České země za vlády Jiříka z Poděbrad
V roce 1437 zemřel Zikmund. Nároky na trůn uplatňoval jeho zeť, Albrecht II. Habsburský, který byl zvolen za krále, ale v roce 1439 zemřel na úplavici při tažení proti Turkům. Dědické nároky uplatňoval Ladislav Pohrobek (Zikmundův vnuk, syn Albrechta II. Habsburského), který se však narodil až v roce 1440. Období od roku 1439 do r. 1453, kdy se Ladislav Pohrobek stal českým králem, bylo obdobím mezivládí, vyplněným bojem o moc mezi katolickou a kališnickou šlechtou a městy. Byly vytvořeny Landfrídy (= „země míru“, krajské spolky), které si rozdělily vládu v Čechách. – stalo se tak na základě tzv. mírného listu sepsáného 1440. Mezi nejvýznamnější landfrídy patřili jihočeský a východočeský landfríd. (jihočeský v čele s Oldřichem z Rožmberka; východočeský v čele s Hynkem Ptáčkem z Pirkštejna).
Jiří z Poděbrad (23. dubna 1420 – 22. března 1471)
V roce 1444 (zemřel Hynek Ptáček) se hlavní postavou stal Jiří z Poděbrad (nově stanul v čele východočeského landfrídu), pod jehož vedením vznikla poděbradská jednota. Pokračuje „drobná válka“ mezi šlechtou a městy. V říjnu 1448 Jiří z Poděbrad náhle přepadl Prahu a ovládl ji. Prohlásil se za správce země do dospělosti krále, ale katolická šlechta toto neuznala, vytvořila protiváhu v čele s Rožmberky. Vypukla tak válka, ve které zvítězil Jiří z Poděbrad. Roku 1452 ho tedy uznala i katolická šlechta, a tak se stal správcem Čech (gubernátorem).
Roku 1453 se králem stal Ladislav Pohrobek (13), ale zastupuje ho stále Jiří z Poděbrad. Ten usiluje o vytvoření silného státu, usiluje o hospodářský rozkvět země, chtěl posílit královskou autoritu a moc, snažil se omezit moc panstva; obnovil těžbu stříbra (=> hospodářský rozkvět). Roku 1457 však Ladislav Pohrobek (17) náhle zemřel. Ihned byl obviňován Jiří z Poděbrad, že ho nechal otrávit. Jiří byl obviňován až do roku 1985, kdy se zjistilo, že Ladislav Pohrobek zemřel na leukémii.
Po Ladislavově smrti nastaly spory o trůn. Bylo zde mnoho kandidátů, mj. Matyáš Korvín nebo Jiří z Poděbrad. Uherská šlechta zvolila Matyáše Korvína, český sněm Jiřího z Poděbrad.
Jiří z Poděbrad měl podporu kališnické šlechty a měšťanstva. Českou šlechtou byl přijat za krále v roce 1458 – první skutečná volba českého krále. Je nazýván „králem dvojího lidu“ (katolíků a kališníků). Jiří byl uznán i papežem za českého krále za slib, že bude bojovat proti kacířství. V tom však byly nejasnosti. Papež totiž považoval kališnictví za kacířství, kdežto Jiří ne. A tak roku 1462 papež (Pius II.) zrušil kompaktáta, prohlásil Jiřího za kacíře a dal jej do klatby. Jiří se snaží získat spojence (má obavu před křížovou výpravou), a proto předkládá plán o vytvoření mezinárodní mírové organizace Liga křesťanských panovníků. Tento plán byl spojen s diplomatickou akcí (vysílá poselstvo do zemí západní Evropy v čele s Lvem z Rožmitálu). Písemné zprávy o těchto výpravách podává Václav Šašek z Bířkova.
Cíle diplomatické mise: 1) omezit moc papeže a tím zajistit bezpečnost pro Čechy; 2) spory mezi státy chtěl řešit mírovou cestou; 3) proti tureckému nebezpečí z východu. Tento český plán se však vyplnit nepodařilo a konflikt s papežem pokračoval. Toho využívá domácí opozice. V roce 1465 katolická šlechta (převážně z jižních a západních Čech) vytváří tzv. „zelenohorskou jednotu“ proti Jiříkovi. V roce 1468 se konala na popud papeže proti Čechám křížová výprava. Vedl ji Matyáš Korvín, který protáhl Moravou a Slezskem, byl však obklíčen u Vilémova a zajat (1469). Jiří však Matyáše propustil za slib, že ho usmíří s papežem (slib nedodržen). Matyáš byl za podpory zelenohorské jednoty v Olomouci prohlášen českým králem (1469).
Jiří hledal pomoc v Polsku (za přislíbení českého trůnu polskému rodu Jagellonců). Situace se posléze mění v Jiříkův prospěch, ten však v roce 1471 umírá. Od roku 1471 probíhalo dvojvládí – v Čechách vládl Vladislav Jagellonský a na Moravě, ve Slezsku a Lučici Matyáš Korvín. Matyáš umírá 1490 bez potomků, čímž se usnadňuje pozice pro Vladislava Jagellonského a znovu sjednocení Zemí Koruny české.
