Počátky nacismu v Německu

Hitler vstoupil do DAP (Deutschearbeitspartei) jako člen č. 55. Na jeho členském průkazu je podpis prvního předsedy Antona Drexlera.

Hitler vstoupil do DAP (Deutschearbeitspartei) jako člen č. 55. Na jeho členském průkazu je podpis prvního předsedy Antona Drexlera (vpravo dole).

Po vypuknutí hospodářské krize v Německu došlo ve 30. letech k masové nezaměstnanosti, která hluboce zasáhla ekonomický i kulturní život a ovlivnila tak myšlení a chování jednotlivců i celých skupin obyvatelstva. Této krize využila nejvíce Národně socialistická strana, která vznikla po první světové válce v roce 1919, a která se 24. února 1920 přejmenovala na Národně socialistickou německou dělnickou stranu – NSDAP (Nationalsozialistische Deutche Arbeiter Partei). Zpočátku ji tvořili váleční veteráni, nezaměstnaní a část dělnictva. 10. července 1921 se do čela NSDAP postavil Adolf Hitler, který rozšířil její působnost nejprve na Bavorsko a později na celou Říši. Ideovým základem NSDAP byl nacionalismus soustředěný proti podmínkám Versailleské smlouvy, jehož podstatu tvořil antimarxismus a antisemitismus. Sociální program této strany, podpořený Hitlerovými emotivními projevy, apeloval na city a vášně, což bylo podpořeno ekonomickou a politickou situací Německa počátkem 20. let 20. století. Cílem NSDAP byla vize Velkého Německa, jež se pomocí navrácení svých kolonií a dalších územních nároků mělo stát znovu světovou velmocí. To vše bylo spojeno s rasistickou definicí německého národa, přičemž měli být Židé zbaveni německého občanství a prohlášeni za rasu cizí německé krvi.

Dnešní pohled na budovu věznice v Landsbergu, kde Hitler strávil 264 dní, během nichž napsal Mein Kampf

Dnešní pohled na budovu věznice v Landsbergu, kde Hitler strávil 264 dní, během nichž napsal Mein Kampf

Bezprostředně po sjednání Versailleského míru a především po obsazení Porúří v lednu 1923 nastala první fáze vzestupu NSDAP, kolem níž se semkli váleční veteráni s cílem rozvrátit výmarskou republiku. Z 8. na 9. listopadu 1923 došlo k pokusu o státní převrat, který byl potlačen a následně NSDAP zakázána. V březnu následujícího roku skončil proces s lidmi zodpověnými za pokus o převrat, při kterém byl Hitler 1. dubna 1924 odsouzen k pěti letům vězení v Landsbergu. Zde také nadiktoval svému spoluvězni Rudolfu Hessovi své jediné dílo „Mein Kampf“, ve kterém shrnul své názory a představy a které bylo vydáno na přelomu let 1925 a 1926. Hitler byl z vězení propuštěn 20. prsince 1924.

Další prohlubování ekonomické krize vedlo k rozpadu společnosti a rozkladu politického systému výmarské republiky, čehož využila NSDAP se svými jednotkami SA (Sturmabteilungen). Příslušníky SA byli byli propuštění vojáci z armády nebo z dobrovolných sborů a jejich úkolem byla ostraha sálů při veřejných schůzích NSDAP. Tyto polovojenské formace pod vedením Ernsta Röhma vnesly do ulic metodu přímé akce a terorismu proti všem politickým protivníkům. Ernst Röhm též vytvořil jako součást SA úderný oddíl Stosstrupp Adolf Hitler, který sloužil jejich vůdci jako tělesná stráž.

11. října 1931 byla uzavřena tzv. Harzburská fronta, kdy došlo ke spojení pravicových stran, jež se staly totalitní alternativou výmarského systému. Německé národní frontě, tradiční pravici, předsedal průmyslník a majitel komunikačních prostředků Alfred Hugenberg, který těchto prostředků využil k manipulaci a ovlivnění veřejného mínění proti demokratické republice. Čestným velitelem Národně socialistické strany, nové pravice, byl prezident republiky Hindenburg. K nové pravici se připojila spousta významných vojenských a finančních představitelů. 31. července 1932 získala NSDAP 37,4 % hlasů a v předčasných volbách 6. listopadu 1932 33,1 % hlasů, čímž měla většinové zastoupení s velkým předstihem před komunisty a ostatními stranami.

Adolf Hitler (1889 - 1945), vůdce německé Třetí říše

Adolf Hitler (1889 – 1945), německý říšský kancléř (od 1933) a vůdce německé Třetí říše

Prezident Hindenburg, ačkoliv velmi nerad, nakonec 30. ledna 1933 jmenoval říšským kancléřem Adolfa Hitlera, který sestavil vládu široké koalice starých sil „národní opozice”, v níž měli nacisté menšinu před nacionálními konzervativci, aby tak byla zdůrazněna aliance veškeré pravice. Vícekancléřem byl jmenován Franz von Papen, ministrem hospodářství Alfred Hugenberg, ministrem zahraničí Konstantin von Neurath a velitelem říšské armády generál von Blomberg. Poté co nacisté zapálili 27. února 1933 budovu Říšského sněmu Reichstag, byl o den později vydán první prezidentský dekret zavádějící trest smrti pro zločiny namířené proti státu. Další volby do Říšského sněmu, vypsané pod nátlakem teroristické kampaně, proběhly 5. března 1933 a NSDAP v nich získala již 43,9 % hlasů, nacionaliští spojenci NSDAP pak 8 % hlasů. Ihned na prvním zasedání Říšského sněmu bylo vyloučeno všech 81 řádně zvolených komunistických poslanců. Inaugurace Říšského sněmu se uskutečnila v tzv. Postupimský den 21. března 1933, aby se zdůraznila vůle pro pokračování pruské vojenské tradice. Když pak bylo Říšským sněmem odhlasováno předání plných mocí říšskému kancléři, přisvojila si nacistická vláda neomezené právo upravovat ústavní normy. Vznikl tím monopol nacistické strany a všechny ostatní politické strany byly odstraněny.

Znak NSDAP od roku 1933

Znak NSDAP s původně indickou svastikou, kterou drží německá orlice (platný od roku 1933)

V březnu 1933 byly postaveny první koncentrační tábory, do kterých NSDAP odstraňovala své politické a rasové protivníky. Normy k očistě veřejné správy od osob „neárijského původu“ definoval zákon ze 7. dubna 1933, po kterém následoval 14. července zákon prohlašující NSDAP jedinou povolenou stranou. Dokonalou kontrolu nad veřejným míněním zajišťoval monopol na šíření informací převzetím veškerého tisku, rozhlasu a kultury. Toto utváření správní a mocenské struktury soustředěné do Hitlerových rukou vrcholilo v roce 1934. 30. června 1934 došlo k potlačení spiknutí SA, přičemž byli zastřeleni někteří významní činitelé NSDAP, jako např. šéf SA Ernst Röhm. Tato událost byla nazvána „Bartolomějskou nocí“ a Hitlerovi poskytla příležitost zbavit se opozičních tendencí uvnitř NSDAP. Současně s jádrem SA byli odstraněni staří sympatizanti nacismu, jako bývalý kancléř von Schleicher, kteří nacismus přestali podporovat. Poté získal nejsilnější pozici Heinrich Himmler jako říšský vůdce SS ( Schutz-Staffeln, ochranné oddíly ). Smrtí prezidenta Hindenburga 2. srpna 1934 došlo ke spojení funkce říšského kancléře s funkcí prezidenta, čímž se potvrdilo Hitlerovo vůdcovství nejen ve straně, ale i ve státní moci.

Tento článek vzniknul v zimním semestru 2005-2006 e-learningového kurzu e-semestr dějepis.com a jeho autorkou je Jitka Janoušková.

© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht