Dekolonizace

První fáze (1945 – 1950)

Staré koloniální uspořádání se nejprve začalo rozpadat v Asii. Tendence o znovupřipojení koloniálních území, po osvobození z japonské okupace, se setkaly s tvrdým odporem ze strany kolonizovaných národů. Nezávislost na Spojeném království získala Indie, Barma, Cejlon, Jordánsko a Izrael. Nezávislost na Francii si vydobyl Vietnam, Laos, Kambodža, Sýrie a Libanon. Od Nizozemí se oddělila Indonésie. Japonsko se muselo vzdát nadvlády nad Koreou, Tchaj-wanem, Kurilami, Mandžuskem a jižním Sachalinem. Ze závislosti na Spojených státech se vymanily Filipíny.

Indie

  • pod správou Velké Británie
  • 15. srpna 1947 vyhlášena nezávislost
  • původní britská kolonie rozdělena na hinduistickou Indii a muslimský Pákistán – mezi nimi krvavé boje o Kašmír (začaly v říjnu-listopadu 1947) – v lednu 1949 smíření, dohoda o budoucím plebiscitu (lidovém hlasování občanů Kašmíru, ke komu chtějí patřit)
    • plebiscit se neuskutečnil dle plánu, boje pokračovaly
    • v únoru 1954 byl Kašmír dle plebiscitu z prosince 1953 připojen k Indii
  • roku 1950 vyhlášena Republika Indie
  • první volby roku 1952 vyhrála strana Indický národní kongres, ministerským předsedou se stal Džaváharlál Nehrú (*1889 – 1964)

Čína

  • Čou En-laj (Zhou Enlai), premiér Čínské lidové republiky (1949 - 1976), jeden z nejvěrnějších společníků Mao Ce-tunga

    Čou En-laj (Zhou Enlai), premiér Čínské lidové republiky (1949 – 1976), jeden z nejvěrnějších společníků Mao Ce-tunga

    probíhala zde občanská válka, v níž nad nacionalisty (Kuomintang – Čankajšek) zvítězila Komunistická strana Číny, pod vedením Mao Ce-Tunga (1893 – 1976)

  • 1. října 1949 byla vyhlášena Čínská lidová republika (ČLR)
    • vedená Komunistickou stranou Číny
    • premiérem Čou En-laj (do roku 1976)
  • Čankajšek utekl na Taiwan, tam zavedl svůj režim
  • vlastní cesta ke komunismu, socialismu (Mao-Ce-Tung)
    • 50. léta „Velký skok vpřed“ ­– rychlá industrializace (vede k velkému hladomoru -> neúspěch)
    • od poloviny 60. let „Velká kulturní revoluce“ – proti starému myšlení, kultuře, obyčejům a návykům, konec pronásledování lidí, kteří nesouhlasili s vládou komunistické strany
  • podle Mao-Ce-Tunga byl svět rozdělen na tři části
    • „supervelmoci“ – USA, SSSR
    • „vyspělé země“
    • Afrika, Asie – vůdcem třetího světa je Čína
  • roku 1969 se začíná uplatňovat hospodářská reforma (Teng Siao-Pching)
    • reforma vedla k hospodářské prosperitě
    • zřízeny zvláštní ekonomické zóny, kde mohou podnikat západní investoři
  • 1973 odstoupil Mao-Ce-Tung
  • 1989 studentské protesty po vzoru zemí komunistického bloku na náměstí Nebeského klidu krvavě potlačeny
  • politický režim není plně demokratický až dodnes

Indonésie

  • vyhlásila svou republiku roku 1945 (Ahmed Sukarno)
  • opravdu nezávislá je až od roku 1949

Izrael

  • na konci 19. století zde vzniklo Sionistické hnutí – návrat Židů do Izraele
  • 1942 – konference ve Wannsee (konečné řešení židovské otázky)
  • po 2. světové válce plán transportace Židů do Palestiny (britské mandátní území) – spory s původním arabským obyvatelstvem, které bylo proti
  • 1947 – Organizace Spojených Národu rozhodla o rozdělení Palestiny a zřízení státu Izrael
  • 14. května 1948 byl vyhlášen Židovský stát Izrael
  • 1948 – 1949 – Arabsko – Židovská válka
    • vznikl palestinský uprchlický problém
    • vznikaly uprchlické tábory pro 800 000 Arabů
  • 1945 – vznikla Liga arabských států (stala se základnou boje proti Židům)
  • 1952 – převrat v Egypte (k moci se dostal Gemal Abdal Násir – prosovětský)
  • 1956 – Suezská krize – Násir se rozhodl znárodnit Suezský kanál (patřil Anglo-Francouzské společnosti)
    • získané peníze použil na stavbu Asuánské vodní přehrady → další válka na Blízkém Východě
    • Británie, USA, Francie začaly blokádu Egypta
    • Británie, Francie a Izrael vedly vojenský útok proti Egyptu (cíl: svrhnout Násira)
    • SSSR hrozil atomovou bombou (proti jeho svržení)
    • USA – obava z posílení komunismu v Egyptě → fiasko
  • květen 1967 – Šestidenní válka
    • Egypt zablokoval Izraeli přístup k Indickému oceánu
    • Izraelské letectvo zaútočilo na Sinajský poloostrov
    • dobyl Golanské výšiny (na Sýrii)

Druhá fáze (50. léta – počátek 60. let)

  • „probuzení Afriky“
  • někde lehce, někde obtížněji se svých kolonií vzdala Francie (1956 v Maroku a Tunisku), Británie (1956 Súdán, 1957 Ghana, Malajsie) a Belgie
  • Portugalsko
    • jako jediné nechtělo odejít
    • vedlo boje v Mosambiku a Angole (partyzánský způsob boje domorodců)
    • osamostatnění až v roce 1975
  • 1958 konference afrických států (v ghanské Akkře) – proti kolonialismu
  • 1960 „rok Afriky“ (17 afrických států získalo nezávislost – Benin, Burkina Faso, Čad, , Gabun, Kamerun, Kongo, Kypr, Madagaskar, Mali, Mauretánie, Niger, Nigérie, Pobřeží slonoviny, Senegal, Somálsko, Středoafrická republika, Togo)
  • v Alžírsku provedly ultrapravicové organizace roku 1958 protivládní puč, obsadili Korsiku – samostatnost až po podepsání dohody v Evianu (1962)

Jižní Afrika

  • dramatický vývoj (do roku 1961 britské dominium)
  • problém: politika apartheidu = vláda bílé menšiny (segregace černí × bílí)
  • změna až na počátku 90. let
    • v souvislosti prezidentem Federikem de Klerkem
    • demokratické volby i pro černé obyvatelstvo
      • zvítězil Nelson Mandela (černoch)
        • představitel hnutí africký národní kongres
        • r. 1994 se stal prezidentem (dříve vězněn)

Indočína

  • původně francouzská kolonie, Francie se snažila ji udržet
  • 1945 – vůdce Ho-Či-Min vyhlásil nezávislost Vietnamu
  • 1946-54 – válka Vietnamu × Francii (Vietnam – podpora Číny, SSSR)
  • 1954 – Francie kapitulovala po porážce u  pevnosti DienBienPhu
  • Ženevské dohody = konec francouzské přítomnosti v Indočíně
    • nezávislost získala Kambodža a Laos
    • Vietnam rozdělen 17. rovnoběžkou na Severní Vietnam a Vietnamskou demokratickou republiku (proamerickou)
  • 1963 Jihovietnamský diktátor svržen a zabit (šance na sjednocení Vietnamu) – USA
    • byly proti (obava z „padajícího domina“ – jakmile se někde změní režim, bude to pokračovat i v ostatních asijských státech)
  • 1964 Američané posílají do Vietnamu svojí armádu (více viz Válka ve Vietnamu) –předcházel tomu incident v Tonkinském zálivu (střelba na dvě americké lodě)
    • použity chemické zbraně, vyhlazení (masakr) vesnice My-lai
    • 1973 uzavřeno příměří „Pařížské dohody“ – americké jednotky opustily Vietnam
    • spojení Vietnamu

Alžírsko

  • 1954 – Francie se nechtěla vzdát Alžírska (žili zde Francouzi) => vedlo to až k válce
  • 1958 – do vysoké politiky se vrátil Charles de Gaulle (jako prezident)
    • prohlásil, že je třeba dát Alžíru nezávislost
    • proti Francii v Alžíru, OAS (tajná organizace)
    • prosadil referendum o nezávislosti Alžíru
      • výsledek: většina pro Alžírskou nezávislost
  • 1962 – samostatnost potvrzena Evianskými dohodami, asi milion obyvatel evropského původu odešlo zpět do Francie

 

Třetí fáze (60. a 70. léta)

  • i většina ostatních závislých zemí získává samostatnost
  • různé ostrovy v Karibském moři
    • Guadeloupe, Martinique, Guayana (francouzské území)
    • Madeira, Azory (portugalské území)
    • v rámci Commonwealthu se na Velké Británii stalo de facto nezávislými 50 států – pouze formálně uznávají hlavou státu britskou královnu
  • „země třetího světa“, „země jihu“, „rozvojové země“ – problémy třetího světa
    • hospodářská zaostalost, negramotnost, populační exploze, potravinová krize, chudoba zemí, nestabilita politických režimů (obvykle diktátorské nebo socialistické)
  • 1955 – sešla se konference zemí třetího světa (Afrických a Asijských) v Indonéském městě Bandung – zúčastnila se také ČLR, Vietnam, Indie, Egypt, Jugoslávie
  • 70. léta – vnitřní rozklad hnutí
    • některé země – socialistické režimy (KLDR, Vietnam, ČLR)
    • některé země – velice hospodářsky úspěšné (Jižní Korea, Singapur, Hong Kong, Taiwan) – přezdívalo se jim „malí draci“ nebo „malí tygři“
  • jen Sovětský svaz si udržel své pozice v koloniích až do roku 1991

Tabulka: Léta nezávislostí jednotlivých států

1946 Filipíny, Jordánsko
1947 Bhútán, Indie, Pákistán
1948 Barma/Myanmar, Cejlon/Šrí Lanka, Palestina/Izrael
1949 Indonésie
1951 Libye
1954 Jižní Vietnam, Severní Vietnam, Kambodža,
1956 Maroko, Súdán, Tunisko
1957 Ghana, Malajsie
1958 Guinea
1960 Čad, Dahome/Benin, Gabun, Horní Volta/Burkina Faso, Kamerun, Kongo/-Brazzaville, Kypr, Madagaskar, Mali, Mauritánie, Niger, Nigérie, Pobřeží slonoviny, Senegal, Somálsko, Středoafrická republika, Togo
1961 Kuvajt, Sierra Leone, Tanganika/Tanzanie, Kongo/-Kinshasa
1962 Alžírsko, Burundi, Jamajka, Rwanda, Trinidad a Tobago, Uganda, Západní Samoa
1963 Keňa, Singapur, Zanzibar/Tanzanie
1964 Malawi, Malta, Zambie
1965 Gambie, Maledivy
1966 Barbados, Botswana, Guyana, Lesotho
1967 Jižní Jemen
1968 Mauritius, Nauru, Rovníková Guinea, Svazijsko
1969 Sidi-Ifni
1970 Fidži, Tonga
1971 Bahrajn, Katar, Spojené arabské emiráty
1973 Bahamy
1974 Grenada, Guinea-Bissau
1975 Angola, Kapverdy, Komory, Mosambik, Papua-Nová Guinea, Surinam, Sv. Tomáš a Princův ostrov, Západní Sahara
1976 Seychely
1977 Džibutsko
1978 Dominika, Šalamounovy ostrovy, Tuvalu
1979 Kiribati, Sv. Lucie, Sv. Vincenc
1980 Vanuatu, Zimbabwe
1981 Antigua a Barbuda, Belize
1983 Sv. Kryštof
1984 Brunej
1986 Marshallovy ostrovy
1990 Namibie
© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht