Tomáš Garrigue Masaryk

Tomáš Garrigue Masaryk (1919)

Tomáš Garrigue Masaryk (1919)

Tomáš Garrigue Masaryk byl bezpochyby jednou z největších postav naší historie. Nebyl jen naším historicky prvním prezidentem, ale byl i významným filozofem a pedagogem. Je všeobecně znám jako mimořádně populární prezident nově vytvořené republiky, ale je třeba zdůraznit, že byly i období, kdy většina společnosti stála proti němu. Bylo to dáno tím, že se nebál stát si za svým názorem, i když většina společnosti měla odlišný názor.

Masaryk se narodil 7. března 1850Hodoníně do středostavovské rodiny. Vystudoval filozofii na Vídeňské univerzitě. Při studiu na univerzitě v Lipsku se seznámil se svojí pozdější manželkou Charlotte Garrigue. V roce 1879 se Masaryk habilitoval na Vídeňské univerzitě. Po rozdělení Univerzity Karlo-Ferdinandovy na českou a německou část získal Masaryk místo mimořádného profesora na její české části. Velmi brzy po svém příjezdu z Vídně se Masaryk začal zapojovat do veřejného života. V mimořádně vášnivé debatě o platnosti rukopisů Královédvorského a Zelenohorského vystoupil proti jeho platnosti. To mu vysloužilo nepřízeň většiny veřejnosti. To bylo dáno tím, že rukopisy byly chápany jako důkaz toho, že náš jazyk je rovnoprávný německému jazyku. Snaha o dokázání jejich nepravosti, tak byla částí veřejnosti chápána, jako útok na snahu o dosažení jazykové rovnoprávnosti na našem území.

V 90. letech devatenáctého století se Masaryk rozhodl zapojit do politiky. Vytvořil kolem sebe takzvanou skupinu Realistu, kde kromě něj byli nejvýznačnějšími představiteli ekonom Josef Kaizl a Karel Kramář, který se později stal prvním premiérem Československa. Tato skupina nejdříve vyjednávala o vstupu ke staročechům, ale nakonec se rozhodla vstoupit k mladočechům. Roku 1891 při nečekaně velkém úspěchu mladočechů ve volbách byli všichni tři zvoleni za tuto stranu do Říšské rady. Masarykovo působení v mladočeské straně nemělo dlouhého trvání, protože nesouhlasil s přílišnou radikalitou některých významných mladočechů. V roce 1893 se vzdal svého mandátu v Říšské radě.

Jeho dočasný odchod z politického dění mu umožnil plně se věnovat publikační činnosti. Ve druhé polovině devadesátých let napsal svá klíčová díla a formuloval koncepty rozvoje našeho státu, ze kterých vycházel během své snahy o samostatnost našeho státu za první světové války. V roce 1895 vydal práce Česká otázka a Naše nynější krize. V první práci shrnuje snahu o obrození našeho národa. Ve druhé se vyjadřuje k aktuálním politickým otázkám. Následující rok vyšly jeho díla Jan Hus a Karel Havlíček. V roce 1898 mu vyšla práce Otázka sociální, kde se věnuje sociálním problémům tehdejší doby. Masaryk v této práci odmítl marxismus, ale na druhou stranu označil tehdejší požadavky dělníků za oprávněné.

Ke konci století se Masaryk opět ocitnul v nepřízni velké části veřejnosti. Vystoupil totiž proti pověře o židovské rituální vraždě, která se rozmohla v době takzvané hilsneriády. Tato aféra vznikla v roce 1899, kdy bylo nalezeno mrtvé tělo Anežky Hrůzové, která byla brutálně zavražděna. Z vraždy byl obviněn žid Leopold Hilsner, který měl údajně spáchat židovskou rituální vraždu. Masarykovo vystoupení proti této pověře vedlo k tomu, že se ocitl v nelibosti u části veřejnosti. Na začátku nového století se Masaryk rozhodl vrátit do politiky. Založil stranu Českou stranu lidovou, která byla později přejmenovaná na Českou stranu pokrokovou. Tato strana nedokázala příliš oslovit veřejnost a sdružovala především intelektuály. Masaryk byl za ni zvolen do Říšské rady v letech 1907 a 1911.

Na začátku první světové války se Masaryk rozhodl odjet do ciziny. Je potřeba zdůraznit, že v době svého odjezdu byl sice významným intelektuálem, ale měl za sebou jen svojí malou politickou stranu. V emigraci začal spolupracovat s Edvardem Benešem a Milanem Rastislavem Štefánikem. Ten pomohl navázat Masarykovi kontakt s nejvýznamnějšími představiteli Francie. V roce 1915 Masaryk ve Francii založil Český komitét zahraniční. V Čechách byla vybudována tajná organizace Maffie, která měla zajištovat kontakt emigrace s vlastí. Masarykovo snažení o budoucí nezávislost našeho státu bylo podpořeno vznikem legií, které byli aktivní především na východní frontě. V roce 1918 jednal Masaryk o vytvoření nového státu v USA, kde získal velkou podporu českých a slovenských krajanů. Vrcholem jeho snahy Washingtonská deklarace, která byla přijata 18. října 1918. Masaryk v ní oznámil zásady nového státu, který měl být republikou a měl hájit práva národnostních menšin.

Do vlasti se Masaryk vracel jako národní hrdina a byl vítán nadšenými davy. 14. listopadu 1918 byl Masaryk zvolen poprvé prezidentem jednohlasnou aklamací. Podle prozatímní ústavy měl mít prezident republiky jen velmi malé pravomoci, ale Masaryk si váhou své osobnosti vymohl podstatné rozšíření pravomocí hlavy státu. Prezident byl volen na sedm let v nepřímé volbě.  Masaryk se ve svém úřadě snažil podporovat umírněné politiky na obou dvou stranách politického spektra. Jeho neformální vliv výrazně převyšoval jeho formální pravomoci. Snažil si najít spojence ve všech důležitých stranách první republiky. Dokázal prosadit, že ministrem zahraničí byl po celou dobu existence první republiky až do svého zvolení prezidentem Edvard Beneš a to i době, kdy jeho národní socialisté byly v opozici.

Naposledy byl zvolen prezidentem 24. května 1934, když jeho protikandidátem byl Klement Gottwald. V této době však již byl jeho zdravotní stav špatný. Kandidoval především proto, že nebylo jisté, že by byl zvolen jeho nejbližší spolupracovník Edvard Beneš, kterého chtěl Masaryk za svého nástupce. 14. prosince 1935 Masaryk rezignoval ze zdravotních důvodů na post prezidenta republiky. Jeho nástupcem byl zvolen Edvard Beneš. Masaryk zemřel 14. září 1937. Byl mu uspořádán státní pohřeb. Jeho úmrtí bylo vnímáno jako velká symbolická rána pro republiku v době, kdy musela čelit narůstajícím požadavkům Sudetoněmecké strany (http://dejepis.com/index.php?page=000&kap=023&pod=4).

© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht