Egypt

Vývoj Egypta výrazně ovlivňovaly přírodní podmínky. Oblast podél Nilu bychom mohli rozdělit do tří částí, a to údolí Nilu (zde pracovali zemědělci, údolí bylo široké asi 10 – 30 km), dále delta Nilu (zde se prováděly meliorační práce – odvodňování) a oázy (např. Fajjúm). Jinak Egypt tvořily pouště, skály, a hory. Tím tedy potvrzujeme slova Hérodotova, a to ta, že „Egypt je darem Nilu.“


Organizace státu

Panovníkem byl král zvaný faraón (také farao), do kterého se vtěloval bůh Hór nebo Ré. Faraón měl administrativní, soudcovskou, vojenskou a náboženskou moc. Tu však svěřoval úředníkům; nejvyšším královským úředníkem byl vezír. Nomarchové byli správci krajů (Egypt rozdělen na 42 krajů – nómy). Funkci nomarchy získávala šlechta, která nebyla závislá na ústřední moci; později byla funkce nomarchy dědičná.

Důležitou úlohu v Egyptě hráli také kněží, kteří se postupně stávali více a více nezávislí na faraónovi, v některých dobách to byli oni, kdo řídili celou říši. Egyptské božstvo bylo značně obšírné, Egypťané uctívali téměř 2500 bohů. Egypťané tedy vyznávali až na krátké období vlády faraona Achnatona polyteismus. Z nejznámějších jmenujme boha nebes Hora, boha Slunce Re či boha mrtvých Usíra (řecky Osíris). Egyptská mytologie je ovšem velmi složitá, důležitost a význam různých božstev se měnil v průběhu staletí, např. jen sluneční bohy můžeme napočítat tři – Ré, Amon, Aton.

Struktura společnosti

Mezi úředníky patřili nomarchové v čele s vezírem. Nižší úředníci byli písaři, kteří měli na starost správu sýpek. Písaři byli vzděláni v tzv. „domech života“, byli učeni matematice, psaní a geometrii. Řemeslníci i rolníci byli osobně svobodní; rolníci obhospodařovali faraónovu půdu a část zisku odváděli do státních sýpek či formou peněz do státní pokladny. V dobách záplav měli povinnost účastnit se staveb pyramid, paláců či chrámů. Nejnižší postavení v egyptské společnosti měli otroci. Všichni otroci patřili králi. Zpočátku se jednalo především o válečné zajatce (nepříliš početná skupina); společně s pozdějšími výboji jejich počet vzrostl.

Historie Egypta

Egypt byl osídlen již v paleolitu; zemědělství sem bylo přeneseno z „úrodného půlměsíce“. První vesnice zde vznikaly již v osmém tisíciletí před Kristem (např. osada Fajjúm – fajjúmská kultura, 5450 před Kristem). Klimatické změny před několika tisíci lety způsobily, že většina Egypta se stala pouští. Výjimkou kromě několika oáz byl (a dosud je) poměrně úzký pruh kolem Nilu. Centra se nacházela např. v Hérakonpoli či Naqadě. Egypt byl v této etapě svého historického vývoje rozdělen na Horní (jižní) a Dolní (severní) Egypt.

První dynastie

1. – 2. dynastie, ca. 2950-2575 před Kristem

Doba prvních dvou dynastií se neřadí ke staroegyptské říši, jedná se o počátek historického rozmachu egyptské říše. V této době došlo ke sjednocení Horního a Dolního Egypta. Sjednocení vzešlo z Horního (jižního) Egypta za vlády krále Meniho (někdy také býván ztotožněn s faraonem Narmerem, sjednocení Horního i Dolního Egypta na Narmerově paletě); hlavními důvody bylo hospodářství. Bylo založeno nové hlavní město – Mennofer (Memphis). Do této doby spadají nálezy nejstarších dochovaných hieroglyfů – staroegyptského písma, jež je kombinací piktogramů a fonetického písma (obrázků, které znamenají buď celé slovo, nebo jen slabiku). V této době Egypťané také začali používat znak oblouček (∩) pro číslici 10 (např. číslo 23 již tedy nebylo třiadvacet svislých čárek, ale dva obloučky a tři čárky).

Stará Říše

3. – 6. dynastie, ca. 2575-2150 před Kristem

Pyramida faraóna Džoséra (3. dynastie) v Sakkáře

Pyramida faraóna Džoséra (3. dynastie) v Sakkáře

Králům staroegyptské říše říkáme podle historiků z pozdní doby egyptské faraóni. Faraóni byli vtělenými bohy na zemi (byli také náležitě uctíváni), měli neomezenou moc nad obyvateli, byli nejvyššími vojenskými veliteli i nejvyššími soudci. Jako své hrobky si nechávali stavět pyramidy (nejprve stupňovitého, později „standardního“ jehlanovitého tvaru), na jejichž realizaci často dohlíželi celý svůj život. Dodnes stále probíhají výzkumy na egyptských pyramidových polích – nejznámější se nacházejí v Gíze, Sakkáře a Dahšúru. V této souvislosti vystupují také čeští egyptologové, kteří světu představili mnoho úžasných objevů především z mladších dob egyptské historie.

Pyramidy v egyptské Gíze

Nejznámější pyramidy, postavené panovníky IV. dynastie, bychom mohli nalézt v Gíze (viz foto vpravo) (dnes blízko předměstí Káhiry). Největší pyramida je Chufuova (řecky Cheopsova). Má čtvercovou základnu o rozměru 230 metrů; vysoká je 146 metrů. Další pyramidou v Gíze je Rachefova (řecky Chefrénova) a nejmenší z trojice velkých pyramid v Gíze Menkaureova (řecky Myklerínova) pyramida. Součástí pyramid byly zádušní a údolní chrámy (zde se prováděla mumifikace = balzamování těla), kam vedly nadzemní kamenné (někdy zastřešené), nebo podzemní cesty. Ve druhé polovině Staré Říše začali panovníci s vyznáváním slunečního kultu (bůh Slunce = Re) a v této souvislosti si kromě pyramid nechávali stavět také sluneční chrámy. Z těchto jmenujme například Veserkafa, Sahurea, Neferirkarea, Veniho, Tetiho, Pjopeje I. a Pjopeje II.

1. přechodné období

7. – 10. (11.) dynastie, 2200 – 2000 před Kristem

V prvním přechodném období došlo k úpadku staroegyptské říše a k decentralizaci (rozpadu na nómy). Tento úpadek nastal díky bojům o moc. Toho využily chudší vrstvy v Dolním Egyptě k povstání, rabování a vraždění bohatých.

Střední říše Egyptská

11. (12.) – 14. dynastie, ca. 2000 – 1650 před Kristem

Ve středoegyptské říši došlo ke znovusjednocení Egypta (sjednocení vyšlo z města Vessét (řecky Théby)), a to z důvodu vnějšího nebezpečí (útoky asijských kmenů – Libyjců). Egypt se musel bránit na Suezské šíji; zde byly postaveny tzv. „vládcovy zdi“ (= komplex zdí a pevnůstek). V tomto období vládl Mentuhotep II., který postavil rezidence v oblasti Luxoru a Amenemhet I., známý tím, že přesunul hlavní město do Ictaueje.

Senusret III. (vládl asi 1872 - 1839 před Kristem), významný panovník Střední říše

Senusret III. (vládl asi 1872 – 1839 před Kristem), významný panovník Střední říše

Nejslavnějším středoegyptským panovníkem byl však Senusret III. Ten vládl 17 let, k Egyptu připojil Núbii, odkud do Egypta proudilo zlato, dostal pod nadvládu i Sinaj (naleziště mědi). S jeho vládou souvisel rozvoj obchodu s egejskou oblastí (i s Krétou); přes pevninu pak obchod s Mezopotámií. Rozvojem Fájjúmské osady se z této stala obilnice Egypta. Na dříve nekontrolované dvory nomarchů posílal Semosut královské kontroly.

2. přechodné období

15. – 17. dynastie, ca. 1650 – 1550 před Kristem

Ve druhém přechodném období dochází v Egyptě opět ke krizi, Egypt ztratil dobytá území a na jeho území vpadly kmeny z východu (Hyksósové – semitského původu). Ti jako první dobyli deltu Nilu, potom pronikli na jih. Po vpádu Hyksósů se od Egypta oddělila Núbie.

Hyksósové používali koně a vozy (válečné dvoukolové), bronzové meče, luky, štíty a přilby a egyptská armáda se jim nejprve nemohla rovnat. Hyksósové ovládali Egypt a Nubii z města Avaris, do nóm dosazovali své vazaly, kteří jim odváděli daně. Egypťané se však naučili jejich způsoby, naučili se bojovat jejich zbraněmi a pod vedením thébského vládce Ahmose I., pozdějšího faraona a zakladatele 18.dynastie, Hyksósy porazili a  ze země je vyhnali.

Nová říše Egyptská

18. – 20. dynastie, ca. 1550 – 1100 před Kristem

Obelisk Thutmose I. v Karnaku (foto: Michael Cavén)

Obelisk Thutmose I. v Karnaku (foto: Michael Cavén)

V tomto období dosáhl Egypt největšího územního rozsahu (až k Eufratu); v čele Egypta stáli slavní válečníci – Thutmose I., II., III., Amenhotep, apod. Hrobky králů byly umístěny v novém pohřebišti (naproti Thébám u Nilu), v tzv. údolí králů (např. Luxor nebo Karnak). Asi dvacetimetrové sochy umístěné v blízkosti těchto hrobek, často jen vytesány do skály, měly vyjadřovat nadlidský původ vládce. Amenhotep IV. uskutečnil náboženskou reformu, ve které omezil moc kněžstva a zavedl uctívání nového boha Átona (proto se přejmenoval na Achnatona a vystavěl nové hlavní město Achetaton, již zmíněný výše). Tutanchamon se vrátil k původnímu božstvu, avšak neudržel kněžstvo v odstupu.

V letech 1300 – 1000 v Egyptě vládli Ramsesovci (Ramesse), kteří bojovali s Chetity. Po bitvě u Kadeše (asi 1285) byla uzavřena první mírová smlouva v dějinách. Uzavřeli ji Ramses II. a Chattušil II. Ve smlouvě mimojiné bylo, že si Egypt a Cheticie v případě potřeby budou vojensky pomáhat a smlouva byla stvrzena sňatkem Ramesse II. s jednou s Chattušilových dcer. Po uzavření míru s Chetity Egypťané bojovali s Libyjci („mořskými národy“).

Do doby vlády Ramsese II. je také často umisťována událost z Bible, a to exodus. Egyptští Židé zotročovaní egyptskými vládci pod vedením Boha a Mojžíše opustili Egypt a vydali se na pouť do nové země, kterou se jim stal Kanaán.

Podle starozákonní knihy Exodus se to odehrálo přibližně takto: v době, kdy se Mojžíš narodil, platil zrovna v Egyptě faraónův rozkaz zabít každé prvorozené židovské dítě. Aby Mojžíše jeho matka neztratila, položila jej do košíku a položila do Nilu. Košík i s dítětem se však dostal až do faraónova domu a Mojžíš vyrůstal společně s budoucím faraónem. Ve svých čtyřiceti letech se od faraónovy rodiny oddělil, když nechtěně zabil člověka. Ve svých osmdesáti letech se vrátil, aby svůj lid vyvedl z Egypta, jak mu rozkázal Bůh. Faraón to nechtěl povolit, naslouchal radám svých kněží, a přesvědčila jej až poslední z deseti ran egyptských. Bůh činil skrze Mojžíše velké zázraky – seslal oheň, který utvořil hradbu mezi Židy a faraónovým vojskem, nechal rozestoupit vody Rudého moře, aby tudy mohli izraelité projít a mnoho dalšího, i přesto však narážel na nedostatečnou víru „svého lidu“, a tak se období přesunu protáhlo na dalších čtyřicet let.

Společnost nové říše

Také v novoegyptské říši měl nejvyšší, absolutní moc král. V novém Egyptě též existovala nová (úřednická) šlechta. Faraón měl také funkci nejvyššího vojenského velitele; vojsko mu bylo hlavní oporou. Vytváří se silná vrstva kněží, bohatnou chrámy (nejbohatší je Amónův chrám ve Vessétu), církev vlastní asi třetinu půdy. Roste vliv kněžstva, které již nebylo závislé na faraónovi, a postupem času získává moc faraóna a vládne místo něj.

V 11. století se rozpadla Novoegyptská říše na jižní – Chrámový stát (vláda kněžstva) a na severní – Faraónův stát (vláda faraóna). V této době též dochází k rozkvětu umění a kultury (Tutanchamonova hrobka), vznikají literární díla (lékařství, matematika, astronomie, náboženská i milostná literatura). Vznikají též různá ponaučení (např. Naučení Ptahhote-povo: „Buď veselý v celou dobu svého života“).

Pozdní doba Egyptská

21. – 31. dynastie, ca. 712 – 332 před Kristem (příchod Alexandra Makedonského)

V této etapě se střídají období jednoty a období rozdrobenosti Egypta na městské státy, období samostatnosti a období závislosti Egypta. V roce 671 Egypt dobyli Asyřané, v letech 663 – 525 vládla Sájská dynastie (podle města Sájí, ze kterého vládli) , jejíž zástupci se pokoušeli o vytvoření samostatného státu.

Sametikovi se podařilo osvobodit Egypt z Asyrské nadvlády a dochází k poslednímu rozmachu Egypta. Pak přicházejí Řekové, kteří zde zakládají osadu Naukratis v deltě Nilu, odtud uskutečňují obchodní styky se svou mateřskou zemí. Necho II. nechal zbudovat kanál mezi Rudým mořem a Nilem. V roce 525 vpadají do Egypta Peršané v čele s králem Kambýsesem a dobývají jej, Egypt se stává perskou satrapií (provincie – správní celek).

Alexandr Veliký (Makedonský) byl nejúspěšnějším vojevůdcem v historii

Alexandr Veliký (Makedonský) byl nejúspěšnějším vojevůdcem v historii

V roce 332 dobyl Egypt Alexandr Makedonský, který byl považován za osvoboditele z perské nadvlády. Tímto činem ovšem končí existence Egyptské říše. K definitivnímu rozpadu Egypta dochází až po smrti Alexandra Makedonského; na egyptském území vzniká nástupnický stát pod nadvládou jednoho z Alexandrových stratégů, tzn. diadochů, Ptolemaia. Ten přijal egyptské zvyky a nechal se prohlásit faraónem. Za vlády Ptolemaiovců byla k Egyptu připojena Palestina (Judea), která byla součástí Egypta až do roku 198, kdy ji ovládli Seleukovci (Seleukos byl také jedním z nástupců Alexandra Makedonského).

V roce 30 se Egypt stává římskou provincií.

Aktuálně na stránkách

18.4.2015

Přidán článek o táborech pro Němce a řádném odsunu 1945-6

30.3.2015

Přidán článek o divokých odsunech Němců z Československa.

17.3.2015

Přidán nový historický dokument Zákon sudnyj ljudem.

» všechny aktuality

Citát

Historie je neustálý dialog mezi minulostí a přítomností.
Arthur Schlesinger

» všechny citáty

Anketa

Jak se Vám líbí nové stránky?

Zobrazit výsledky

Loading ... Loading ...

Podpora

Podpořit tento server můžete několika způsoby - přispět vlastním rozšiřujícím článkem, testovými otázkami či upozorněním na chybu v textech.

Facebook