Každodenní život starověkých Řeků

Základem každé řecké rodiny byl dům. Řecké domy se stavěly z pálených nebo sušených cihel nebo z kamene, měly sedlovou střechu s pálenými taškami a v patře malá okénka, ale do ulice bývala jen hladká stěna, která stěžovala práci lupičům. Dům se dělil na mužskou a ženskou část. Ženská část byla zasvěcena bohyni domácího krbu Hestii a sloužila matce a dětem. Ženy zde trávily většinu svého života, přičemž se věnovaly domácím pracem, tkaní a vaření. Mužská část sloužila pánovi domu k hostinám s přáteli, kterých se však manželky a dcery nesměly účastnit, proto byli pánové obsluhováni otrokyněmi. Ložnice byla zařízena jednoduchými postelemi s pestrými přikrývkami a truhlami na šatstvo. v kuchyni se vařilo na otevřeném ohni v hliněných nádobách. Žádný dům se neobešel bez velké spižírny, kde se skladovaly zásoby obilí, oleje a vína. Některé domy měly také koupelnu – balaneion , dále pak hernu, kde se hrály kostky nebo hra ”panna nebo orel“ s kousky malované keramiky. Řecké domy byly zařízeny velmi prostě, Řekové ještě neznali skříně a oblečení ukládali do zdobených truhlic. v domech měli ještě postele, stoly, lehátka, stoličky, sedačky a křesla s opěradly pro ruce nazývané thronos, z čehož plyne název pro trůn. Vše bylo vyrobeno z kamene či bronzu, vzácněji pak ze dřeva.

Od bydlení starověkých Řeků nyní přejdeme k jejich stravování. Je zřejmé, že jinak stolovali boháči a jinak chudina. Zatímco řecké aristokracii připravovali vybrané pikantní lahůdky školení kuchaři, chudí lidé jedli jen ječnou kaši. Protože se obilí muselo do hornatého Řecka dovážet, tak chléb a pečivo konzumovali spíše ti bohatší. Také zvěřiny či jehněčího chudí mnoho nepozřeli, ale díky přímořské poloze se živili rybami. Ryby se podávaly v mnoha podobách: opékané na pánvi, naložené v oleji nebo jenom vařené. K řeckým lahůdkám patřili zajíci, drozdi, úhoři, želvy, raci a ústřice. Na stole nechyběla ani zelenina jako fazole, hrách, pórek, cibule a kapusta, a také ovoce, olivy naložené v soli, vejce, sýr, někdy i houby. Při jídle leželi Řekové na lehátku z jedné strany vyvýšeném, což převzali z Mezopotámie a Egypta. Po uložení na lehátko si umyli ruce, jelikož neznali příbory a jedli rukama, které si mezi sousty otírali do chlebové střídky a tu pak házeli psům.

v oblékání nebyli Řekové nijak nároční, ženské a mužské oblečení se od sebe příliš nelišilo. Muži nosili košilovité roucho – chitón, vlněný plášť – chlainu, svrchní šat – himatión nebo vojenský oděv – chlamys. Ženský oděv se nazýval peplos, ušitý z vlny nebo plátna, který mohl být na bocích sešitý či otevřený. Vlnu a len později obohatila bavlna z Indie a čínské hedvábí. Jemné průsvitné látky zvané kójská roucha sloužily za oděv hetérám, řeckým prostitutkám.

Hetéry jako jediné ženy směly trávit čas na hostinách či symposiích spolu s muži, aby je bavily mimo jiné i tancem, zpěvem a hrou na hudební nástroje. Aby se tohle vše naučily, musely se narozdíl od počestných manželek vzdělávat, takže pořídit si je nebyla zrovna levná záležitost. Nejslavnější z nich Fryné či Ganthaina v Aténách stály za jednu noc tolik co výtěžek jednoho nákladu obchodní lodi. K posouzení ženské krásy sloužila tehdy jiná měřítka než nyní. Více než poprsí budilo zájem ženské pozadí, proto si Řekyně poprsí přepásáním stahovaly, aby bylo menší a pozadí naopak zdůrazňovaly. Za ideál krásy však Řekové dlouho nepovažovali ženskou, ale chlapeckou postavu. Přesto se již v helénistické době pořádaly soutěže dívčí krásy.

Řecké ženy byly v podstatě nesvéprávné, podléhaly nejprve otci, poté manželovi. z domu vycházely pouze na slavnost, při náboženských povinnostech nebo na nákup, kam bohatší ženy vždy doprovázela otrokyně. Nerovnoprávné postavení žen souviselo s faktem, že se ženy vdávaly již kolem patnáctého roku, zatímco muži se ženili až okolo třicítky. Vzájemné vztahy či láska nehrály při sňatku vůbec žádnou roli, protože již v dětském věku byl nevěstě vybrán ženich jejím otcem nebo poručníkem. Také bylo velmi přísně trestáno, přišla-li dcera před svatbou o panenství. To pak byla zavřena vlastním otcem do domu zvaného hippokoreión bez jídla a pouze s koněm, kterým byla po smrti hladem rozdupána. Dívky se také vdávaly velmi mladé proto, že díky častým porodům a těžké práci umíraly dříve než muži.

Pohřby byly ve starověkém Řecku provázeny složitým náboženským rituálem. Řekové věřili, že duše zemřelého odchází do Hádova podsvětí. Proto dávali mrtvým pod jazyk minci jako poplatek Charónovi za převoz přes řeku Léthé, která oddělovala svět živých od světa mrtvých. Od 6. století před n. l. pohřbívali Řekové mrtvé v rakvích do země nebo je ukládali do sarkofágů. Někde také těla spalovali a popel ukládali do uren, protože věřili, že jejich duše tak nemohou škodit živým. Urny a rakve pak shromažďovali na místech zvaných nekropole za městem. Bohatí a významní lidé byli ukládáni do bohatě zdobených skalních hrobek nebo měli nad hrobem skvostné kamenné náhrobky.

Autorem tohoto textu je Jitka Janoušková, studentka zimního semestru kurzu e-semestr dějepis.com v roce 2005. Zveřejněno se svolením autora.

© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht