Sámo

Počátky českého státu spadají do období raného středověku. Vzhledem k vývoji našich dějin před českým státem je ještě několik kapitol. První civilizační vlnou na našem území ještě před naším letopočtem byli Keltové. Přišli v posledních stoletích starého letopočtu, usadili se zde a vytvořili ranou civilizaci české kotliny. Odchod Keltů ze střední Evropy není přesně znám (s příchodem nového letopočtu prostě mizí). Rozhostí se zde další civilizace, a to germánské kmeny. Germáni přicházeli s jiným cílem než Keltové. Čechy pro ně nejsou cílovou zemí, ale zemí tranzitní. Spěchali tudy k bojům na římských liniích, chtěli se zmocnit římských provincií Noriky a Panonie. Z německých kmenů zde pobývali Markomani a Kvádové. Místo jejich pobytu se přesně nekrylo s dnešním vymezením Čech.

V období od 3. až 4. stol.n.l. přichází v rámci procesu stěhování národů civilizační vlna slovanská z jejich původních krajů na Dněpru a Dněstru. Stěhování národů bylo způsobeno příchodem Hunů do Evropy. Na našem území se usazuje západní větev Slovanů.

Státně formativní proces nastává později. Nejprve musí čelit vnějšímu nebezpečí a až s odstupem jednoho nebo dvou století je formativní proces činěn s idejí křesťanskou. Vnější nebezpečí dalo vzniknout Sámově říši. Vytvořil ji kolem r. 623 francký kupec Sámo. Bránil mladou pospolitost proti útokům Avarů z východu. Paradoxní bylo, že ji musel bránit i ze strany franckých králů.

Povstání Slovanů v roce 623 proti Avarům vzniklo z toho, že Avaři, obývající Potisí a Panonii (tj. dnešní Maďarsko) napadali okolní slovanské obyvatelstvo a ekonomicky na něm parazitovali i jinak ho zneužívali.

Zmínku o Sámově říši nalezneme v Kronice tak řečeného Fredegara. Sámo byl francký kupec, snad původem Kelt, Galoříman z města Sens (kraj Senonago). Za vlády Chlotara shromáždil větší počet kupců a vypravil se obchodovat ke Slovanům (kmeny Vinidů). Ti se již počali bouřit proti Avarům, zvaným Hunové, a jejich králi – Kaganovi. Hunové přicházeli po jednotlivé roky přezimovat ke Slovanům a všelijak je vydírali. Synové Hunů, kteří byli zplozeni s ženami a dcerami Slovanů, nechtěli nakonec snášet křivdy a útisk a začali se proti vládě Hunů bouřit.

Když Slované s vojskem zaútočili proti Hunům, obchodoval zde právě Sámo. A tak s nimi vytáhl ve vojsku a prokázal proti Hunům velkou statečnost a užitečnost. Když Slované viděli Sámovu chrabrost, zvolili ho svým králem a nakonec u nich vládl celých třicet pět let. Za jeho panování svedli Vinidé mnoho bojů proti Hunům a jeho radou a schopností nad Huny vždy zvítězili.

Sámova říše nabívala postupem času na důležitosti a její síla vzbuzovala silné obavy, že se všichni s oddaností pokořovali a poddávali její moci. Asi roku 631 však zabili v Sámově království Slované kupce Franků s četným doprovodem a jejich majetek uloupili. To byl počátek rozepře mezi Dagobertem, franckým králem, a Sámem, králem Slovanů. Dagobert poslal vyslance Sicharia k Sámovi, žádaje, aby se postaral o spravedlivou náhradu za kupce, kterého zabili a jehož majetku se neprávem zmocnili. Poněvadž Sámo nechtěl Sicharia spatřit a odmítal ho přijmout, Sicharius se oblékl do takových šatů, aby se podobal Slovanům. Předstoupil s doprovodem před Sáma a oznámil mu vše, co měl uloženo. Ale jak bývá zvykem pohanství a zpupnosti vládců, nebylo Sámem nahrazeno nic z toho, čeho se jeho lidé dopustili. Sámo pouze chtěl, aby se navzájem uplatnila spravedlnost a aby se ustanovila soudní jednání pro tyto a jiné spory, které vznikly mezi oběma stranami.

Sicharius jako pošetilý vyslanec pronesl nevhodná slova, která neměl uložena, dokonce i hrozby proti Sámovi, že Sámo a lidé z jeho království jsou Dagobertovi povinni službou. Sámo uražen odpověděl: „Země, kterou máme, je i Dagobertova a i my jsme jeho, avšak jen pokud bude mít v úmyslu zachovat nám přátelství“.
Sicharius řekl: „Není možné, aby křesťané a služebníci Boží mohli uzavřít přísahy se psy“.
Sámo mu v odpověď pravil: „Jste-li vy Boží sluhové a my psi Boží, tu, když vy ustavičně konáte němu, nám je dovoleno, trhat vás za zuby“.
A Sicharius byl odstraněn ze Sámovy přítomnosti. Když to Dagobertovi oznámil, Dagobert neváhal a vydal se na válečné tažení.

Proti Sámovi se vydalo celé austroasijské vojsko, rozdělené do tří proudů (Langobardi z jihu, Alamani po Dunaji a Frankové povodím Mohanu (Main)). Vojsko bylo nebývale silné, což dokládá například to, že Dagobert přikládal tažení velkou váhu. Zatímco na druhé straně se Slované na těch a jiných místech připravovali, vojsko Alamanů s vévodou Chrodobertem dosáhlo vítězství v území, kam vtáhlo. Taktéž Langobardi získali vítězství a Alamani i Langobardi odvedli s sebou větší počet zajatců. Ke spojení těchto tří proudů ale nedošlo. Vše se zastavilo před Wogastisburgem. Ten byl nejprve po tři dny obléhán a až pak nastala bitva. Hradby Wogastisburgu pravděpodobně neskrývaly jen obvyklou posádku, která nemohla být moc početná, ale více vojáků. Ti pak vyrazili do protiútoku, kterému Frankové, pravděpodobně vyčerpaní předchozím obléhání, neodolali. Tam byli mnozí z Dagobertova vojska pobiti. Nakonec se ostatní dali na útěk a zanechali tam všechny stany a věci, jež měli, a navrátili se do svých domovů.

Jisté je, že Sámo tuto bitvu, potažmo i válku vyhrál. Co ovšem jisté není, je to, kde se onen Wogastisburg nacházel. Teorií již tento svět slyšel stovky, žádná ovšem nebyla uznána za stoprocentně pravou a tak se vášně díky poloze Wogastisburgu stupňují. S první teorií přišel již August Sedláček, zakladatel české kastelologie. Ten, vycházeje ze slova Wogasko, které odpovídá české Úhošť, prosazoval názor, že pověstný Wogastisburg se nachází v Úhošti u Kadaně. Pozdější archeologické výzkumy však žádné hradiště neobjevily. Dalšími možnými lokalitami jsou například Korutany nebo Husín u Tajanova. S novou, velmi pravděpodobnou teorií přišel archeolog Josef Bubeník. Ten poukázal na vrch Rubín u Podbořan. Zde bylo nalezeno „centrum bojovnického charakteru, které lze rámcově datovat do 7. století“. Odtud také pochází sbírka avarských předmětů i předmětů patřící panské vrstvě. Zdá se tedy, že věc je jasná, definitivní důkazy ale nemáme. A asi ani nikdy mít nebudeme..

Vinidé potom mnohokrát vpadli pustošit do Durynska a do jiných území království Franků. Odražením franského útoku Sámo také posílil svou moc natolik, že se mu poddali i srbští Slované sídlící na severozápad od našich hranic při Labi.

Sámo byl náš první státní představitel. Sámo byl hlavou našeho prvního státního útvaru. Sámova říše byla mimo jiné také prvním státním útvarem Slovanů, existovala v letech 623 – 658 a rozprostírala se na území dnešní České republiky, východu Německa, západu Slovenska, západu Maďarska, jihozápadu Polska, východu Rakouska a severu Slovinska. Jejím pravděpodobným geopolitickým centrem byla oblast dnešního jihovýchodu České republiky – Mikulčice a okolí, tedy pozdější geopolitické centrum našeho druhého státního útvaru Velké Moravy. Sámova říše vznikla a upevnila se z odporu proti útlaku ze strany neslovanských etnik, a to Avarů a Francké říše.

Sámo pochopil, že Slované potřebují informace, ale ne nadvládu, proto podporoval obchod (dnes bychom řekli dělal vstřícnou politiku vůči cizím právnickým osobám), ale zamezil, vyhnal či se jinak zbavil cizích fyzických osob, které jeho říši neprospívaly a škodily (zlikvidoval kriminalitu), a nyní by ho určitě označili za xenofobistu a muže nezvyklého myšlení.

Díky vazbám na obchod byla Sámova říše schopna pohrozit Francké říši, ale i každému jinému v tomto duchu: budete-li znovu dělat potíže, obchodníci od Vás budou mít hospodářské ztráty. A toto zapříčinilo, že obchodníci Francké říše tlačili na tehdejší francké politiky, aby nechali na pokoji Sáma a jeho říši, takže Sámovu říši nikdo dále nenapadal, a to přesto, že byla územně a populačně slabší než Francká říše.

Tato politická Sámova koncepce je v mnohém podobná politické koncepci dnešního Švýcarska, Kajmanských ostrovů, Libye, Singapuru, Sjednocených arabských emirátů, Kuvajtu, atd. (Vždyť přece v roce 1990 – 1991 bojoval za Kuvajt, za tento absolutistický emirát s trestem smrti a fyzickými tresty, celý západní demokratický svět včetně tehdejšího Československa, proti Iráku).

Že tato Sámova politická práce byla úspěšná dokazuje skutečnost, že po roku 636 Sámova říše žila v míru se svými sousedy, jak s Avary, tak s Franckou říší, kteří ji uznávali. Sámova říše vytvořila příznivé podmínky pro rozvoj našich předků.

Sámova říše byla postavena účelově. Splnila své poslání, uchránila slovanské společenství před Avary. Zanikla v letech 657 – 658, kdy Sámo umírá přirozenou smrtí jako všemi oplakávaný a milovaný státník a jeho říše zanikla. Zbylo po něm 22 synů a 15 dcer, které měl s 12 ženami.

Pak podle historiografie existovalo stopadesátileté období neznáma, o kterém nejsou zprávy. Poslední průzkumy prokazují, že až do Velkomoravské říše vládla nehistorická řada panovníků, jejichž jména byla Přemysl, Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklam a Hostivít (údajný otec Bořivojův). V této době se odehrával Libušin soud či dívčí války, ve kterých vystupuje Šárka a další.

Na odkazu Sáma, tj. jeho myšlenek a činů, navázala Velká Morava, na ni Český stát a v důsledku toho můžeme tvrdit, že existuje i dnešní Česká republika, i když dnes některé myšlenky a činy upadly v zapomnění.

Autorem tohoto textu je Viktor Fajta, student zimního semestru kurzu e-semestr dějepis.com v roce 2005. Zveřejněno se svolením autora.

© 1997 - 2019, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht