Anglická revoluce

Vývoj předrevoluční

Za vlády Tudorovců, zejména však za Alžběty I. dochází v Anglii k rozvoji hospodářskému i kulturnímu. Rozvíjí se podnikání, pronikání do zámoří (podpora i pirátství – Francis Drake), vznikají zárodky kapitalismu. Dochází k souladu zájmů mezi panovnickým rodem a podnikateli. Jelikož byla Alžběta po celý svůj život svobodná („panenská královna“), a tudíž bez legitimních potomků, tak roku 1603 nastupují Stuartovci (vedlejší královský rod) v osobě syna popravené Marie Stuartovny, Jakuba I. (1603 – 1625), již tehdy skotského krále (již od roku 1567; jako skotský král je označován Jakub VI.) Už za jeho vlády dochází k neshodám mezi panovnickou mocí a podnikateli.

Situace se dále zhoršuje i za vlády Karla I. (1625 – 1649), kterýžto usiluje o absolutismus, čímž dochází ke zhoršení vztahu mezi parlamentem a panovníkem. Karel I. se snaží získat co nejvíce finančních prostředků, což realizuje jednak vybíráním daní bez souhlasu parlamentu (tím porušuje privilegium) a jednak také nutí bohaté, aby mu poskytli půjčky („nucené půjčky“). Toto chování parlament prohlásil za nezákonné. Panovník na to reagoval rozpuštěním parlamentu a vládne sám až do roku 1640 (období tzv. osobní vlády), kdy znovu svolává parlament. I nadále se snaží získat peníze, a tak prodává monopoly (výsadní právo výroby a obchodu pro určitou oblast trhu). Rovněž narůstají spory se Skotskem a s anglikánskou církví. To vše vede k všeobecné nespokojenosti (vysoké ceny, cla, zavedeny i dřívější daně a také daně dávno zapomenuté). Hospodářská politika krále však oslabovala výrobu a obchod, byla omezena podnikatelská svoboda. Karlova snaha získat peníze vedla dokonce i k prodeji úřadů a titulů.

V 17. století vzniká skupina zv. Puritáni (puritás = čistota, purus = čistý). Ti chtěli čistou církev, chtěli očistit anglikánskou církev od zbytku katolictví (vycházeli přitom z kalvinismu). Tato skupina je spjata také s odporem proti absolutismu. Od puritánů se oddělili tzv. Independenti (nezávislí), podle nichž by měla být církev spravována radou starších (odmítali církevní hierarchii). Značný vliv rovněž měli tzv. presbyteriáni (umírnění puritáni) a levelleři (rovnostáři – 1647 Dohoda lidu, ve které požadují demokratickou republiku).

Puritáni chtěli také politický podíl na moci, a proto byli pronásledováni. Odcházejí tedy do amerických kolonií, kde zakládají osady (v Nové Anglii – dnešní SZ cíp USA.; plavba lodi Mayflower 1620, která přepravila britské puritány do Ameriky). Říkalo se jim „Otci poutníci“ („Pilgrim fathers“) – tímto začala kolonizace východního pobřeží USA. Na pobřeží Atlantiku postupně vzniká 13 amerických kolonií (Massachusetts, New Jersey, New York, Rhode Island, Connecticut, New Hampshire, Pennsylvania, Delaware, Virginia, Maryland, North Carolina, South Carolina a Georgia), z nichž později vzniknou Spojené Státy Americké.

Nastává rovněž konflikt mezi panovníkem a parlamentem, který vede k povstání ve Skotsku (1639). Skotové byli presbyteriáni, nesouhlasili s anglickou zahraniční politikou v době třicetileté války (nepomohli českým protestantům). Král začal sbírat vojsko, ale chyběly peníze. Skotové vpadli do Anglie a díky bojovníkům zkušeným z třicetileté války vedli úspěšné boje. Panovník svolal parlament, aby mu povolil daně, ten však na oplátku požadoval potrestání královských rádců Strafforda a Lauda. To král odmítl a po čtrnácti dnech parlament opět rozpustil (= 1. zasedání parlamentu; „krátký parlament“). Na podzim 1640 opět svolal parlament, který však zasedal až do roku 1653 („dlouhý parlament“), kdy panovník musel naslouchat opozici a splňovat její požadavky.

Vlastní revoluce (1640 – 1658/1660)

požadavky opozice vůči králi:

  1. potrestání královských rádců (prosazuje se názor, že i nejvyšší úředníci jsou odpovědni parlamentu, nejenom králi)
  2. omezení vojenské moci krále (rozpustit královskou armádu)
  3. vzdát se práva na zrušení zasedání parlamentu

Roky 1640 až 1642 můžeme nazvat jako boje krále s parlamentem. Roku 1641 nastává nová situace v souvislosti s dalším povstáním v Irsku (jiná víra = katolíci; proti absolutismu, proti násilnému pronikání anglikánské církve). Vzniká otázka, zdali má být králi svěřeno vojsko. Do roku 1642 probíhá tzv. Pamfletová válka, která řeší spor o charakter politické moci. Objevuje se požadavek rozdělit politickou moc; Král se má dělit o moc s vládou. Ta má být rozdělena na tři pilíře: krále, vládu a parlament. Král s vládou má výkonnou moc, parlament moc zákonodárnou. Karel chtěl zatknout předáky opozice (razantní řešení). To se nepodařilo, a navíc tím ztratil možnost domluvit se s umírněnými.

Roku 1642 – 1648 vypuká v Anglii samotná občanská válka. Na jedné straně stál král, anglikánská šlechta a církev, katolická šlechta a část buržoazie (= královská jízda „kavalíři“ – v čele Ruprecht Falcký); na straně druhé stál parlament, statkáři, obchodníci, drobné vrstvy – řemeslníci, svobodní sedláci, drobná buržoazie.

Průběh války

Oliver Cromwell (1599 - 1658)

Oliver Cromwell (1599 – 1658)

Zpočátku měla převahu anglická armáda, která se opírala o jízdu (vedl ji Ruprecht Falcký – syn Fridricha). Vojsko parlamentu vycvičilo jízdu z dobrovolníků – v čele stál Oliver Cromwell. Roku 1644 se parlamentní vojsko spojilo se Skoty a společně porazili královské vojsko u Marston Mooru. To posílilo vliv Cromwella a Independentů v armádě a v parlamentu. Anglický parlament zřídil „armádu nového typu“ (placená parlamentem; přísná kázeň, velitelé byli jmenováni podle schopností – netřeba urozenosti; tzv. agitátoři udržovali náladu vojska a bojeschopnost).

Roku 1645 byl král poražen v bitvě u Naseby, byl dobyt Oxford (sídlo royalistů), král prchl. Roku 1646 se král vzdal Skotům a ti jej prodali parlamentu (aby měli na žold). V parlamentu dochází k rozporům mezi presbyteriány (umírněnými) a independenty. Pro presbyteriány byl boj u konce, majetek royalistů byl zkonfiskován a státním náboženstvím se stal kalvinismus. Byl též prosazen bezcelní obchod s koloniemi. V parlamentě vznikly také spory o ústavu (otázky, kdo má dostat politická práva (otázka volebního cenzu) – podle majetku?). Levelleři (rovnostáři) přicházejí s nejradikálnějšími návrhy a myšlenkami v oblasti práv (lidé jsou si rovni) – jejich programem je Dohoda lidu (vytvoření republiky, zrušit privilegia, volební právo i pro nižší šlechtu, náboženská svoboda, sociální reforma).

Diskutovalo se rovněž o ústavě (tím o demokracii).

  • první diskuse tohoto typu; nebyla však dokončena
  • jakým způsobem se mají lidé podílet na řízení státu
  • byla přerušena, protože král uprchl z Londýna a spojil se se Skoty a chystal válku proti parlamentu
  • další jednání o ústavě měla proběhnout až po skončení války

Armáda se znovu sjednotila, presbyteriáni byli vyhnáni z parlamentu („kusý parlament“).

Druhá občanská válka (1648 – 1649)

Král a Skotové byli poraženi, král byl prohlášen za zrádce a za viníka války a 30. ledna 1649 popraven. Byla zrušena sněmovna lordů, zrušena monarchie a v květnu 1649 vyhlášena republika. Mezi silami revoluce však spory trvaly. Independenti ovládali armádu a parlament, vystupovali proti levellerům. Předáci levellerů byli uvězněni nebo odešli do vyhnanství; vojáci byli posláni do Irska, aby potlačili povstání (1649 – 1652/1653). Irové byli poraženi, byla jim zabírána půda, kterou si rozdělili angličtí statkáři. Irsko se stalo jednou z anglických kolonií.

Diggeři (levelleři) (= kopáči) říkali, že každý člověk má nárok na půdu, byli proti majetkové nerovnosti. Na jihu Anglie zabírali zkonfiskovanou půdu a snažili se o rovnostářství. To však bylo tvrdě potlačeno.

Kusý parlament ztrácí popularitu (v souvislosti s úplatkářstvím, sobectvím a odhlasováváním různých odměn). Roku 1653 Cromwell parlament rozehnal, což bylo přijato s všeobecným souhlasem. (pokusy parlament obnovit, ale pro neschopnost znovu rozpuštěn). Roku 1653 je v Anglii nastolena vojenská diktatura. Hlavní osobou je zde Cromwell („lord protektor“). Jeho oporou je armáda (vládl spolu s generály), policie, byrokracie a výzvědná služba. Cromwell vládl v zájmu buržoazie. Prosazoval zákony – svobodu podnikání, rozvoj, … Roku 1651 vydal zákon zvaný navigační akta (zákon o plavbě), který říkal, že do Anglie smí dovážet zboží jen anglické lodě nebo lodě ze země, kde bylo zboží vyrobeno (zákon namířen proti Nizozemí).

S tím souvisí obchodní války s Nizozemím (1652 – 1654) o převahu na moři a o posílení postavení Anglie ve světovém obchodě. Roku 1654 bylo Nizozemí nucenu uznat platnost Navigačních akt. Za Cromwella byla zlepšena zahraniční politika, zlepšeny vztahy se Španělskem a s Francií. Roku 1658 po obnovení parlamentu a ústavy Cromwell zemřel. Po jeho smrti vládl krátce jeho syn Richard, ten však musel r. 1659 odstoupit. Po smrti Cromwella následuje období politické nestability, které je ukončeno až nástupem Karla II. na trůn (1660).

Vzrůstá počet stoupenců pro obnovení monarchie. Tak učinil generál George Monck (1608-1670), který provedl restauraci Stuartovců (1660), tím obnovení monarchie; na trůn usedá syn popraveného krále – Karel II.

 

Vláda Karla II. (1660 – 1685)

Karel II. neobnovil předrevoluční poměry, musel přijmout podmínky parlamentu (nedotknutelnost vlastnických práv buržoazie vztahujících se k půdě), slíbil bezpečnost těm, kteří se postavili proti Stuartovcům (trestal pouze ty, kteří se zasloužili o popravu jednotlivce). Jeho nástup na trůn se nesl ve znamení uvolnění puritánských pravidel, která platila za revoluce. Během jeho vlády zasáhla Anglii vlna moru (1665 – 1666), při které zemřelo odhadem až sto tisíc lidí. Druhou katastrofou byl velký požár Londýna roku 1666.

Z obavy před přijetím zákona, který by z anglického trůnu vyloučil legitimního, ale katolického nástupníka– Karlova bratra Jakuba – Karel parlament na jeho zasedání v Oxfordu roku 1681 raději rozpustil a v letech 1681 – 1685 vládl bez parlamentu – absolutisticky.

Karel II. podpořil také Královskou společnost (Royal society) pro podporu věd (založena 1660, králem potvrzena 1662), mezi jejímž zakládajícími členy byli sir Christopher Wren, sir William Petty či Robert Boyle. Královská společnost (u nás bychom mohli říci, že jejím protějškem je Akademie věd) působí dodnes pod patronátem královny Alžběty II. a jejími členy byli či jsou mj. Steven Hawking, Winston Churchill, John Locke, Isaac Newton, Michael Faraday či James C. Maxwell.

Vláda Jakuba II. (1685 – 1688)

Jakub II., jehož nástupu se snažili mnozí zabránit, nastoupil a vládl absolutisticky, dosazoval do úřadů své stoupence, čímž narušil samostatnost jednotlivých institucí. Jako katolík se také snažil zrušit omezení, která byla přijata za minulých vlád, a byla namířena protikatolicky. Protože však v té době bylo v Anglii katolíků jen asi 4%, stála proti němu silná opozice, kterážto začíná jednat s Nizozemím (místodržící: Vilém Oranžský – zeť Jakuba II., oženil se s jeho dcerou Marií). Roku 1688 se Vilém vylodil v Anglii, anglická armáda stejně jako většina obyvatel se přidala na jeho stranu a Vilém byl přijat za panovníka.
(= tzv. slavná revoluce)

Jakub II. po invazi uprchl do Francie, kde našel útočiště u Ludvíka XIV. Ten mu poskytl zámek v Saint-Germain a tlačil se svým osudem již smířeného Jakuba k prosazení svých práv silou. Pomoc ostatních katolických vládců byla však odmítnuta a pokus o znovuzískání trůnu výpadem do Irska také zkrachoval.

Vláda Viléma III. Oranžského

Vilém III. vydal roku 1689 listinu „deklarace práv“ (či „Declaration of Rights“), která potvrzovala práva parlamentu, Anglie se stává konstituční monarchií (moc je omezena dohodou, ústavou – omezení panovnické moci). V listině bylo například potvrzeno, že král může zvýšit daně jen po souhlasu parlamentu, bylo omezeno vojsko v době míru či zavedena poslanecká imunita. Vzniká tak parlamentní monarchie (posílení postavení buržoazie v oblasti hospodářské i politické).

Slavná revoluce

Slavná revoluce proběhla klidně, bez krveprolití; Vilém se stal králem (panovník, vláda, parlament). V Anglii proti sobě stojí dvě strany: Toryové reprezentují šlechtu, statkáře a duchovní; naproti tomu Whigové reprezentují podnikatele, obchodníky, loďaře. V 19. století se tyto dvě strany přejmenovaly na konzervativce a liberály.

Jakub II. uprchl do Francie, pokoušel se obnovit svoji sílu a moc za pomoci Francie. Vedl válku ze Skotska a z Irska (poražen), Irsko a Skotsko pevněji připoutáno k Anglii. Anglie a Francie soupeřily o ovládnutí námořního obchodu a o ovládnutí kolonií v Severní Americe. Starosti o zahraniční politiku odvrátily Viléma od vnitřních záležitostí (byla posílena moc parlamentu a vlády).

Význam revoluce

  • vytvořila podmínky pro přechod ke kapitalismu
  • v ostatních zemích probíhala snaha vytvořit absolutistický stát (Francie)
  • vznik Anglo-Nizozemské personální unie
© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht