Británie za vlády královny Viktorie

Královna Viktorie (1887)

Královna Viktorie nastoupila na britský trůn roku 1837 a vládla neuvěřitelných 64 let až do své smrti v roce 1901. Období její vlády znamenalo pro Anglii růst v hospodářskou světovou velmoc. Královna je však označována za průměrnou, nijak nevýznamnou panovnici, která sama impérium ničím zásadním neublížila, ale také neprospěla. I přesto ji poddaní milovali, královna byla doslova ikonou, zosobněním morálky, „matkou“ impéria.

Díky výsadnímu postavení ve světovém obchodě a finančnictví se britská libra se stala mezinárodním platidlem. Britská námořní flotila převažovala nad ostatními světovými loďstvy a také proto Británie ovládala rozlehlé území v zámořských koloniích. Průmyslová revoluce byla v Anglii prakticky dokončena v první polovině 19. století; průmysl se rozvíjel nejprve v Anglii (průmyslová centra kolem Londýna, Birmingham, Manchester), později též ve Walesu a Skotsku (bouřlivý rozvoj měst Glasgow – výstavba lodí, Edinburgh).

Parní lokomotiva George Stephensona na trati Liverpool – Manchester

Parní lokomotiva George Stephensona na trati Liverpool – Manchester

První úspěšnou parní železniční drahou byla Liverpool – Manchester, otevřená 15. září 1830, rovnou jako dvojkolejná. Během pár let se železniční doprava stala nejoblíbenějším prostředkem pro přepravu nákladu i osob, a to i přes mnohé problémy – železnice byly v Británii převážně soukromé a standardizace nebyla úplně vyřešena až do posledního desetiletí 19. století, což znamenalo, že koleje každé společnosti měly jiné rozměry a lokomotivy ani vagóny tak nemohly jednoduše přejet z kolejového systému jedné společnosti na jiný. Na začátku druhé poloviny 19. století už měla naprostá většina anglických měst železniční spojení. Roku 1863 byla též otevřena první linka londýnského metra (tehdy ještě poháněné parními lokomotivami). Velkého rozvoje se dočkalo parolodní dopravě, lodě na páru se postupně stávaly důležitou součástí britského námořnictva a spolu se zdokonalováním pohonu vytlačovaly plachetnice.

Během viktoriánské éry došlo k masivnímu nárůstu populace, jelikož se zvýšila porodnost a snížila úmrtnost. Běžná domácnost britských rodin se zmenšila, rodina se začal uzavírat a omezovat jen na základní, nejužší členy (matka, otec, děti). Druh volnočasové zábavy závisel silně na společenské třídě, ve které se lidé nacházeli. Oblíbené bylo divadlo (hrály se hodně hry od Shakespeara, ale i jednodušší komedie; na divadelních prknech se proslavil např. Henry Irwing) a četba (Dickens, A. Conan Doyle atd.), v hudební sféře třeba i dechové kapely. Muži se scházeli v klubech, hojně se navštěvovaly kasina, cirkusy (Astley’s Amphitheatre). Po večerech bylo oblíbené vyvolávání duchů a podobné zábavy. Rozvíjí se rovněž turistika a sport, např. kriket, jízda na kole, tenis (první Wimbledonský turnaj se konal roku 1877), fotbal (v poslední třetině století, nejúspěšnějším klubem byla Aston Villa).

Objevují se tendence na zlepšení hygieny, rozšiřuje se používání mýdla, staví se kanalizační systémy ve městech. Ve společnosti panuje fascinace technologií a zvyšuje se obliba přírodních věd (Darwin), rozvíjí se medicína (uplatňují se anestetika, antiseptika). Rozšiřuje se používání plynu ke svícení, ke konci století se začíná velmi pomalu prosazovat elektřina.

Během viktoriánského období se architekti ohlíželi do minulosti, a proto charakteristickým stavebním slohem je novogotika, která soupeřila s klasicismem. V tomto slohu byl obnoven Westminsterský palác (stavitel Charles Barry) či postavena radnice v Manchesteru (u nás je v tomto slohu přestaven například zámek v Hluboké nad Vltavou či katedrála sv. Václava v Olomouci). Viktoriánská architektura se samozřejmě šířila i do kolonií včetně Indie či Austrálie, i do ostatních zemí. V městské architektuře se stavěly domy převážně z cihel, s vysokými okny a špičatými střechami, vybavené vodovodem, záchodem a plynovými světly. Ke konci 19. století už byl standardem i bojler na ohřev vody. 1851 se konala světová výstava v Londýně, v Crystal Palace. Účastnily se jí slavné osobnosti z řad nobility i vědců, prezentovaly se zde i moderní objevy (např. fotografická technika). Královna Victorie byla první britskou korunovanou hlavou, která byla fotografována.

Ne vše bylo ale tak skvělé, jak se na první pohled může zdát. Rostoucí industrializace byla doprovázena zvětšující se chudobou dělníků (nižších společenských vrstev), zaměstnavatelé dělníky často doslova odírali z kůže. Ti se shromažďovali v městských slumech, dalším typickém rysu soudobé Británie. Dětská práce nebyla ničím zvláštním, enormní pracovní zatížení mělo špatný vlvi na zdraví pracujících, kteří si díky chudobě nemohli dovolit lékařskou péči. Mezi vyšší společností, scházející se v klubech, divadlech atd. a dělníky v továrnách byly propastné rozdíly. Prostituce a alkoholismus byly rovněž naprosto obvyklými jevy.

Doporučená literatura

  • Čornej, P. – Kučera, J. P. – Vaníček, V. a kol.: Evropa králů a císařů. Ivo Železný, Praha 1997.
  • Judd, D.: Impérium. Britská imperiální zkušenost od roku 1765 do současnosti. BB Art, Praha 1999.
  • Maurois, A.: Dějiny Anglie. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2000.
  • Mitchel, S.: Daily Life in Victorian England. Greenwood Press 1995.
  • Morgan, K.: Dějiny Británie. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1999.
© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht