80. léta, Sametová revoluce

Špatné výsledky hospodářství si v osmdesátých letech vyžádaly začátek provádění „přestavby“ i v Československu. Program byl oficiálně představen v Sovětském svazu po nástupu prezidenta Michaila Sergejeviče Gorbačova v roce 1985. S přestavbou (perestrojkou) byla spojená i glasnosť – potřeba otevřeně mluvit o problémech.

Miloš Jakeš (*1922) je dnes známý především díky svému projevu na Červeném Hrádku, který prosákl na veřejnost

Miloš Jakeš (*1922) je dnes známý především díky svému projevu na Červeném Hrádku, který prosákl na veřejnost

Naděje, že přestavba povede k úspěšnému cíli, pro Československo definitivně uhasly nástupem Miloše Jakeše do funkce tajemníka ÚV KSČ. Jedinou šancí nyní byl přechod k tržní ekonomice, což však s sebou neslo nutnost také změnit režim.

První vetší projevy nespokojenosti obyvatel začaly téměř po dvaceti letech v sprnu roku 1988 při příležitosti 20. výročí sovětské intervence. Protestní akce a demonstrace pak pokračovaly s různou četností až do konce totalitního režimu.

V lednu 1989 se konaly vzpomínkové demonstrace při příležitosti upálení Jana Palacha. Reakce komunistického režimu přiměla jenom více lidí k dalším demonstracím. Do ulic byla vyslána vodní děla a speciální zásahové jednotky s psovody. Hnutí Charta 77 na konci června zveřejnilo dokument nazvaný Několik vět, v němž bylo zveřejněno sedm požadavků:

  • š Aby byli okamžitě propuštěni všichni političtí vězňové.
  • š Aby přestala být omezována svoboda shromažďovací.
  • š Aby přestaly být kriminalizovány a pronásledovány různé nezávislé iniciativy a začaly být konečně chápány i vládou jako to, čím v očích veřejnosti už dávno jsou, totiž jako přirozená součást veřejného života a legitimní výraz jeho různotvárnosti. Zároveň by neměly být kladeny překážky vznikání nových občanských hnutí, včetně nezávislých odborů, svazů a spolků.
  • š Aby byly sdělovací prostředky i veškerá kulturní činnost zbaveny všech forem politické manipulace a předběžné i následné skryté cenzury a otevřeny svobodné výměně názorů a aby byly legalizovány sdělovací prostředky, působící dosud nezávisle na oficiálních strukturách.
  • š Aby byly respektovány oprávněné požadavky všech věřících občanů.
  • š Aby byly všechny chystané a uskutečňované projekty, které mají natrvalo změnit životní prostředí v naší zemi a předurčit tak život budoucích generací, neodkladně předloženy k všestrannému posouzení odborníkům a veřejnosti.
  • š Aby byla zahájena svobodná diskuse nejen o padesátých letech, ale i o Pražském jaru, invazi pěti států Varšavské smlouvy a následné normalizaci. Je smutné, že zatímco v některých zemích, jejichž armády tehdy do Československého vývoje zasáhly, se dnes už o tomto tématu začíná věcně diskutovat, u nás je to stále ještě velké tabu, a to jen proto, aby nemuseli odstoupit ti lidé z politického a státního vedení, kteří jsou odpovědni za dvacetileté upadání všech oblastí společenského života u nás.

Další demonstrace proběhly 21. srpna a další 28. října. Vedení KSČ se sice snažilo zavést tvrdá protiopatření především akcemi StB, ale tím jen přilévalo olej do ohně. V listopadu přišla zpráva o pádu berlínské zdi, zprávy z Polska rovněž nebyly pro komunisty příznivé (v červnových volbách vyhrála Solidarita) a v Maďarsku se připravovaly svobodné volby (svobodná Maďarská republika byla vyhlášena na konci října 1989). Za této situace dochází během krátké doby k rozkladu celého východního bloku.

Sametová revoluce

Další v řadě demonstrací se konala na památku 50. výročí uzavření vysokých škol nacisty v roce 1939 17. listopadu. Poté, co demonstranti zamířili z Vyšehradu, kde vzpomněli na studenta Jana Opletala zastřeleného nacisty při demonstraci v roce 1939, do centra Prahy, na Národní třídě proti nim zasáhly ozbrojené složky Veřejné bezpečnosti a pluk Sboru národní bezpečnosti. Způsob zásahu pobouřil celou veřejnost a měl za následek odstartování celé vlny protestních akcí po celém státě a začátek revoluce.

Logo Občanského fóra

Logo Občanského fóra

V noci z 18. na 19. listopadu 1989 bylo vytvořeno Občanské fórum, do jehož čela byl postaven Václav Havel. Občanské fórum (OF) vyhlásilo na 27. listopad generální stávku s požadavkem na potrestání viníků policejního zásahu proti demonstrantům, odchod neschopných komunistických politiků a záruky občanských práv a svobod. Podobně jako Občanské fórum, také na Slovensku vzniklo politické hnutí Verejnosť proti násiliu (VPN). Hlavní úlohu při založení VPN hráli Milan Kňažko, Ján Budaj, Fedor Gál, Jozef Kucerák a další.

Každý den se konaly demonstrace už nejen studentů, ale mnohých občanů. V Praze se kromě Václavského náměstí protestovalo také na Letenské pláni. Vše se událo velmi rychle. Již 21. listopadu jednali zástupci Občanského fóra s premiérem Ladislavem Adamcem. 29. listopadu zrušilo Federální shromáždění čtvrtý článek ústavy o vedoucí úloze KSČ. Tím de iure skončila více než čtyřicetiletá doba vlády jedné strany.

Václav Havel (1936 - 2011) byl poprvé zvolen prezidentem Československa 29.12.1989

Václav Havel (1936 – 2011) byl poprvé zvolen prezidentem Československa 29.12.1989

7. prosince 1989 podala federální vláda Ladislava Adamce demisi. O tři dny později se ustavila tzv. vláda národního porozumění v čele s Mariánem Čalfou. Poté, co prezident Gustáv Husák jmenoval vládu Mariána Čalfy, tak abdikoval na funkci prezidenta republiky. Do čela Federálního shromáždění byl zvolen Alexandr Dubček. Téměř na konci roku, o Vánocích 29. prosince 1989 byl ve Vladislavském sále Pražského hradu zvolen prezidentem republiky bývalý disident, představitel Charty 77 a čelní představitel Občanského fóra Václav Havel, jehož heslem se stalo „Láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí“.

Je třeba dodat, že zásluhy na sametovosti revoluce měli představitelé komunistické strany včetně prezidenta Husáka, neboť, pravděpodobně pod vlivem událostí v ostatních státech socialistického východního bloku, nerozhodli o násilném řešení celé situace, ale svou měrou přispěli k přechodu z totality k demokracii.

Prvního ledna 1990 měl již Václav Havel jakožto prezident republiky svůj novoroční projev:

Milí spoluobčané. Čtyřicet let jste v tento den slyšeli z úst mých předchůdců v různých obměnách totéž. Jak naše země vzkvétá, kolik dalších bilionů tun oceli jsme vyrobili, jak jsme všichni šťastni, jak věříme své vládě a jaké krásné perspektivy se před námi otevírají.

Předpokládám, že jste mne nenavrhli do tohoto úřadu proto, abych vám i já lhal. Naše země nevzkvétá. Velký tvůrčí a duchovní potenciál našich národů není smysluplně využit. Celá odvětví průmyslu vyrábějí věci, o které není zájem, zatímco toho, co potřebujeme, se nám nedostává. Stát, který se nazývá státem dělníků, dělníky ponižuje a vykořisťuje.

Naše zastaralé hospodářství plýtvá energií, které máme málo. Země, která mohla být kdysi hrdá na vzdělanost svého lidu, vydává na vzdělání tak málo, že je dnes na dvaasedmdesátém místě na světě. Zkazili jsme si půdu, řeky i lesy, jež nám naši předkové odkázali a máme dnes nejhorší životní prostředí v celé Evropě. Dospělí lidé u nás umírají dřív, než ve většině evropských zemích.

 Ale to všechno není stále ještě to hlavní. Nejhorší je, že žijeme ve zkaženém mravním prostředí. Morálně jsme onemocněli, protože jsme si zvykli něco jiného říkat a něco jiného si myslet. Naučili jsme se v nic nevěřit, nevšímat si jeden druhého, starat se jen o sebe.

(…)

 

© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht