Solidarita

Koncem 70. let. 20. století byl život Poláků snad ještě tvrdší než život obyvatel jiných středoevropských zemí. Kromě toho, co do značné míry sdíleli všichni lidé žijící v sovětském bloku, tedy například cenzury, zákazu politicky se sdružovat nebo výrazně omezených možností cestovat, Polsko zažívalo i hlubokou hospodářskou krizi. V roce 1980 polská vláda oznámila další výrazné zdražování základních potravin. Pro ty, o které se alespoň navenek měl komunistický režim opírat, tedy pro dělníky, to byla pověstná poslední kapka, kterou přetekl pohár jejich trpělivosti.

Lech Wałęsa (*1943), polský politik, zakladatel nezávislých odborů Solidarita a aktivista za lidská práva, polský prezident v letech 1990 - 1995

Lech Wałęsa (*1943), polský politik, zakladatel nezávislých odborů Solidarita a aktivista za lidská práva, polský prezident v letech 1990 – 1995

V létě osmdesátého roku vypukly v průmyslových městech na severu Polska nepokoje a stávky. Centrem odporu se stalo přístavní město Gdaňsk. V tamních loděnicích, tehdy nesoucích jméno Vladimíra Iljiče Lenina, došlo 31. srpna 1980 ke zlomové události. V čele nepokojů stál elektrikář Lech Wałęsa. Komunistická vláda přistoupila na slavných 21 požadavků stávkujících, především na vytvoření jejich vlastních odborů, nezávislých na komunistickém režimu. Nic podobného v celém tehdejším komunistickém světě nebylo. Nové odborové hnutí dostalo jméno Solidarita. Zanedlouho se k Solidaritě hlásilo téměř deset milionů lidí. Ukázalo se, že Lech Walesa je mimořádně charismatickým vůdcem. Jeho drsné a přímé způsoby, hovorová polština, příklon ke katolické víře a neokázalost z něj činily osobnost, se kterou se mohli lidé snadno identifikovat. Walesa byl jedním z milionů vesnických kluků, které režim v rámci centrálního plánování nahnal do průmyslu. A nikdo před ním nehovořil s komunistickými představiteli jako on: „Pane ministře, nechme toho zbytečného mluvení. Proč nemůžete udělat chlapské rozhodnutí? Buď vůbec nic nechápete, nebo budeme mluvit vážně. Chcete pokračovat? Nebo chcete, aby toho byla plná země? Dobře, může být. A můžeme to udělat rychle.“ Solidarita brzy přestala být jen odborářským sdružením, stala se hnutím odporu proti komunistické moci. Walesovými poradci se stali přední polští intelektuálové.

Aktivisté Solidarity zakládali knihovny a nezávislá vydavatelství. Přinejmenším dvě instituce v Polsku však zůstaly vůči duchu změn netečné: armáda a tajná policie. V prosinci roku 1981 generální tajemník Ústředního výboru Polské sjednocené dělnické strany Vojciech Jaruzelski a jeho lidé vyhlásili v Polsku stanné právo a Solidarita se stáhla do disentu. Přišlo zatýkání a internace, ve vězení se ocitl i Lech Walesa. Propuštěn byl v roce 1983; ve stejném roce, ve kterém dostal Nobelovu cenu míru. Na oficiální politickou scénu v Polsku se Solidarita vrátila až v roce 1989, kdy ji vláda připustila k rozhovorům u kulatého stolu. Jejich výsledkem byly i první částečně svobodné volby. V létě roku 1989 se pak Tadeusz Mazowiecki stal prvním nekomunistickým premiérem od roku 1940.
Polsko se stejně jako další země bývalého sovětského bloku stalo parlamentní demokracií.

Logo polského společenského hnutí Solidarita (původně nezávislé samosprávné odbory)

Logo polského společenského hnutí Solidarita (původně nezávislé samosprávné odbory)

Úspěch Solidarity byl dán souběhem řady vlivů, domácích i zahraničních. Veliký vliv na vznik Solitarity mělo zajisté také to, že v roce 1978 se kardinál Karol Wojtyla stal papežem Janem Pavlem II. O rok později navštívil rodné Polsko a jeho cestu sledovaly miliony lidí. Lech Walesa hovoří s odstupem o obavách, které tehdy panovaly mezi jeho spolupracovníky, jež pramenily z přítomnosti sovětských vojáků v zemi i u jejích hranic. Právě pontifikát Jana Pavla II. označuje Walesa za vůbec nejvýznamnější vzpruhu. „I nevěřící se z různých důvodů naučili dělat znamení kříže a účastnili se setkání. Svatý otec nás nenabádal k žádné revoluci, neříkal nám, ať bojujeme, ale byl tak sugestivní, že se každý z nás musel zastavit a přemýšlet.“ Vliv Jana Pavla II. jak na lidové hnutí, tak na rozhodování někdejších komunistických vůdců zřejmě nikdy nebude možné exaktně změřit. Například Lech Walesa byl v roce 1983 údajně propuštěn z vězení na osobní papežovu přímluvu. A pro většinu Poláků byl a ve svém odkazu i bude Jan Pavel II. nezpochybnitelnou morální autoritou.

Lech Walesa je přesvědčen, že Solidarita přišla v době, kdy už ani samotní komunisté nechtěli myšlenku komunismu příliš obhajovat. A to dokonce ani v Sovětském svazu. Vypukla vnitřní panika. Poté přišel Michail Gorbačov s perestrojkou jako možností, jak reformovat komunismus. Nic z toho, co chtěl Gorbačov, se nepovedlo. Ani přeměna komunismu, ani Sovětského svazu, ani nic jiného. Ale neúspěch jeho záměrů byl mimojiné úspěchem polské Solidarity. Kromě vlivů, jakými bylo slábnutí Sovětského svazu, k úspěchu Solidarity přispělo především odhodlání samotných Poláků. Jedním z dalších klíčových důvodů, proč Solidarita uspěla, bylo, že se objevila ve společnosti, která byla politicky vyspělá a politicky gramotná. Totéž je jedním z důvodů, proč nedávno uspěla revoluce na Ukrajině. Lidé se politicky probudili a cítí politickou odpovědnost.

Po celá osmdesátá léta se v žádné jiné zemi neobjevilo hnutí srovnatelné s polskou Solidaritou. V ostatních evropských komunistických státech říkala oficiální propaganda společnosti, že důvod, proč Poláci protestují, je, že jsou chudí a nezvladatelní. Přinejmenším pro disidenty však přesto bylo hnutí Solidarity zároveň povzbuzením a zároveň modelem pro realizaci změn v závěru osmdesátých let.

I když Solidarita nepřežila nástup parlamentní demokracie a počátek tradičního politického soupeření stran, byla vítězstvím svobody. Pomohla vytvořit nový svět. Nabídla novou perspektivu a přispěla k vytvoření nových vztahů mezi lidmi a obnovila lidskou důstojnost v polském národě. Polští intelektuálové hovoří o tom, že Solidarita splnila svou historickou roli a skončila. Je také nutné vyzdvihnout, že šlo o první revoluci, která jako hlavní zbraň používala vyjednávání. Solidarita vyloučila jakoukoli přímou konfrontaci s druhou stranou. Byla hnutím požadujícím změnu bez násilí! Solidarita však nezůstala jen historickou kapitolou. Polský projev svobody, který se zhmotnil v Solidaritě, dodnes žije a projevuje se v mnoha evropských zemích, o čemž svědčí například nedávné nenásilné revoluce na Ukrajině (2004/2005) nebo v Gruzii (2003).

Tento článek vznikl v rámci zimního semestru 2005-2006 e-learningového kurzu e-semestr dějepis.com. Jeho autorem je Viktor Fajta.

© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht