Antické Řecko – klasické období

Persie před řecko – perskými válkami

Základem perské říše byla médská říše, v níž se vlády zmocnili Peršané (Kýros II. Veliký). Ten připojil Lýdii a dobyl říši novobabylónskou, čímž sjednotil celou Přední Asii.

V roce 525 před Kristem jeho nástupce Kambýsés dobyl Egypt, čímž se perská říše stala největší říší na světě. Další panovník, Dareios I., rozdělil říši na provincie (satrapie), do jejichž čel postavil místodržící (satrapy). V každé provincii sídlil ještě vojenský velitel s posádkou a nechyběly ani kanceláře, nad nimiž dohlíželi špióni. Dareios podporoval obchod (dal budovat dopravní cesty – např. královskou cestu z hlavního města Sús do Sardinie), dal vybudovat kanál z Nilu do Rudého moře, zavedl poštovní styky a dal razit zlaté mince. Na západě Persie rozkvétalo řemeslo a obchod, zatímco na východě zemědělství.

Řecko – perské války

Kýros II. Veliký (+530 před Kristem) z dynastie Achaimenovců, zakladatel perské říše, jeden z největších dobyvatelů starověku

Kýros II. Veliký (+530 před Kristem) z dynastie Achaimenovců, zakladatel perské říše, jeden z největších dobyvatelů starověku

Dějiny klasického období začínají povstáním maloasijských Řeků proti perské moci, která expandovala západním směrem. Maloasijská polis (Milétos, Efessos, Fókaia, Kolofón a další) a přilehlé ostrovy patřila v archaické době ke kulturně nejvyspělejším částem řeckého světa. Zde se však Řekové také setkali s despotickou vládou asijského kulturního okruhu, neslučitelnou s jejich svobodomyslným duchem. V polovině 6. století před Kristem ovládl perský vládce Kýros II. Veliký prakticky celý Přední východ a založil veleříši, v níž panoval privilegovaný perský národ. Perská říše se během krátkého období stala jediným sousedem řeckých států na východní hranici. Kýros začlenil řecká města do svého státu, a i když perská nadvláda nebyla příliš tvrdá, tížila maloasijské Ióny natolik, že se proti ní vzbouřili. V čele tohoto povstání stanul Milétos (řecké město v Malé Asii), který požádal Řecko o pomoc. Pomohly však jen Athény a Eritrea (pomoc nevydatná). A tak Peršané maloasijské Řeky porazili a Milét byl v roce 494 před Kristem dobyt, vypleněn a jeho obyvatelé prodáni do otroctví. Toto povstání se stalo záminkou pro počátek řecko – perských válek. Šlo o to, kdo bude pánem Evropy.

V roce 492 před Kristem stanul Mardonios v čele první perské výpravy proti Řecku. Mardonios dobyl ostrovy, překročil Héllespontos a chtěl proniknout do Řecka. Byl však poražen na Athosu. Peršané se s tím však nesmířili a připravovali další tažení jako trest těm, kteří pomohli Milétu. V Řecku se pomalu vytváří protiperská nálada. V roce 491 před Kristem Dareios I. vyslal do Řecka posly, aby Řekové uznali perskou nadvládu. Všichni tak učinili, až na Athény a na Spartu. Tyto tak učinit odmítli (Sparťané dokonce posly hodili do studny). A tak v roce 490 před Kristem Peršané uskutečnili druhou výpravu proti Řecku, tentokráte přes Egejské moře. Dobyli Eritreu a připravovali se na dobytí Athén. Sparta slíbila Athénám pomoc, ale jelikož měla zrovna období náboženských svátků, tak toto nebylo uskutečnitelné. Athénský vojevůdce Miltiadés Mladší však svojí taktikou Peršany v bitvě u Marathónu porazil a zahnal je zpět do lodí (odpluli). Mrtví Řekové byli pohřbeni a jejich jména vytesána na společný hrob. Aby informoval Athény o vítězství, uběhl marathónský běžec 42,65 km, informoval a zemřel. Bitva měla hlavně psychologický význam (Řekové se ubrání i přesile).

V Athénách vznikly dvě politické strany: představitelé – Themistoklés × Aristeidés. V roce 483 před Kristem byly objeveny stříbrné doly v Attice a hned se objevily dva názory, jak s nimi hospodařit. Thémistoklés nechtěl stříbro rozdat, ale využít ho k výstavbě válečného loďstva a k budování přístavu Pireos, zatímco Aristeidés navrhoval, aby se stříbro využilo ke zbudování pozemního vojska (těžkooděnci). Ostrakismem byl z Athén vyhoštěn Aristeidés a začalo se budovat loďstvo (tzv. Triéry = válečné lodě, kde veslaři seděli ve třech řadách. Veslaři byli svobodní obyvatelé – chudí (Thétové) – tím vzrostl jejich význam).

V roce 480 před Kristem Peršané uspořádali třetí výpravu proti Řekům, kterou vedl Xerxés. Perské pozemní vojsko skládající se ze 150 tisíc mužů směřovalo na sever k Héllespontu. Tam postavili pontonové mosty, díky kterým Héllespontos přešli. Dále postupovali podél pobřeží. Do Řecka směřovaly i perské lodě (s Féničany a maloasijskými Řeky (otroci) na palubách).

V Řecku vznikla protiperská koalice třiceti řeckých polis, mezi nimiž byly ukončeny vnitřní spory. Aristeidés byl povolán zpět do Athén. Vrchní velení převzala Sparta, Athény a Péloponéský spolek. Peršané obsadili Thesálii a pronikli do středního Řecka. Řekové obsadili Thermopylskou soutěsku, kteroužto Peršané museli projít. Avšak řecký zrádce Efialtés převedl Peršany jinudy, Řekům do zad. Leonidas, velitel řeckých vojsk v Thesálii, odeslal většinu řeckého vojska na jih a zůstal zde s několika sty řeckých a spartských vojáků. Účelem bylo zdržet Peršany v postupu dále. Všichni tamní vojáci po statečném boji proti mnohatisícové přesile padli. Po válce jim byl postaven pomník s nápisem „POUTNÍČE, ZVĚSTUJ LAKEDAIMONSKÝM, ŽE MY TUTO LEŽÍME MRTVÍ, JAK ZÁKONY KÁZALY NÁM.“

Bitva u Salaminy (480 před Kristem)

Peršané však nyní měli otevřenou cestu do nitra Řecka. Vyplenili Attiku a Athény (i stavební skvosty). Athéňané se naštěstí stihli evakuovat na blízký ostrov Salamis. V roce 480 před Kristem Athéňané prosadili vojenskou bitvu u Salaminy. Perské lodě sice měly převahu, ale byly příliš velké, a tudíž obtížně manévrovatelné. Řecké lodě byly menší (přizpůsobené členitému pobřeží Řecka). V důsledku tohoto byli Peršané opět poraženi a s velkými ztrátami se vrátili zpět do Malé Asie. V roce 479 před Kristem v zimě (neválčilo se) byli Peršané poraženi i v pozemních bitvách u Platajeu Mykalé. Řecko i Egejské moře bylo zbaveno perské nadvlády. V roce 479 před Kristem také Athéňané uspořádali výpravu k Héllespontu. Zde však končí Hérodotův popis řeckých válek, čímž nám schází podrobnosti. Víme jen, že do roku 449 před Kristem boje pokračovaly. V roce 449 byl uzavřen Kalliův mír, který znamenal pro Řecko konec perského nebezpečí, perské flotile byl zakázán vjezd do Egejského moře a byla uznána nezávislost řeckých měst v Malé Asii.

Důvody vítězství

  • technická převaha
  • morální převaha
  • projev vlastenectví
  • řecký boj o svou vlastní existenci
  • podařilo se vytvořit spojenectví Sparty a Athén

Sparta

Vedení války bylo nepříznivé pro vnitřní vývoj Sparty.

Athény za Perikla (zlatý věk Athén)

– od konce řecko – perské války do peloponéské války

Periklés (vnuk Kleisthenův) byl vrchním velitelem (stratég), byl zvolen i do jiných funkcí. Pocházel z bohaté rodiny; před sněmem i před občany měl velkou autoritu. Byl vynikajícím řečníkem. Cílem jeho politiky bylo posílit moc Athén jako hlavy spolku v zahraniční politice a posílit demokratické zřízení uvnitř Athén (zavedl diety za vykonávání úřadů, čímž je zpřístupnil i chudým).

Snažil se sladit zájmy bohatých a chudých tak, že bohatí platí příspěvky městu nebo státu (byla to pro ně čest) – např. stavba a udržování lodi nebo divadelní představení. Obce organizovaly práci (výdělek pro nemajetné) – stavby (opevnění); práce veslařů na válečných lodích; námořní pěchota. Sociálně slabí občané byli finančně podporováni státem. Vzhledem ke zničení Athén za řecko – perských válek byla podporována stavební činnost. Byla postavena akropolis („vyšehrad“) a dlouhé zdi (opevnění spojující Athény s přístavem Pireus).

Athénská demokracie je doposud vzorem spravedlivého státního zřízení. Byla to tzv. „přímá demokracie“, což znamená, že se všichni občané přímo účastnili hlasování apod., všichni občané byli plnoprávní (omezení – demokracie se netýkala otroků, nesvobodných obyvatel a přistěhovalců – ti nemohli ani vlastnit půdu. Trvale usazení přistěhovalci v Athénách (metoikové) se mohli stát plnoprávnými občany za služby Athénám).

Kulturní vývoj Athén

Vývoj Athén určovala

  1. existence námořního spolku
    • vznikl v roce 478 před Kristem (Délos), proto Délský námořní spolek
    • členové spolku si byli rovni, každý byl povinen přispívat na budování spolkového loďstva příspěvkem nebo lodí (většinou příspěvkem)
    • podařilo se porazit Peršany, kteří byli donuceni uzavřít s Athénami mír (449 před Kristem)
  2. demokratické zřízení
    • posilování role dému (démos = lid)
    • rozhodující vliv měl sněm (ekklésia), v něm byli všichni plnoprávní muži Athén od 20ti let
    • sněm měl zákonodárnou moc, rozhodoval o důležitých otázkách (válka, mír, hospodářské a náboženské otázky), mohl udělovat občanství; volil stratégy
    • sněm se scházel asi čtyřicetkrát do roka, účastnilo se jej asi 5 tisíc lidí
    • mezi zasedáními sněmu řídila Athény „rada pěti set“
    • byly zavedeny porotní soudy rozhodující o závažných otázkách
    • byla přesně vymezena kompetence úředníků
    • ostatní úředníci byli losováni
    • byl zrušen volební cenzus (volební právo podle výše majetku)

Zahraniční politika

– v období míru mezi Athénami, Spartou a Persií postupně narůstají spory se Spartou (oba se snažili rozšiřovat svou moc v severním pobřeží Egejského moře; obchodní kontakty s Velkým Řeckem; vnitřní spory v Řecku)
=> spory se pomalu začaly rozrůstat ve válku

Péloponéská válka

Péloponéská válka začala sporem mezi Athénami a  Korintem a Megarou v letech 431 – 404 před Kristem. Jak Korint, tak Megara byly totiž členy Péloponéského spolku, kde přinutili Spartu, aby dala Athénám ultimátum, které Athény odmítly. Tak tedy začala válka. Hlavními důvody byl však boj o hospodářskou a politickou převahu v Řecku a na neposledním místě také rozpínavost Athén.

1. fáze – Archidámova válka (431 – 421 před Kristem)

Sparťané pustošili Attiku, obyvatelé se ukryli za dlouhé zdi. Zásobováni byli námořní cestou (z kolonií). Athénské loďstvo na oplátku přepadalo pobřeží Péloponésu. Síly Athén a Sparty však nebyly vyrovnané dlouho. V následujícím roce (430 před Kristem) postihla Athény epidemie moru, kde zemřela asi třetina všech obyvatel Attiky. O rok později zemřel i Periklés. Válka však pokračovala až do roku 421 před Kristem, kdy byl uzavřen Nikiův mír (athénský politik).

Poté Athény zavedly daně od obyvatel a zvýšily poplatky členům spolku. V letech 415 – 413 před Kristem prosadil vojevůdce Alkibiadés výpravu na Sicílii (snažil se ukázal Sparťanům sílu Athén). Celé to však byl totální neúspěch, Alkibiadovo vojsko bylo poraženo a sám Alkibiadés souzen. Ten však raději utekl do Sparty.

2. fáze – Dekelejská válka (413 – 404 před Kristem)

Sparťané obsadili attickou pohraniční pevnost a odtud pořádali nájezdy do Athén. Podmínky pro Athény se však zhoršily. Na straně Sparty zasáhla také Persie, která narušila obchodní spojení s Černomořím (odtud byly Athény zásobovány obilím). Od Athén odpadají spojenci, čímž dochází k finanční vyčerpanosti Athén. Byly rovněž zrušeny stříbrné doly v Attice (utekli otroci). To vše vyústilo v athénskou politickou krizi (411 – 410 před Kristem) a k následnému svržení demokracie a k vládě oligarchie.

Po obnovení demokracie bylo znovu budováno loďstvo (finanční prostředky z chrámových pokladů). Otrokům slíbili svobodu za službu na lodích. V roce 405 před Kristem bylo Athénské vojsko poraženo u Aigospotamoi („u kozích říček“) v Héllespontu. Sparťané oblehli Athény z moře a v následujícím roce vyhladovělé Athény kapitulovaly.

Důsledky Péloponéské války

  • pro Athény:
    • ztráta velmocenského postavení
    • museli strhnout dlouhé zdi a vydat válečné lodě
    • museli rozpustit Athénský spolek
    • zrušení demokracie (vláda 30ti oligarchů „vláda třiceti tyranů“)
  • pro Řecko:
    • celkové oslabení Řecka a vzrůst jeho roztříštěnosti
    • Peršané získali nadvládu nad Malou Asií a vměšovali se do řeckých problémů
    • vznikly dočasné federace (nedlouhého trvání)

Dle oblíbeného rčení „když se dva perou, třetí se směje“ – i ve válce Sparty proti Athénám se našel třetí, kdo by se smál, a to byla Makedonie. Ta se v 6. století před Kristem sjednotila a využívala kulturních podnětů z Řecka (předtím jen pastevecké a zemědělské kmeny). Makedonie začala konflikt s Řeckem díky snaze dostat se k Egejskému moři.

© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht