení, protože před soudem naoko své názory odvolal; ve skutečnosti se jich však nevzdal. Po skončení soudu zvolal „A přece se točí!“ Jeho dílo podpořilo rozvoj experimentální fyziky a matematiky a položilo první základy k zákonům o pohybu. Do středu pozornosti se dostala otázka, zda vlastností hmoty je klid nebo pohyb.

William Gilbert (1540 - 1603), lékař královny Alžběty, studoval magnetismus v lékařství, námořnictví a při výrobě kompasů. Zkoumal magnetickou přitažlivost a vysvětloval dráhy planet. Rostoucí zájem společnosti o měchy, čerpadla a ventily podněcoval experimentální studium fyziologie lidského těla, kterým se zabýval mj. také W. Harvey (1578 - 1657). Ten objevil mechaniku krevního oběhu a vyřkl, že srdce vévodí v těle člověka.

Pozorování oblohy usnadňoval dalekohled, pozorovat svět nepatrných věcí zase umožňoval mikroskop. Stará statická představa světa se zhroutila a vešla v podvědomí lidu nová, moderní představa světa, jejíž základy položili četní filozofové - např. anglický filozof Francis Bacon (1561 - 1626). Mezi nejvýznamnější francouzské filozofy patřil René Descartes (1596 - 1650). Tito se zabývali vědeckými metodami zkoumání světa a přírody; Bacon zdůrazňoval zkušenost (empirii) a pokus (experiment), zatímco Descartes zdůrazňoval rozumové (racionální) poznání. Descartova filozofie byla více duchovní, proti zastaralým metodám myšlení; Baconova filozofie je spojena s hospodářskými potřebami doby. Věda byla tudíž nejen záležitostí učenců, ale i podnikavých lidí, obchodníků, mořeplavců, majitelů manufaktur a státníků. Období od poloviny 17. století do poloviny 18. století se nazývá velké století vědy.

Thomas Hobbes (1588 - 1679) je autorem díla Leviathan (o státu), kde popisuje přirozený stav lidstva jako válku všech proti všem (jeden druhému nepřítelem). Dostává se do rozporu s pocitem sebezáchovy, s potřebou jistoty. Snaží se překonat pocit strachu (člověk se vědomě vzdá svých práv ve prospěch vládce, který mu něco dovolí a nějaká práva mu vrátí). Stát podle Hobbese vzniká jako tzv. společenská smlouva, jako dohoda mezi lidmi. Ovládaní nemohou svůj souhlas odvolat (absolutismus). Tato smlouva váže jak vládce, tak i ovládaného.