Světová hospodářská krize

- stala se zároveň krizí demokracie - docházelo k nástupům a posílení a autoritativních režimů
- projevila se vnitřní slabost demokracií
. . . . . . . . . . . . - nebyly schopny čelit totalitním ideologiím (zejm. té vycházející z fašismu)
- předchází jí konjunktura 20. let, ale už tam se vytvářejí problémy (spory a boje o trhy)
- začala 24. října 1929 (tzv. „černý čtvrtek“) krachem na newyorské burze
. . . . . . . . . . . . - krach obchodů s cennými papíry, z akcií se staly bezcenné cáry papíru
. . . . . . . . . . . . - zastavení amerických úvěrů - to způsobilo rozšíření krize
- hlavní příčina: nepoměr mezi poptávkou a nabídkou (krize z nadvýroby)
- situace se zhoršovala až do roku 1932 - 1933 (krize nejhlubší), pád zastaven r. 1934
- krize postihla všechna odvětví; začala jako finanční, ale projevila se v průmyslu, zemědělství,
. devalvaci měn (pokles hodnoty) . . . . => zastavuje se mezinárodní obchod

Projevy krize

- pokles průmyslové výroby o téměř 40% (Německo, Polsko, ČSR, Kanada) o 46% (USA)
. . - docházelo ke hromadění zboží ve skladech
- zemědělská krize - USA, Kanada, Argentina, Polsko, Rumunsko, Jugoslávie
. . - nadbytečné zboží se znehodnocovalo (např. v USA se pálila pšenice)
- zhroucení světového obchodu (znovu se prosazuje protekcionusmus - celní ochrana)
- nezaměstnanost - 30 - 40 mil. lidí
. . . . . . . . - postihla všechny sociální vrstvy od dělníků po živnostníky
. . . . . . . . - ztráta životních perspektiv
. . . . . . . . - USA - 12-14 mil.; Německo 5-6 mil.; Británie 3 mil., ČSR 1 mil.
- polozaměstnanost - do práce se chodilo pár dnů v týdnu
- pokles mezd
. . . . . . . . => sociální nepokoje, demonstrace, stávky

Ekonomické pokusy, jak krizi řešit

- státní zásahy do ekonomiky včetně pokusů o plánování oblasti měny
- protekcionismus
- vytváření mezinárodních monopolů - omezování konkurence

John Keynes

- kritik liberalismu - volného trhu (jeho oponentem byl von Hayek)
- měl vliv v době hospodářské krize v USA, v Americe vliv na prezidenta Roosevelta - ten šel
. roku 1932 do volební kampaně s heslem New Deal a volby vyhrál (1937 druhý New Deal)
- keynesiánství založeno na státních zásazích do ekonomiky
- cíl: zastavit krizi a oživit výrobu; pod kontrolu státu se dostal bankovní systém a finance vůbec
- regulace zemědělské výroby
. . . - výkup do státních zásob
. . . - farmáři dostávali odměny za to, že omezovali produkci (snižovat oseté plochy, stavy dobytka)
- přijat zákon o obnově průmyslu
- dohoda podnikatelů o cenách a výrobě
- financování veřejných prací z federálních zdrojů - budování silnic, letišť, přehrad
- starost o sociální postavení dělníků a zaměstnanců
. . . . . . . . - stanoveny minimální mzdy, aby byla kupní síla
. . . . . . . . - stát zaručoval postavení odborů (zástupců dělnictva)
. . . . . . . . . . . . . . . . - budou vyjednávat se zaměstnavateli
. . . . . . . . . . . . . . . . - mají právo na stávku
. . . . . . . . . . . . . . . . - žluté odbory „žluťáci“ - vznikly pod patronací a kontrolou zaměstnavatelů
- New Deal znamenal zlepšení hospodářské situace v USA
- 1937 dosaženo stavu před hospodářskou krizí, snížila se nezaměstnanost

Politika v době hospodářské krize měla několik tendencí. Francie chtěla udržet status quo v Evropě podle Versailleské smlouvy (to bylo nereálné); francouzský ministr Briand navrhl vytvoření Evropské federální unie „Panevropa“ - myšlenka společného trhu v Evropě; měla zajistit kolektivní bezpečnost. Proti tomuto bylo hlavně Německo, které mělo jinou představu, totiž plán na vytvoření Mitteleurope (Německé střední Evropy). Proto roku 1931 navrhují Německo - Rakouskou celní unii s cílem dostat střední a jihovýchodní Evropu pod svůj vliv. Francouzský ministr zahraničí Tardien po konzultaci se zástupci pěti středoevropských a balkánských států zaslal vládám Velké Británie a Itálie notu. Roku 1932 byl podán návrh na hospodářské sblížení těchto států na principu hospodářských výhod (Tardierův plán), podle kterého měly tyto státy jednat nejprve mezi sebou, potom s velmocemi. Francouzská vláda byla ochotna jim poskytnout finanční pomoc (proti tomu se postavilo Německo, Itálie a Velká Británie). Francie se snažila udržet si po válce vliv v menších zemích.

Roku 1935 Itálie a Francie navrhly uzavření garanční smlouvy s Rakouskem a jeho sousedy (Dunajský pakt). Ten se neuskutečnil kvůli rozporům uvnitř Malé dohody a mezi velmocemi.