Antické Řecko pod nadvládou Makedonie

Vláda Filipa II. Makedonského (359 – 336 před Kristem)

Ve 4. století před Kristem král Filip II., který své mládí prožil v Řecku, kde získal zkušenosti, provedl reorganizaci makedonské armády; zavedl makedonskou falangu (pět řad vojáků s dlouhými kopími namířenými proti nepříteli, za nimi 10 řad vojáků se vztyčeným kopím => tito vojáci zaplňovali mezery v průběhu boje). Díky tomu a dalším vojenským reformám vytvořil v té době nejsilnější armádu.

Filip II. si začal podrobovat severořecká města, dělal si nárok zasahovat do vnitřních konfliktů; ovládl Egejské moře. V Athénách vznikly dva směry:

  1. promakedonský
    • bohatší Athéňané
    • mír s Filipem za každou cenu
  2. protimakedonský
    • řemeslníci, obchodníci, thétové
    • v čele stál politik a řečník Démosthenés (řeči proti Filipovi = „filipiky“)

Roku 340 před Kristem Řekové vyhlásili Filipovi II. válku, v roce 338 před Kristem svedli bitvu u Chairóneie (Řekové poraženi, byly rozpuštěny řecké spolky). Kvůli porážce byl svolán panhelénský (všeřecký) kongres do Korintu, kde došlo ke sjednocení řeckých měst pod nadvládou Makedonie a byla zde přijata idea společného boje proti Persii (znovu ovládnout Malou Asii), čímž Filip odvrátil řecké státy od odvetných protimakedonských akcí. Vyhlásil tažení proti Persii, ale v roce 336 před Kristem byl zavražděn, po něm nastoupil na trůn dvacetiletý Alexandr III. Makedonský (zvaný Veliký).

Vláda Alexandra Velikého (336 – 323 před Kristem)

Alexandrovým učitelem byl věhlasný filozof Aristotelés ze Stageiry. Alexandr v mládí prošel také důkladnou vojenskou průpravou a již jako osmnáctiletý velel makedonské jízdě v bitvě u Chairóneie. Po smrti svého otce Filipa II. se v roce 336 před Kristem stal králem Makedonie a započal expanzi do Persie, kterou jeho otec připravoval. Ještě předtím potlačil řeckou vzpouru tím, že pro výstrahu ostatním obcím vyplenil město Théby.

V roce 334 před Kristem podnikl tažení proti perské říši, jež ovládal král Dareios III. K prvnímu těžkému střetnutí došlo v bitvě u řeky Gránikos poblíž Helléspontu (dnes Dardanely). Toto střetnutí, stejně jako všechna následující, skončilo Alexandrovým vítězstvím. Na straně Peršanů tehdy bojovali i zajatí řečtí žoldnéři, kteří byli posléze potrestáni otrockou prací v dolech.

Alexadr Makedonský (Veliký) (356 – 323 před Kristem)

Alexandr poté postupoval na jih a pak dále na východ až došel do města Gordion, kde rozťal Gordický uzel (jak praví legenda „ten, kdo rozváže Gordický uzel, stane se pánem Asie“). Po přezimování v Gordiu (334 – 333 před Kristem) táhl na jih a dobyl Sýrii a Fénicii. Roku 333 před Kristem porazil perského krále u Issu, ačkoliv perská vojska měla dvacetinásobnou převahu (600 000 peršanů proti 30 000 makedonců (tato dvě čísla nám mohou připomínat počet Napoleonových vojáků před a po tažení do Ruska)). Alexandr zajal rodinu perského krále a přijal jeho bohatství. V roce 332 před Kristem byl vítán v Egyptě jako osvoboditel od perské nadvlády a přijat jako nástupce faraónů. O rok později založil v deltě Nilu přístavní město Alexandrii. Ta se vzápětí stala centrem obchodu, helénistické kultury a vzdělání. Byla zde založena knihovna i músaion (středisko vědy).

Alexandr se však nezastavil na dlouho a pokračoval dále do nitra perské říše (severní Mezopotámie). Roku 331 před Kristem porazil Peršany v bitvě u Gaugamél (Dareios III. utekl, byl však později zabit vlastními lidmi). Makedoncům nic nebránilo, aby slavnostně vkročili do Babylónu, tehdejšího největšího města světa, které jim otevřelo své brány bez boje. „Alexandr, král králů“, jak se mu později říkalo, učinil Babylón hlavním městem své říše, dobyl další perská centra (Súsy, Persepolis – vypálena), dále bojoval na východě v oblasti Perského zálivu a došel až k řece Indus. V roce 326 před Kristem však Alexandrovo vojsko již odmítlo pokračovat dále na východ (neustálé útoky domorodých bojovníků, nezvyklé klimatické podmínky). A tak se rozhodli pro návrat. Část Alexandrova vojska se vrátila po souši, část po moři.

V roce 323 před Kristem se Alexandr dostal zpět do Babylónu, kde se oženil s perskou princeznou. Plánoval útok na Arábii a zbytek Středomoří, ale téhož roku v hlavním městě své říše onemocněl malárií a krátce nato zemřel.  Obrovské dobyté území se postupně rozpadlo.

Alexandrovi nástupci, diadochové (vojevůdci, příbuzní) si rozdělili jeho říši. Roku 301 před Kristem se střetli v bitvě u Ipsu, kterážto znamená definitivní rozpad říše Alexandra Makedonského a vznik helénistických říší, z nichž některé trvaly až do 1. století před Kristem (v Egyptě vládli Ptolemaiovci, v Asii Seleukovci, v Řecku a v Malé Asii Antigonovci).

Alexandr za svého života šířil řeckou kulturu, zároveň však neničil významné perské památky. Téměř 80 000 vojáků se oženilo s perskými ženami; Alexandr se oženil s perskou princeznou. Zařazoval do své armády také perské šlechtice, zaváděl perský dvorní ceremoniál (klanění se králi, padání na kolena). Postupně začal požadovat božské pocty, což vyvolávalo odpor Řeků a Makedonců. Ke konci života se mu vytýkali popravy jeho blízkých spolubojovníků či přílišnou náklonnost k alkoholu. Hodnocení Alexandrovy osobnosti dnes tedy není jednoznačně kladné, ale to nic nemění na faktu, že již za svého života se stal legendou.

Aktuálně na stránkách

18.4.2015

Přidán článek o táborech pro Němce a řádném odsunu 1945-6

30.3.2015

Přidán článek o divokých odsunech Němců z Československa.

17.3.2015

Přidán nový historický dokument Zákon sudnyj ljudem.

» všechny aktuality

Citát

Historie je neustálý dialog mezi minulostí a přítomností.
Arthur Schlesinger

» všechny citáty

Anketa

Jak se Vám líbí nové stránky?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Podpora

Podpořit tento server můžete několika způsoby - přispět vlastním rozšiřujícím článkem, testovými otázkami či upozorněním na chybu v textech.

Facebook