Baroko, manýrismus

Koncem 16. století se v Itálii zrodil nový umělecký sloh zvaný baroko. Ten se začal postupně šířit po Evropě, aby v druhé polovině 17. století převzalo vládu nad dřívější renesancí. Původní význam slova baroko měl pejorativní nádech – portugalské slovo barocco či španělské barueco znamená nepravidelně tvarovanou perlu (verrueca). Termín baroko jako označení uměleckého slohu se začal užívat až později v 18. století.

Typickými znaky baroka je okázalost, velkolepost, bohatství forem, dramatičnost, pohyb a energie. Důraz se dává na kontrasty, hru světel a stínů. V katolickém baroku (také zvané radikální baroko) můžeme pozorovat témata jako například zázračná zjevení, vytržení či mučednické smrti svatých. Baroko je posledním universálním uměleckým stylem celé Evropy.

Baroko vyjadřuje citovost, povznesení k Bohu, směřování k věčnosti; vyjadřovalo zkušenosti člověka zmítaného náboženskými válkami.

Palác španělského krále, Escorial.

Palác španělského krále, Escorial.

Architektura

V architektuře baroko dělíme na dvě linie. První je klasicizující baroko, které navazuje na renesanci a později přechází do klasicismu (na konci 18. stol.). Druhou linií je dynamizující baroko, které vyjadřuje pohyb, deformaci přímých linií, odpoutává se od renesance a antiky (např. chrám sv. Mikuláše v Praze). Půdorysem staveb byla elipsa nebo průniky elips. Častým architektonickým prvkem baroka je také kopule. Barokní stavby bývají masivní, monumentální a symetrické. Průčelí bylo zdobeno pilíři, polosloupy (pilastry), sochami (andílci, atlanti podpírající balkóny a okna). Stavělo se z mramoru a z napodobenin mramoru, časté bylo zlacení a štukatérská výzdoba. Ačkoliv nejčastějšími stavbami byly stavby církevní, budovány byly také zámky, paláce a ostatní světské stavby.

Mezi nejznámější barokní stavitele patří bratři Dientzenhoferové – Kryštof (sv. Mikuláš na Malé Straně) a Kilián (letohrádek Amerika, kostel v Karlových Varech). Dalším známým barokním stavitelem byl Carlo Lurago, který začal stavět Klementinum a v neposlední řadě rovněž Giovanni Santini (barokní gotika). Z českých architektů jmenujme například Františka Maximiliána Kaňku, který dokončoval Klementinum a Černínský palác. V Itálii to byl Bernini, kdo postavil kolonádu před chrám sv. Petra ve Vatikáně. V Rakousku Fischer z Erlacku, architekt zámku Schönbrunn a kostelu sv. Karla Boromejského ve Vídni. Četné barokní stavby se nacházejí též ve Drážďanech, v Berlíně, v Ruském Petrohradě a též v Londýně (katedrála sv. Pavla, kterou po velkém požáru Londýna znovu postavil Christopher Wren.) Tato katedrála měla veliké štěstí, protože ještě před požárem Wren připravoval její rekonstrukci, a proto měl po požáru k dispozici dostatek materiálů na její znovupostavení.

Z českých památek barokního slohu jmenujme například kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi (Giovanni Maria Filippi), kostel sv. Jana Nepomuckého v Zelené hoře, Mariánskou týnici (Giovanni Santini), kostel sv. Ignáce a sv. Františka Xaverského s jezuitskou kolejí v Březnici (Carlo Lurago), Valdštejnský palác v Praze (Andrea Spezza aj.) či chrám sv. Mikuláše v Praze (Kryštof a Kilián Ingnác Dientzenhoferové). 

Monumentální výzdoba kostela, Litva.

Monumentální výzdoba kostela, Litva.

Malířství

Barokní malířství se odvíjí od díla italského mistra Caravaggia, který ukončil éru slunné renesance svými často ponurými a naturalistickými obrazy s náboženskou tématikou. Ve tvorbě dalších barokních malířů se také hojně vyskytují církevní a biblické motivy, objevují se však také stylizované krajiny či lovecké scény. Z dalších předních malířů jmenujme alespoň slavného Rembrandta van Rijna (Klanění pastýřů), Petra Pavla Rubense (Nanebevzetí Panny Marie) či Diega Velásqueze (Las Meninas).

V barokním malířství byly nejčastěji zastoupeny fresky (nástěnné malby) a v obrazech technika šerosvitu (hra světel a barev). Náměty se vybíraly většinou z náboženství nebo z mytologie, malovaly se též portréty či krajinomalby; postavy vyjadřují duševní hnutí, city a rozporuplnost doby.

Představitelé českého barokního malířství jsou Karel Škréta (oltářní obrazy a portréty), Václav Hollar (rytiny – pohledy na Prahu), Petr Brandl (oltářní obrazy – v Manětíně, chrámu sv. Víta, Kuksu…), Jan Kupecký (světoznámý portrétista), Václav Vavřinec Reiner (autor fresek) a Norbert Grund (krajinomalba). Ve světě mezi nejslavnější barokní malíře patří Velasquez (Šp., zpodobňoval královskou rodinu Filipa II.), Murillo, Tizian, Tintoretto, Rubens, Rembrandt a Velmelr van Delft.

Dvorní dámy od Diega Velázqueze.

Dvorní dámy od Diega Velázqueze.

Rembrandtův autoportét.

Rembrandtův autoportét.

Hudba

V hudbě převládla melodie podporovaná harmonií, dříve vedoucí lidský hlas (polyfonie) ustupoval k harmonii s instrumentální složkou. Mezi nejznámější barokní hudebníky patří zejména italský skladatel Claudio Monteverdi (1567 – 1643), který reprezentuje výše popisovaný přechod.

Literatura

V literatuře se setkáváme s okrasným jazykem plným metafor, bohatých adjektiv a obsahových oklik; v ději pak sledujeme napětí, boj, pohyb, dramatické zápletky, kontrast a překvapení, „hororové scény“, hluboká citová pohnutí a smysl pro nadpřirozené síly. (např. anglický básník John Milton – Ráj ztracený, Ráj získaný.)

© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht