Americká revoluce – válka za nezávislost

Základ­nou pro Ame­ric­kou revo­luci bylo tři­náct ang­lic­kých kolo­nií v Ame­rice. Tyto kolo­nie se však mezi sebou lišily (jak hos­po­dář­sky, tak národ­nostně). V sever­ních osa­dách se roz­ví­jelo far­mář­ství, těžba dřeva, rybo­lov, obchod; v jižní oblasti plan­táž­nic­tví (obcho­do­vali přímo s Ang­lií), pra­co­vali tam otroci. Zvláštní sku­pi­nou oby­va­tel­stva byli hra­ni­čáři, pio­nýři (spo­jeno s bojem s indiány).

Kolo­nie pat­řily ang­lic­kému králi, roz­ho­duje o nich ang­lický par­la­ment a oby­va­telé jsou pod­daní ang­lic­kého krále. Zástup­cem krále v kolo­nii byl guver­nér. Osm ze tři­nácti guver­nérů bylo jme­no­váno krá­lem. Další správní jed­not­kou bylo shro­máž­dění volené lidem. Vztahy mezi Ang­lií a kolo­ni­emi byly zpo­čátku dobré, od polo­viny 18. sto­letí však nastaly změny.

Pří­činy revo­luce můžeme vidět již v Sed­mi­leté válce (1756 – 1763), kdy v severní Ame­rice eska­lo­valo napětí mezi Fran­cií a Vel­kou Bri­tá­nií (ukon­čeno míro­vou smlou­vou z roku 1763, kdy Fran­cie uznává ztrátu naprosté vět­šiny svého území v severní Ame­rice). Válka se pro­je­vila i znač­nou ztrá­tou na živo­tech kolo­nistů a zpus­to­še­ním řady míst.

Zanik­nu­tím fran­couz­ské hrozby se pro kolo­nisty ote­vřelo území na západě. Brit­ská vláda však zří­dila pouze tři nové správní celky a úrodné pláně pře­ne­chala Indi­á­nům (zaká­záno jejich osíd­lo­vání a par­ce­lace). Postupně byla rov­něž brit­skou vlá­dou zave­dena řada daní a cel, které měly uhra­dit výdaje Bri­tá­nie na obranu Ame­riky před Fran­cií. Rov­něž chtěla Bri­tá­nie roz­ší­řit své zisky, které klesly kvůli eko­no­mické krizi v 60. letech 18. sto­letí. Jed­ním z prv­ních opat­ření byl tzv. cukerný zákon (1763), který uva­lo­val clo na dovoz růz­ného zboží a roz­ši­řo­val vývozní mono­pol Británie.

Ang­lie se začíná k osa­dám cho­vat podle základu mer­kan­ti­lismu, začíná se k nim cho­vat jako ke kolo­niím a snaží se vyvá­žet suro­viny. Ang­lická vláda dokonce zaka­zo­vala pod­ni­kání. V šede­sá­tých letech 18. sto­letí spory mezi Ang­lií a osa­dami vrcholí.

  1. spory o půdu
    – o území za poho­řím Alle­ghary – na řece Mis­sis­sippi (zisk ze sed­mi­leté války)
    – pro­hlá­šeno za území ang­lic­kého krále a vydán zákaz jejího osidlo­vání (snaha zabrá­nit kon­fliktu s Indi­ány; Ang­lie chtěla mít toto území pod kontrolou)
  2. vydání zákona o kol­kov­ném (1765)
    – byly zda­něny veš­keré tis­ko­viny a právní lis­tiny (i noviny)
    = způ­sob, jak zís­kat peníze do stát­ních pří­jmů (peníze určeny na ang­lické úřed­níky v Ame­rice a na vydr­žo­vání ang­lické armády v Americe)
    – to samo­zřejmě vyvo­lá­valo odpor, byly poru­šo­vány zákony a pro­je­vo­vala se agrese vůči ang­lic­kým úředníkům
    – to vedlo ke zru­šení tohoto zákona
  3. vzniká odpor proti tomu, že o osa­dách roz­ho­duje ang­lický par­la­ment, ve kte­rém osady nemají své zástupce
    – osad­níci se odvo­lá­vají na ang­lické his­to­rické právo (nelze zda­nit svo­bod­ného občana sně­mem, ve kte­rém nemá zastoupení)
    – vliv osví­cen­ství (zdů­raz­nění lid­ských práv)
    – v osa­dách vzni­kají orga­ni­zace „synové svo­body“ a „dcery svo­body“ sna­žící se sjed­no­tit lid a brá­nit svoje práva

 

Američané vyhazují čaj z lodí do moře ("Bostonské pití čaje") (W. D. Cooper, 1789)

Ame­ri­čané vyha­zují čaj z lodí do moře („Bos­ton­ské pití čaje“) (W. D. Coo­per, 1789)

Na nátlak kolo­nistů byla kol­ková daň sta­žena (1766), byla však zave­dena dovozní cla (1767), čímž rostla nespo­ko­je­nost. Vypukly tedy ote­vřené srážky demon­strantů proti voj­sku (v Bos­tonu 1770 = Bos­ton­ský masakr“). Též v Bos­tonu o tři roky poz­ději (1773) vypuklo tzv. „Bos­ton­ské pití čaje“. Občané pře­vle­čeni za indi­ány pro­nikli na loď Výcho­do­in­dické spo­leč­nosti a celý náklad čaje vyhá­zeli do moře. Pro Ang­lii to byla záminka k potla­čení odporu, do Ame­riky bylo posláno další voj­sko a Bos­ton­ský pří­stav byl uzavřen.

Roku 1774 se v Phi­la­del­phii sešli zástupci dva­nácti osad. Začal tzv. „první kon­ti­nen­tální kon­gres“. Byla při­jata rezo­luce, v níž byly odmít­nuty donu­co­vací zákony, a dále pro­hlá­šeno, že brit­ský par­la­ment nemá právo poru­šo­vat kolo­ni­ální charty. Dal­ším poža­dav­kem byl odchod brit­ských vojsk ze severní Ame­riky. Výsled­kem jed­nání byla Dekla­race práv a stíž­ností adre­so­vaná ang­lic­kému králi Jiřímu III. Brit­ský par­la­ment roz­hodl, že situ­aci v Ame­rice je možné pova­žo­vat za rebe­lii a bylo vysláno další voj­sko. Kolo­nisté se rov­něž při­pra­vo­vali na boj – ver­bo­vání tzv. minutemen.

Ang­lie to pova­žuje za vzpouru a tak se snaží ji potla­čit. Také osad­níci se při­pra­vují na válku; naku­pují zbraně a cvičí dob­ro­vol­níky. V dubnu roku 1775 válka vypukla bitvou u Lexing­tonu a Con­cordu. Pár dní nato se v Phi­la­del­phii sešel druhý kon­ti­nen­tální kon­gres, který se stal revo­luč­ním par­la­men­tem. Milice byly pro­hlá­šeny za ame­ric­kou armádu a v jejich čele sta­nul původně plan­táž­ník z Vir­gi­nie, George Washing­ton. Pro­blémy milicí tkvěly ve špatné orga­ni­zaci (chy­běl vojen­ský výcvik) a v nekázni (hlavní silou byli far­máři). Jejich před­ností však byla zna­lost terénu. Vedli spíše par­ty­zán­ský způ­sob boje, proti čemuž byla asi tře­tina osad­níků. Zpo­čátku byly pro­blémy také s finan­co­vá­ním bojů. Zatímco bohatí Bri­tové si mohou dovo­lit najmout tisíce žold­néřů, Ame­ric­kým mili­cím se peněz nedo­stává. Až poz­ději zís­ká­vají finanční pomoc ze zahra­ničí (hlavně od Fran­cie, dále od Nizo­zemí a Špa­něl­ska). V prů­běhu roku 1775 došlo k oblé­hání Bos­tonu. Voj­ska kolo­nistů vpadla rov­něž do Kanady. Brit­ská voj­ska pora­zila v bitvě u Bun­ker Hillu kolo­nisty, avšak za cenu znač­ných ztrát.

V roce 1776 boje pokra­čují. Obje­vují se však i snahy kolo­nistů o usmí­ření s brit­skou koru­nou. První ote­vře­nou výzvou k nezá­vis­losti je „Zdravý rozum“ z ledna 1776 od Tho­mase Paina. 4. čer­vence 1776 druhý kon­ti­nen­tální kon­gres při­jal pro­hlá­šení nezá­vis­losti (Dec­la­ration of Inde­pen­dence), kon­gres se ze stra­chu před Brity pře­su­nul do Bal­ti­moru a vyhlá­sil unii. (auto­rem pro­hlá­šení nezá­vis­losti byl Tho­mas Jef­fer­son, John Adams, Ben­ja­min Fran­klin, Robert Livings­tone, Roger Sher­man a další). Byly zde sta­no­veny vztahy mezi obča­nem a stá­tem (demo­kra­cie). Roku 1777 byly schvá­leny články kon­fe­de­race, podle nichž se USA staly vol­ným svaz­kem suve­rén­ních států.

V září a říjnu roku 1777 se vítězně střetla ame­rická milice s brit­ským voj­skem u Sara­togy (dnes Schu­y­ler­ville). Naštěstí pro Ame­ri­čany se totiž nespo­jily jed­notky gene­rála Bur­go­yna postu­pu­jící z Kanady se zbyt­kem brit­ských sil a Bur­go­y­novy jed­notky byly u Sara­togy pora­ženy. Záslu­hou ame­ric­kého vyslance Ben­ja­mina Fran­klina ještě ame­rická milice zís­kala finanční pro­středky od Fran­cie. Tato bitva byla zlo­mem jak ve válce, tak i v diplo­ma­cii – ame­rická dele­gace v Paříži (pod vede­ním B. Fran­klina) zís­kala rov­něž uznání nezá­vis­losti býva­lých brit­ských kolo­nií v severní Ame­rice. Fran­cie také vyslala expe­diční sbor v čele s gene­rá­lem Rocham­be­auem. Zde bojo­vali dob­ro­vol­níci z Evropy (např. z Pol­ska Tadeáš Koš­čenko, fran­couz­ský gene­rál La Fayette, aj.) V témže roce byly schvá­leny tzv. články kon­fe­de­race (v plat­nost prak­ticky až od 1781) – všech 13 států zastou­peno stej­ným hla­sem v jed­no­ko­mo­ro­vém kongresu.

V letech 1778 a 1779 pokra­čují boje kolem New Yorku, kam se pře­su­nula brit­ská voj­ska. Lepší pozici mají Bri­tové rov­něž v již­ních úze­mích (Flo­rida, Geor­gia). V roce 1780 zís­kává Bri­tá­nie Jižní Karo­línu. O rok poz­ději se pokou­šení brit­ská voj­ska o prů­lom ve Vir­gi­nii (jsou však zasta­vena nepo­čet­nými voj­sky pod vede­ním La Fayetta a Von Stau­bena). Bri­tové se sta­hují do York­townu, kde jsou oble­ženi ame­ric­kým voj­skem vede­ným Geor­gem Washing­to­nem (poz­ději se stává prv­ním pre­zi­den­tem Spo­je­ných států amerických).

V říjnu 1781 se Ang­li­čané vzdali u York­townu, Ang­lie kapi­tu­lo­vala a tím úspěšně (pro Ame­riku) skon­čila Ame­rická revo­luce za nezávislost.

Byla vedena mírová jed­nání, mírová smlouva byla sepsána v Paříži (1783). Zde byla uznána nezá­vis­lost USA a západní hra­nicí se stala řeka Mis­sis­sippi. Fran­cie zís­kala oblast v Karib­ském moři a Špa­něl­sku při­padla Florida.

Význam Americké války za nezávislost

  • vznik nového státu a nového národa
  • určitý typ bur­žo­azní národně osvo­bo­ze­necké revo­luce důle­žité pro vývoj kapi­ta­lismu (odstra­něny zbytky feu­dál­ních výsad šlechty; kon­fis­kace majetku krále a býva­lých vlast­níků kolonií)
  • vytvo­řen jed­notný trh, vznikly zde velké mož­nosti odbytu
  • zaru­čeny nábo­žen­ské svobody
  • roz­ší­řeno volební právo (muži, majet­kový cenzus)
  • začá­tek vývoje demo­kra­cie, republika
  • články kon­fe­de­race však nevy­ho­vo­valy, byla zde snaha vytvo­řit pev­nější a sil­nější ústřední vládu
  • roku 1787 byla při­jata nová ústava, která posi­lo­vala stát (platí dodnes)
  • pre­zi­dent má pra­vo­moci jako u nás pre­zi­dent a premiér
  • roku 1791 bylo při­jato deset dopl­ňu­jí­cích článků ústavy (pro zajiš­tění demo­kra­tické svobody)
© 1997 - 2022, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht