tisk této stránky

Poválečná střední a jihovýchodní Evropa

Německo

V listopadu 1918 vypukla vzpoura námořníků v přístavu Kiel, začínají vznikat dělnické a námořnické rady. Revoluce proběhla také na venkově. Byla vyhlášena republika a císař Vilém uprchl do Holandska. Nejradikálnější síly revolucionářů vytvořily komunistickou stranu Německa (v Kielu) - Karl Liebknecht, Rosa Luxemburg

Nespokojenost s novou vládou vyvolala v lednu 1919 lidové povstání (krvavě potlačeno, Liebknecht a Luxemburg zavražděni). Na jaře roku 1919 v Bavorsku vznikla Bavorská republika rad (pokus o socialistickou revoluci).

V prvních poválečných volbách zvítězila sociální demokracie a byla vytvořena koaliční vláda. Ve Výmaru byla přijata německá ústava (odtud Německo = „Výmarská republika“). Německo mělo mnoho hospodářských potíží, k tomu ještě muselo splácet reparace. A tak došlo k tzv. „Rúrské krizi“, kdy Německo přestalo platit reparace. Francie na to reagovala vojenským obsazením Porúří. Proti Francii však zasáhly USA a Británie, a tak se Francouzští vojáci museli stáhnout a otázka reparací byla znovu projednávána.

Po Rúrské krizi nastoupil Gustav Stresemann, který vyvedl Německo z krize a izolace a stabilizoval hospodářskou a ekonomickou situaci. V roce 1923 potlačil vojenský pokus o puč (NSDAP - Adolf Hitler). V Německu sílí nacionalismus a militarismus. Vznikají bojové svazy (součásti politických stran).

Rakousko

Po rozpadu Rakouska - Uherska vznikla z části Rakouska Rakouská republika. Ve volbách zvítězila sociální demokracie (K. Reuner, O. Bauer). V roce 1934 spolu s nástupem fašistické strany dochází k fašizaci Rakouska, která vrcholí v březnu 1938 připojením k Německu (anšlus).

Polsko

Polsko bylo obnoveno po 1. světové válce (v čele stát maršál K. Pilsudský). Polsko vidělo svoji záštitu ve Francii, vedlo protiněmeckou a protisovětskou politiku. Jednotícím vlivem byla katolická církev. Labilní nově demokratický systém byl v roce 1926 nahrazen autoritativním režimem osobní moci (Pilsudskiho diktatura).

Maďarsko

Maďarsku zůstala asi třetina země bývalých Uher. V dubnu 1919 byla neúspěšná vláda Károlyiho vystřídána komunistickou vládou a byla vytvořena Maďarská republika rad. Tak byla poražena (intervencí), a k moci se dostala fašistická strana (Horthy). Moc drželo v rukou několik velkostatkářů, vysokého kléru a důstojníků. Rozvrácené hospodářství nutilo Maďarsko ke stále novým zahraničním půjčkám. Sbližovalo se s Itálií a částečně i s Velkou Británií. Proti Maďarsku byla vytvořena Malá dohoda (Maďarsko totiž ohrožovalo Jugoslávii i Rumunsko).

Jugoslávie (Království Srbů, Chorvatů a Slovinců)

Jugoslávie vznikla spojením Srbska, Chorvatska, Černé hory a Slovinska. Katastrofální hospodářská situace vedla k mohutným stávkovým hnutím (tvrdě potlačována). V roce 1921 byla přijata ústava, kterouž se Jugoslávie stala konstituční monarchií s jednokomorovým parlamentem (skupština). V roce 1929 byla nastolena diktatura krále Alexandra.

Rumunsko

Rumunsko bylo královstvím, v jehož čele stál král Ferdinand I. Rumunsko bylo jednou z nejzaostalejších agrárních zemí. Došlo zde z rozvoji silného revolučního hnutí, ale i fašismu. Bratiausova vláda se pokoušela o demokratické reformy, zároveň však tvrdě zasahovala proti dělnickému hnutí (rolnické povstání v Besarábii). V roce 1927 Ferdinand I. zemřel a dočasně se králem stal nezletilý Michal. V roce 1930 se po něm stal králem Carol.

Bulharsko

I v Bulharsku došlo k rozvoji silného revolučního hnutí. Stambolijská vláda se mu pokoušela čelit řadou demokratických reforem. V roce 1923 se k moci dostal Alexander Cankov, který nastolil fašistickou diktaturu a teror. Pod mezinárodním tlakem byl však donucen odstoupit. V roce 1924 byla nastolena vláda Andreje Ljapčina.

Řecko

Řecko bylo monarchií v čele s králem Alexandrem. Významný vliv v zemi měla liberální strana (podpora revolučního hnutí). V roce 1920 byla založena KS a 1924 po četných převratech vyhlášena republika.