Počátky Československé armády v Rusku

Česká družina

Základem československých legií v Rusku byla Česká družina, která vznikala v Kyjevě od 12. 8. 1914 zpočátku především z českých emigrantů s rakousko-uherským občanstvím, kteří chtěli bojovat na straně Ruska proti Rakousko-Uhersku.
Křest ohněm prodělala Česká družina nedaleko Tarnova (nyní Polsko) 19. 11. 1914. Touto akcí byl zahájen dlouhý řetěz úspěšných zpravodajských a propagačních akcí jednotlivých jednotek České družiny v rámci III. ruské armády na haličské frontě.
K 1. 12. 1914 měla Česká družina 992 „starodružiníků“ včetně 16 Slováků a ruského velitelského sboru. Nadále do České družiny vstupovali dobrovolníci – zajatci z rakousko-uherské armády.

Československá brigáda

V roce 1916 byla na základech České družiny vytvořena Československá brigáda, ovšem její jednotky stále sloužily rozptýleně především jako oddíly průzkumníků.
K soustředění brigády došlo až před bitvou u Zborova, ve které se 2. 7. 1917 jejich 3 200 příslušníků vyznamenalo drtivým útokem na rakousko-uherské a německé pozice. V bitvě padlo 197 čs. legionářů, na druhé straně bylo zajato více než tři tisíce nepřátelských vojáků. Vzhledem k selhání ruských jednotek pak následoval těžký tarnopolský ústup.

Československý sbor

V průběhu roku 1917 byla brigáda v Kyjevě rozšířena na divizi a počátkem října vznikla druhá divize a následně Československý sbor.
V souvislosti s brestlitevským mírem podepsaným v březnu 1918 mezi ruskou bolševickou vládou a Ústředními mocnostmi uzavřel Masaryk se sovětskými představiteli v únoru 1918 dohodu o přesunu Čs. sboru přes Sibiř do Francie. Ovšem odjezd z Ukrajiny si musely čs. legie vybojovat ještě proti německým vojskům v bitvě u Bachmače v březnu ještě 1918.

(výňatek z oficiálních stránek České armády)

„Československá národní rada“ se od počátku velmi horlivě snažila zvláště o organizaci větší československé armády na území dohodových mocností. K tomu byly základy položeny již mocným protirakouským hnutím, jež se od začátku války rozvíjelo mezi Čechoslováky usedlými za hranicemi Rakouska-Uherska, zejména v Rusku a ve Francii. Čechové a Slováci v Rusku, kde jich bylo při vzniku světové války usazeno 70.000, projevovali své protirakouské smýšlení hned v prvních dnech války a žádali na Rusku osvobození československého národa, projevujíc ochotu vystoupit vojensky po boku ruského vojska. Zástupci Čechů a Slováků předložili již v srpnu a září 1914 carovi a ruské vládě pamětní spisy o československé otázce, žádajíc osvobození československého národa, zřízení československého státu, k němuž by byli připojeni i Lužičtí Srbové, i spojení koruny sv. Václava s korunou Romanovců. Ruská vláda však tehdy vůbec nepomýšlela na rozbití Rakouska-Uherska, nýbrž jen na zmenšení jeho území a na přetvoření jeho ústavy ve federaci tří samostatných státních skupin (české, rakouské a uherské). Chovala se proto ke všem politickým požadavkům ruských Čechoslováků zdrženlivě, ale již v srpnu 1914 svolila k zřízení českého vojenského dobrovolnického oddílu, který by se účastnil po boku ruského vojska boje proti Rakousku-Uhersku a posilňoval odbojného ducha v českých a slovenských vojácích habsburské monarchie i v jejím československém obyvatelstvu. Tento český dobrovolnický sbor, jenž byl nazván „Českou družinou“ a k němuž se přihlásilo na 800 dobrovolníků, byl na podzim r. 1914 vypraven na haličskou frontu, kde ruskému vojsku prokázal cenné služby zvláště také svým rozkladným vlivem na české vojáky v rakouskouherské armádě. Když koncem roku 1914 bylo vrchním ruským velitelem dovoleno, aby do „České družiny“ směli vstoupit zajatí čeští vojáci, kteří by se k ní dobrovolně přihlásili, přibylo České družině na půltřetího sta nových dobrovolníků (na rozdíl od původních „starodružiníků“ nazývali se „novodružiníky“).

Ke značnému rozšíření České družiny došlo v létě 1915 tím, že do ní byli zařazeni ruští Čechové povinní vojenskou službou a tak byly vytvořeny dva prapory. V lednu 1916 byla pak Česká družina přeměněna na „Československý střelecký pluk“, jenž byl přeložen k armádě gen. Brusilova a v dubnu rozšířen na „Československou střeleckou brigádu“. Tou dobou se usnesl „Svaz československých spolků na Rusi“ na svém kyjevském sjezdu provést ve vhodné chvíli soupis a mobilizaci československých dobrovolných zajatců, aby  z nich mohlo vytvořit větší československé vojsko.

V roce 1916 dosáhla Československá střelecká brigáda počtu 5.800 mužů a potom ještě vzrůstala. Vojenským úspěchem této brigády u Zborova na začátku července 1917 byla otevřena cesta k vytvoření veliké československé armády v Rusku. Bitva u Zborova z pohledu vývoje světové války nebyla příliš důležitá, její důležitost však tkví v podpoře dalšího formování československých jednotek v Rusku, a v následném získání podpory a uznání myšlenek Československého zahraničního odboje.

Do konce r. 1917 přibylo novými nábory na 32.000 československých dobrovolníků, takže mohl být organizován československý armádní sbor, složený ze dvou divizí o čtyřech plucích a o jedné dělostřelecké brigádě a ze dvou záložních pluků.

Tato práce vznikla v zimním semestru 2005-2006 v rámci e-learningového kurzu e-semestr dějepis.com a jejím autorem je Ondřej Sladký. 

© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht