Anglie v raném středověku

Původní keltské obyvatelstvo britských ostrovů se vymanilo z nadvlády Římanů v roce 410 po Kristu, kdy Británie přestala být římskou kolonií a stala se nezávislým státem.

V polovině 5. století sem začaly přicházet germánské kmeny Anglů, Sasů a Jutů (obecně Anglosasové), kteří se usadili nejprve na východním pobřeží a poté pokračovali v invazi západním směrem. Soustředili se hlavně na úrodnou půdu – méně úrodnou půdu ve Walesu a Skotsku nechali Keltům. Keltové obývali také Irsko. Nepředpokládá se, že by při invazi bylo keltské obyvatelstvo z daných oblastí úplně vymýceno – domníváme se, že počet původních obyvatel se pohyboval mezi třemi a čtyřmi miliony, zatímco Anglosasů mohlo být něco mezi 10 a 30 tisíci. Nicméně mnoho obyvatel odešlo – část z nich se přeplavila přes kanál La Manche (anglicky English Channel) do Francie, kde dali vzniknout kraji zvanému Bretaň (Brittany – Malá Británie).

Na počátku 7. století zde existovala tzv. heptarchie, 7 významných germánských států – Wessex, Sussex, Essex (založeny Sasy), pak Kent (jutský) a tři poslední státy, založené Angly – Mercie, Northumbrie a East Anglia. Státy mezi sebou bojovaly o nadvládu. V 9. století uspěli panovníci Wessexu (král Egbert), kteří si nárokovali titul anglických králů a po porážce Dánů pak v 10. století sjednocovací proces dokončili. V 10. století byla Anglie rozdělena na základní správní jednotky – hrabství (shire), která jsou (v částečně obměněné podobě) používána dodnes.

Anglosasové se sice s křesťanstvím setkali již dříve, mj. také od keltského obyvatelstva (Keltové v Irsku přijali křesťanství již v 5. století), ale o opravdové christianizaci můžeme hovořit až v souvislosti s příchodem římských misionářů vyslaných papežem Řehořem I. Velikým roku 596. Střediskem katolické církve se stalo arcibiskupství v Canterbury. Prvním arcibiskupem z Canterbury se stal (sv.) Augustin († 604), který založil známou Canterburskou katedrálu. Křesťanství, šířené irskými misionáři, se dostalo do konfliktu s tím římským (došlo v podstatě k boji o moc mezi oběma skupinami misionářů, irské křesťanství bylo navíc v některých oblastech mírně odlišné od římského). Irští misionáři v Anglii se ale nakonec poddali autoritě Říma a papeže.

Alfréd Veliký (845? - 899), král jihoanglického Wessexu, je znám pro úspěšný boj proti Vikingům

Alfréd Veliký (845? – 899), král jihoanglického Wessexu, je znám pro úspěšný boj proti Vikingům

Počínaje rokem 793, kdy se uskutečnil první útok na klášter v Lindisfarne, podnikali do anglosaských království časté nájezdy Vikingové, především dánské kmeny. Ti postupně ovládli sever Anglie a podnikali nájezdy na další a další území. Území, patřící Vikingům v Anglii, se nazývalo Danelaw, poplatek, který anglosaské kmeny platily, pak Danegeld. Až na konci 9. století se jim postavil Alfréd, král Wessexu, který sjednotil anglosaská království, nazýval se králem Anglie a nám je známý pod jménem Alfréd Veliký (849? – 899).  Ten několikrát porazil Vikingy (zprvu ale sám prohrál a byl zahnán do bažin Walesu) a vytlačil je na území severně od řeky Temže (podle Alfréd-Guthrumovy mírové smlouvy pocházející z roku mezi 878 – 890). Po Alfrédově smrti se Dánové vrátili, tentokrát přicházeli organizovaně a dobývali zpět ztracená území. Na začátku 11. století byla Anglie dobyta a dánský král Knut Veliký vytvořil z Anglie, Dánska a Norska velké trojstátí (Imperium Maris Nordici). Po jeho smrti roku 1035 se celek rozpadl a Eduard (Edward) Vyznavač (1004? – 1066) Dány skoro úplně z Anglie vyhnal. Vyznavač byl nazýván podle své silné víry a šíření křesťanství v Anglii. Založil Westminsterské opatství a jako první panovník přesídlil do Londýna, ze kterého učinil hlavní město. Podařilo se mu poměrně stabilizovat celkovou situaci ve své říši.

Situace se výrazně změnila až v roce 1066, kdy zemřel Eduard Vyznavač, aniž by po sobě zanechal dědice. Bezprostředně po jeho smrti se trůnu zmocnil Harold Godwinson, anglosaský šlechtic a syn Godwina, hraběte z Wessexu. O trůn se ale ucházel také Harald III. (Krutý, Hardrada), král norský a Vilém, vévoda normanský. Norský král Harald se vylodil na anglickém severovýchodním pobřeží v září 1066. S vojskem krále Harolda se setkal v bitvě u Stamfordského mostu (Stamford Bridge) 25. září 1066, kde zvítězili anglosasové a norský král v bitvě padl. Jak už to tak bývá, když se dva perou, třetí se směje – v tomto případě byl oním pověstným třetím Vilém, vévoda normanský, který se společně se severofrancouzskými a německými rekruty vylodil v Anglii 28. září 1066 a obsadil tehdy ještě dřevěný hrad Hastings. Harold spěchal se svým vojskem oslabeným bitvou s Nory, aby Viléma vyhnal ze svého panství. Vlastní bitva u Hastings se odehrála 14. října 1066. Proti sobě stál zhruba stejný počet vojáků – odhaduje se asi na 8 tisíc na každé straně (některé prameny uvádí vyšší počet mužů na Vilémově straně, což je dost možné, vezmeme-li v potaz, že část vojska Harolda vykrvácela v bitvě s Nory; Vilém měl také jasnou převahu v jízdě). Bitva skončila vítězstvím normanského vévody, kterému se začalo říkat Vilém Dobyvatel (William The Conqueror), a který se tak stal anglickým králem. Členové Vilémovy družiny se stali novou vládnoucí vrstvou a tudíž i francouzština, která byla jejich jazykem, se stala dvorním jazykem. Během zhruba dvou století se normanská francouzština sloučila s anglosaskou němčinou a dala vzniknout angličtině.

Normanští rytíři a lučištníci v bitvě u Hastings (zobrazení na tapistérii z Bayeux)

Normanští rytíři a lučištníci v bitvě u Hastings (zobrazení na tapistérii z Bayeux)

Vilém Dobyvatel vládl v letech 1066-1087. V době jeho vlády zaujala na královském dvoře i v celé zemi logicky hlavní roli normanská šlechta. Hrabství byla řízena šerify, kteří měli na starosti výběr daní a byli rovněž nejbližší a základní soudní institucí pro obyvatele hrabství. V případě války šerifové shromažďovali ve své správní oblasti vojsko. Vilém založil slavný londýnský Tower (Tower of London). Reformoval armádu a vydal nové zákony (např. za pytláctví byla smrt). Založil Domesday Book, což byl první soupis šlechtických majetků a jejich ocenění (podobné sčítání lidu). Vilém je potřeboval pro lepší poznání země, účinnější správu a částečně i pro rozdělování odměn svým přívržencům. Roku 1087 pak zemřel na lovu.

Po Vilémově smrti zde byli tři jeho synové, dědicové otcem vydobytého území – Vilém Rufus se jako Vilém II. stal anglickým králem (vládl 1087 – 1100); Robert dostal Normandii, a Jindřich dostal peníze, protože byl nejmladší a žádné území na něj nezbylo. Vilém II. byl zabit šípem na lovu (nehoda?) a Jindřich se zmocnil anglického trůnu jako Jindřich I. (vládl 1100 – 1135). Díky svému nelegitimnímu nástupu na trůn (neměl na něj nárok, Robert stále žil) musel učinit některé ústupky šlechtě. Matyldu, svou dceru, provdal do Francie za hraběte z Anjou. Její syn, Jindřich Plantagenet, se stal roku 1154, po skončení občanské války mezi Matyldou a Štěpánem z Blois (nárokoval si trůn), anglickým králem. Jako anglický král byl ale zároveň nejmocnějším feudálem ve Francii.

Doporučená literatura

  • Brooke, Ch.: Evropa středověku v letech 962-1154. Vyšehrad, Praha 2006.
  • Gravett, Ch.: Normanští rytíři a doba Viléma Dobyvatele. Computer Press, Brno 2009.
  • Haskins, Ch. H.: Normané v evropských dějinách. H & H, Jinočany 2008.
  • Honzák, F. – Pečeňka, M. – Stellner, F. – Vlčková, J.: Evropa v proměnách staletí. Nakladatelství Libri, Praha 1997.
  • Maurois, A.: Dějiny Anglie. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2000.
  • Morgan, K.: Dějiny Británie. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1999.

Aktuálně na stránkách

18.4.2015

Přidán článek o táborech pro Němce a řádném odsunu 1945-6

30.3.2015

Přidán článek o divokých odsunech Němců z Československa.

17.3.2015

Přidán nový historický dokument Zákon sudnyj ljudem.

» všechny aktuality

Citát

Historie má totiž tu důležitou vlastnost, že trvá dlouho.
Ondřej Neff

» všechny citáty

Anketa

Jak se Vám líbí nové stránky?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Podpora

Podpořit tento server můžete několika způsoby - přispět vlastním rozšiřujícím článkem, testovými otázkami či upozorněním na chybu v textech.

Facebook