tisk této stránky

Umění - manýrismus, baroko

Manýrismus

Manýrismus odmítá renesanční zákony proporcí, perspektivy a harmonie a vytváří subjektivní představu o věcech, zobrazuje krajiny a lidi, jak je autoři vidí svým vnitřním zrakem, nikoliv podle skutečného zjevu. Obrazy měly mimořádnou perspektivu. Největším španělským manýristou byl El Greco, který podle skutečnosti malovat odmítal.

Baroko

Baroko vzniklo na přelomu 16. a 17. století v Itálii, vrchol prožívalo v polovině 17. století hlavně ve Španělsku a v Itálii), v Čechách až na přelomu 17. a 18. století. Baroko je spojeno s rekatolizací (snaží se vyjadřovat její cíle). Název baroko je odvozen od portugalského slova verrueca (prokroucená perla; bradavice). Původně byl tento název názvem hanlivým a posměšným (umělecký sloh nevkusný, přemrštěný).

Baroko vyjadřuje citovost, povznesení k Bohu, směřování k věčnosti; vyjadřovalo zkušenosti člověka zmítaného náboženskými válkami.

Architektura

V architektuře baroko dělíme na dvě linie. První je klasicizující baroko, které navazuje na renesanci a později přechází do klasicismu (na konci 18. stol.). Druhou linií je dynamizující baroko, které vyjadřuje pohyb, deformaci přímých linií, odpoutává se od renesance a antiky (např. chrám sv. Mikuláše v Praze). Půdorysem staveb byla elipsa nebo průniky elips. Častým architektonickým prvkem baroka je také kopule. Barokní stavby bývají masivní, monumentální a symetrické. Průčelí bylo zdobeno pilíři, polosloupy (pilastry), sochami (andílci, atlanti podpírající balkóny a okna). Stavělo se z mramoru a z napodobenin mramoru, časté bylo zlacení a štukatérská výzdoba.

Mezi nejznámější barokní stavitele patří bratři Diezenhoferové - Kryštof (sv. Mikuláš na Malé Straně) a Kilián (letohrádek Amerika, kostel v Karlových Varech). Dalším známým barokním stavitelem byl Carlo Lurago, který začal stavět Klementinum a v neposlední řadě rovněž Giovanni Santini (barokní gotika). Z českých architektů jmenujme například Františka Maximiliána Kaňku, který dokončoval Klementinum a Černínský palác. V Itálii to byl Bernini, kdo postavil kolonádu před chrám sv. Petra ve Vatikáně. V Rakousku Fischer z Erlacku, architekt zámku Schönbrunn a kostelu sv. Karla Boromejského ve Vídni. Četné barokní stavby se nacházejí též ve Drážďanech, v Berlíně, v Ruském Petrohradě a též v Londýně (katedrála sv. Pavla, kterou po velkém požáru Londýna znovu postavil Christopher Wren.) Tato katedrála měla veliké štěstí, protože ještě před požárem Wren připravoval její rekonstrukci, a proto měl po požáru k dispozici dostatek materiálů na její znovupostavení.

Malířství

V barokním malířství byly nejčastěji zastoupeny fresky (nástěnné malby) a v obrazech technika šerosvitu (hra světel a barev). Náměty se vybíraly většinou z náboženství nebo z mytologie, malovaly se též portréty či krajinomalby; postavy vyjadřují duševní hnutí, city a rozporuplnost doby.

Představitelé českého barokního malířství jsou Karel Škréta (oltářní obrazy a portréty), Václav Hollar (rytiny - pohledy na Prahu), Petr Brandl (oltářní obrazy - v Manětíně, chrámu sv. Víta, Kuksu...), Jan Kupecký (světoznámý portrétista), Václav Vavřinec Reiner (autor fresek) a Norbert Grund (krajinomalba). Ve světě mezi nejslavnější barokní malíře patří Velasquez (Šp., zpodobňoval královskou rodinu Filipa II.), Murillo, Tizian, Tintoretto, Rubens, Rembrandt a Velmelr van Delft.

Hudba

V hudbě převládla melodie podporovaná harmonií, dříve vedoucí lidský hlas (polyfonie) ustupoval k harmonii s instrumentální složkou. Mezi nejznámější barokní hudebníky patří zejména italský skladatel Claudio Monteverdi (1567 - 1643), který reprezentuje výše popisovaný přechod.

Literatura

V literatuře se setkáváme s okrasným jazykem plným metafor, bohatých adjektiv a obsahových oklik; v ději pak sledujeme napětí, boj, pohyb, dramatické zápletky, kontrast a překvapení, „hororové scény“, hluboká citová pohnutí a smysl pro nadpřirozené síly. (např. anglický básník John Milton - Ráj ztracený, Ráj získaný.)