Norimberský proces

Druhá světová válka byla tím nejkrutějším a nejrozsáhlejším válečným konfliktem, jehož vedení války lidstvo doposud ještě nezažilo. Nejenže válka šokovala svojí enormní velikostí, ale dosavadní války, které probíhaly jen na frontách mezi vojáky, se v druhé světové válce přeorientovaly i na prosté civilní obyvatelstvo. Vznikaly promyšlené atentáty a útoky na nic netušící prosté lidi s cílem podlomit morálku státu, ale i genocidy na vybrané skupinky obyvatel. Především Židů, Slovanů a Romů. Vznikala rasová diskriminace a posiloval se především nacionalismus, který vyúsťoval až k šovinismu a v jehož smyslu se stavěly koncentrační a vyhlazovací tábory, kde byli lidé vyvražďováni a mučeni po statisících. Vše dohromady vytvořilo největší a nejkrvavější spoušť, z jejichž následků se lidstvo ani po 61 let ještě pořádně nevzpamatovalo.

Oběti, které tato hrůzná válka přinesla, jsou doslova šokující a jen těžko uvěřitelné. O život přišlo více jako 50 000 000 lidí. Nejméně 35 miliónů bylo trvale zmrzačeno a několik stovek miliónů zraněno.

Norimberský proces s válečnými zločinci

Norimberský proces s válečnými zločinci

Po skončení této válečné hrůzy uzavřely čtyři vítězné mocnosti (SSSR, USA, Anglie a Francie) dohodu a vytvoření Mezinárodního vojenského tribunálu, který měl za úkol odsoudit a potrestat viníky, kteří jsou odpovědni za tato zvěrstva. Soudní tribunál zasedal v Norimberku dne 14. listopadu 1945 a trval až do 1. října 1946. Je zvláštní, že právě nacisté v Norimberku v době druhé světové války vyhlásili nechvalně proslulé rasové zákony.

Do lavice obžalovaných usedlo 22 hlavních nacistických es a odsouzeny byly i nacistické organizace jako NSDAP, SS či gestapo. V síni už chyběl jen ten nejpovolanější a nejodpornější muž, který po válce tolik toužil. Adolf Hitler, který unikl před spravedlností jen díky tomu, že spáchal zbaběle sebevraždu.

Předsedou tribunálu se stal sir Geoffrey Lawrence a čtyři žalobci z Francie, SSSR, USA a Anglie přečetli postupně čtyři body obžaloby. 1) účast na spiknutí za účelem zmocnění se vlády nad světem. 2) zločin proti míru. 3) válečné zločiny. 4) zločiny proti lidskosti.

Zločiny, z kterých byli nacisté obžalováni, byly příliš těžké na to, aby se něco opomenulo, a tak se muselo postupovat velmi přesně a uváženě. K nashromáždění materiálů proti každému z obžalovaných bylo zapojeno mnoho lidí i organizací po celé Evropě. K vyšetřování byli zapojeni i historici a tajní agenti, kteří prohledávali nejrůznější archívy a nashromážděné dokumenty. Jen tak zběžně. Během vyšetřování se podařilo nashromáždit neuvěřitelné množství usvědčovacích matriálů. Obžaloba předložila 2 930 dokumentů, obhájci obžalovaných 2700 a soudu bylo doručeno 300 000 místopřísežných přihlášení. Soudní proces má celkem 17 000 stran. Na straně obžaloby stanulo 32 svědků, zatímco na straně obžalovaných dvakrát víc. Kromě dokumentů písemných, se ale také nashromáždilo nemalé množství filmových dokumentů, které poprvé v historii posloužily k obvinění v soudním procesu a odhalení faktů.

Profesionální filmař John Ford dokázal nashromáždit různé dokumenty druhé světové války ve všech podobách. Boje, utrpení v koncentračních táborech i neúspěšný atentát na Hitlera v roce 1944. V devátém dni procesu nechal Jackson obžalovaným promítnout film o osvobození koncentračních táborů britskými a americkými vojáky. John Ford nechal nainstalovat plátno a rampu s neonovým světlem, které mělo zachycovat každý sebemenší projev obžalovaných při sledování filmu. Jejich tváře, však nic neodhalovaly. Nebyla v nich vidět žádná lítost ani utrpení nad vlastní nelidskostí. Seděli a sledovali zkázu, kterou sami vytvořili, bez sebemenšího výrazu prohry.

V únoru 1946 představili zase Sověti své hrůzné filmy o vysvobození koncentračních táboru Majdanek a Osvětim-Birkenau. Výsledek byl stejný.

Důkazy předkládané soudu v Norimberku (na snímku plány koncentračních táborů).

Důkazy předkládané soudu v Norimberku (na snímku plány koncentračních táborů).

Soud se ale snažil postupovat při vyšetřování spravedlivě a Jackson požádal nacisty o promítnutí jejich vlastních filmů. Vznikl tak čtyřhodinový dokumentární film, německých nacistů, který ukazoval obžalované na vrcholu slávy a moci. Jejich výrazy nebyly tak chladné a odměřené. Göring se prý při sledování vlastní osoby dobře bavil, Ribbentrop se zase vymlouval, že Hitlerovu charismatu by podlehl každý. Teď nebo v budoucnu a Rudolf Hess několikrát prohlašoval, že si na nic z toho, z čeho je obviněn, nepamatuje a není si vědom, že by spáchal nějaký zločin proti lidskosti. Nepoznal dokonce ani svého blízkého kolegu Göringa. Nelze tomu však příliš věřit. Ve filmu „Triumf vůle“ byl totiž nafilmován sám Rudolf Hess, který zahajuje a ukončuje norimberský sjezd NSDAP v roce 1934. Z jeho strany to byla spíš promyšlená taktika.

Zfilmován byl i celý proces, i přes nedokonalou techniku a špatné akustice místnosti se podařilo zachytit výpovědi svědků i obžalovaných a podat nám tak přesnou představu o celém procesu, které bychom ze stenografických záznamů nikdy nevyčetli.

Norimberský proces, který zaujal pozornost lidí z celého světa, a který od počátku až do konce sledovalo přes 400 korespondentů a novinářů, vyřkl 1. října 1946 svůj ortel.

Hermann Göring-vinen ve všech čtyřech bodech obžaloby, trest smrti provazem. Rudolf Hess–vinen v bodě 1. a 2., doživotní vězení. Joachim von Ribbentrop–vinen ve všech čtyřech bodech, trest smrti provazem. Wilhelm Keite vinen ve všech čtyřech bodech, trest smrti provazem. Ernst Kaltenbrunner–vinen v bodě 3. a 4., trest smrti provazem. Alfred Rosenber –vinen ve všech čtyřech bodech, trest smrti provazem. Hans Frank–vinen v bodě 3. a 4., trest smrti provazem. Wilhelm Frick–vinen v bodě 2. až 4., trest smrti provazem. Walther Fun vinen v bodech 2. až 4., doživotní vězení. Julius Streicher-vinen v bodě 4., trest smrti provazem. Hjalmar Schacht-osvobozen. Karl Dönitz-vinen v bodech 2. a 3., deset let vězení. Erich Raeder-vinen v bodech 1. až 3., doživotní vězení. Baldur von Schirach-vinen v bodě 4., dvacet let vězení. Fritz Sauckel-vinen v bodě 3. a 4., trest smrti provazem. Alfred Jodl-vinen v bodě 2. až 4., trest smrti provazem. Franz von Papen-osvobozen. Arthur Seyss-Inquart-vinen v bodech 2. až 4., trest smrti provazem. Albert Speer-vinen v bodě 3. a 4., dvacet let vězení. Konstantin von Neurath-vinen ve všech čtyřech bodech, 15 let vězení. Hans Fritzsche-osvobozen. Robert Ley se ještě před začátkem přelíčení v cele oběsil.

Rozsudky smrti byly vykonány 16. října 1946. Hermannu Göringovi se však ještě před vykonáním rozsudku podařilo ve své cele spáchat sebevraždu pomocí ampulky s jedem. Stejně jako jeho vůdce si radši dobrovolně vzal život, než aby se vystavil posměšnému rozsudku smrti, který pro Göringa nepředstavoval nic jiného než potupnou prohru.

Dalo by se říct, že tím se udělala za druhou světovou válkou tlustá čára. Ovšem pouze formálně. Viníci byli sice odsouzeni, ale následky, které za sebou zanechala tato válka lidí proti lidem bez ohledu na lidskost, ještě na dlouho poznamenala životy nás všech. Je až děsivé, čeho všeho jsme schopni kvůli slávě, moci či územím a je příliš smutné, že si z toho nikdy nevezmeme ponaučení.

Druhá světová válka byla sice plná hrůzy a děsu, ale je docela možné, že v budoucnu, pokud budeme stále vnímaví tak, jako doposud, nás čeká nohem větší utrpení.

Autorem tohoto textu je Petra Bucherová, studentka letního semestru kurzu e-semestr dějepis.com v roce 2006. Zveřejněno se svolením autora.

© 1997 - 2019, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht