Formování československého státu (1918 – 1921)

Představitelé československého státu

Tomáš Garrigue Masaryk se stal roku 1918 prezidentem nové československé republiky

Prezidentem nově vzniklého československého státu se stal Tomáš Garrigue Masaryk. První vláda zvaná „vláda všenárodní koalice“ vládla od 14. listopadu 1918 do 8. července 1919. Jejím předsedou byl Karel Kramář, ministrem zahraničních věcí Edvard Beneš, ministrem vnitra Antonín Švehla, ministrem financí Alois Rašín a ministrem vojenství Milan Rastislav Štefánik.

Problémy „první republiky“

1) Německá iredenta[1]

  • představitel: Lodgman von Anen
  • pokusy o odtržení německy mluvících oblastí (pohraničí) a o vytvoření čtyř provincií, které měly být připojeny k Rakousku (později k Německu)
  • Němci žijící u nás vnímali konec války a vznik ČSR jako svoji porážku  – vznik ČSR změnil jejich postavení, stali se národností menšinou
  • čtyři provincie: Deutschböhmen (Německé Čechy), Sudetenland (Sudetsko), Deutschsüdmähren (Německá jižní Morava), Böhmenwaldgau (Šumavská župa)
  • v prosinci 1918 byly všechny pohraniční oblasti vojensky obsazeny, docházelo k ozbrojeným střetům mezi vojáky a obyvateli (obsazen i Liberec – centrum „německé zemské vlády“)
  • ČSR vznikla na národnostním principu (Češi a Slováci = jeden národ)
  • na principu čechoslovakismu (Češi 51%, Slováci 16%)
  • minority: Němci 23%, Maďaři, Rusíni, Poláci, Židé 10%
  • ústava zaručovala i práva minorit

2) problém československých hranic

  • hranice s Německem a s Rakouskem stanoveny na základě historického vývoje
    • potvrzeny ve Versailles (s Německem) a v Saint-Germain (s Rakouskem)
  • problémová hranice: s Maďarskem (žádná historická hranice)
    • Beneš podal na Pařížské konferenci návrh (7 memorand) – přijato
    • potvrzeno i smlouvou v Trianonu (1920)
    • Maďaři museli vyklidit Slovenské pohraničí (také Podkarpatskou Rus)
    • rozhodnutí velmocí potvrzeno vojenskou silou (ČSA, Rumun. armáda, policie)
    • po porážce Maďarské republiky rad a Slovenské republiky rad dochází ke stabilizaci poměrů (na Slovensku žilo 700 000 Maďarů)
  • Podkarpatská Rus (původně patřila k Uhrám – Zalitavsko)
    • tři tendence: připojit se k: Maďarsku, Sovětské Ukrajině, ČSR (strategicky velmi významná oblast)
    • vojensky obsazena československými vojsky
    • nejzaostalejší část ČSR, bez hospodářského vývoje
  • spory s Polskem (o Těšínsko)
    • velmoci rozhodly o rozdělení území – obsazeno československou armádou
    • 1920 – Pařížská smlouva – rozdělení Těšínska
      • Československo – bohumínsko – košická trať, uhelný revír
      • Polsko – východní část Těšínska, části Oravy a Spíše
      • město Těšín se rozdělilo na Český Těšín a Polský Těšín
    • napjaté vztahy s Polskem však trvaly po celé meziválečné období

3)  hospodářské a sociální rozdíly mezi Čechy, Moravou a Slovenskem a Podkarpatskou Rusí

  • České země byly průmyslově nejvyspělejší částí bvalého Rakouska – Uherska (textilní, strojírenský, sklářský průmysl)
  • Slovensko a zvláště Podkarpatská Rus – zaostalé spíše agrární země
  • sociální rozdíly:
    • zaostalost východních částí
    • žádné střední a vysoké školy, neexistence slovenské inteligence
    • 1919 založena Bratislavská universita, 1920 Slovenské ND
    • na Slovensko odcházeli na pomoc čeští úředníci, policie, lékaři
    • rozdíly v sebeuvědomění – problémy čechoslovakismu
    • Slováci přestávali být součástí ČSR, snažili se osamostatnit se (vnitřní spory)

4) sociální problémy

  • hospodářský rozvrat, pětina (20%) dělníků nezaměstnaná
  • nedostatek potravin (mouka, mléko, maso, apod.) i dalšího zboží (oděvy, boty, uhlí)
  • na tom vydělávali překupníci (černý trh), kteří nelegálně prodávali předražené nedostatkové zboží (tzv. „keťasování“)
  • 1918 – demonstrace, protidrahotní bouře, hladové bouře
  • požadavek socializace, znárodňování velkých průmyslových podniků a dolů
  • v prvních dvou letech po válce byla situace nejhorší (střety)
  • vydávány zákony (reformy)
    • osmihodinová pracovní doba
    • státní podpora v nezaměstnanosti
    • nemocenské a úrazové pojištění
  • zákon o pozemkové reformě (duben 1919)
    • znamenal zábor pozemkového majetku přesahujícího 150 ha zemědělské půdy nebo 250 ha celkové půdy
    • vznikl pozemkový úřad
    • reforma se naplňovala celá dvacátá léta
    • 600 000 rolníků dostalo půdu (po druhé světové válce usilovali o další pozemkovou reformu)
    • hlavní roli zde hrála agrární strana (posílila svoje pozice)
    • vznikly zbytkové velkostatky, které si přidělili sipředstavitelé agrární strany (cca 100 ha půdy)
  • měnová reforma (jaro 1919) zvaná taktéž Rašínova měnová reforma
    • hlavní cíl byl okolkování (tím odluka od rakouské měny)
    • pod vedením ministra financí Aloise Rašína
    • spjata s úsporností ve státních výdajích

Politické strany

polit_strany_1rep

Agrární strana

  • oficiálaní název (do června 1922): Republikánská strana československého venkova
  • oficiální název (od června 1922): Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu
  • představitelé: Antonín Švehla, Rudolf Beran, na Slovensku Milan Hodža

Sociální demokracie

  • oficiální název: (od prosince 1918) Československá sociálně demokratická strana dělnická (ČSDSD)
  • představitelé: Rudolf Bechyně, Vastimil  Tusar, Gustav Habrmann
  • představitelé: Bohumír Šmeral (1921 založil Komunistickou stranu Československa, do které následně přešel)
  • opírala se o Odborové sdružení československé

Socialistická strana

  • od 1926: Československá strana národně socialistická (ČSNS)
  • představitelé: Václav Klofáč, Edvard Beneš
  • střední vrstva (řemeslníci, živnostníci, učitelé, …)

Národní demokracie

  • oficiální název (do 1934): Československá národní demokracie (ČSND)
  • oficiální název (od 1934): Národní sjednocení
  • představitelé: Karel Kramář, Alois Rašín, Viktor Dyk
  • podnikatelé (velkokapitál)

Lidová strana

  • oficiální název: Československá strana lidová (křesťansko-sociální strana)
  • představitelé: Jan Šrámek, Mořic Hruban, František Hála
  • spjata s římskokatolickou církví

Komunistická strana Československa

  • založena v květnu 1921 v Praze, součástí Komunistické Internacionály
  • představitelé: Bohumír Šmeral, Klement Gottwald

Slovenská ľudová strana (Hlinkova Ľudová strana) – Andrej Hlinka, Jozef Tiso
Německá sociálně-demokratická strana dělnická (DW)
Německá nacionálně socialistická dělnická strana (DNSAP)

  • 1933 zakázána tehdy na ní navázala SdP (Rudolf Jung, Krebs)
  • Konrád Henlein, Frank

Po vzniku republiky nebyly Německé strany zastoupeny v parlamentu (až po volbách roku 1920). Do vlády se německé strany dostaly v polovině 20. let, kdy přehodnotily původní záporný postoj vůči ČSR.

V červnu 1919 se konaly volby do obecních zastupitelstev, v nichž zvítězila sociální demokracie. Na to reagovala vláda podáním demise. V létě 1919 byla ustavena druhá vláda v čele s Vlastimilem Tusarem („vláda Rudozelené koalice“ = spojení levicové sociální demokracie a nádrodních socialistů + pravicové agrární strany).

29. 2. 1920 přijata ústava Československé republiky
1920 – parlamentní volby

  • sociální demokracie získala 25% hlasů
  • dělnictvo očekávalo změny, nic moc se nedělo
  • => na sjezdu sociální demokracie došlo k rozkolu

září 1920

  • vláda podala demisi
  • byla vytvořena úřednická vláda Jana Černého (premiér)
  • „vláda pevné ruky“ – mohou dělat i tvrdá a nepopulární opatření

prosinec 1920

  • vyvrcholení konfliktu uvnitř sociální demokracie
  • spor o lidový dům
  • spor mezi levicí a pravicí v rámci sociálnědemokratické strany (policie vyhnala levici)
  • levice uspořádala generální stávku (týdenní boje)
  • porážka dělnictva, zatýkání

=>  definitivní rozkol v sociální demokracii

V únoru 1921 vznikla Komunistická strana Československa (KSČ), na podzim 1921 se konal slučovací sjezd KSČ, kdy se spojily Slovenská, Německá a Česká sekce KSČ. V letech 1921 – 1922 probíhaly spory o funkce prezidenta (TGM byl nemocný, ale uzdravil se a stal se znovu prezidentem). Volby roku 1922 vyhráli argárníci v čele s Aloisem Švehlou; vytvořli „vládu všenárodní koalice“ a došlo k uklidnění poměrů.

1926                   – úřednická vláda Jana Černého
1926 – 1929    – „vláda panské koalice“ (bez zastoupení sociální demokracie a sociálních stran, účast i německých stran)
1929 – 1938    – „vlády široké koalice“ (na vládě se podílelo více stran)

Vliv na české politické scéně

Už od roku 1920 se ukázalo, že rozhodující slovo v nejdůležitějších politických záležitostech má mimoparlamentní uskupení zvané „Pětka“ (někdy též „koaliční pětka). Její zástupci se dohadovali o hlavních rozhodnutích, pak je společně prosadili v parlamentě. Pětku tvořili představitelé pěti nejsilnějších československých politických stran: agrárníci, lidovci, sociální demokraté, národní socialisté a národní demokraté. Nejvlivnější osobností Pětky byl agrárník Antonín Švehla. Od poloviny dvacátých let ztrácela Pětka pomalu na svém významu.

Dalším mimoparlamentním uskupením byl tzv. „hrad“ – neformální politické seskupení kolem T. G. Masaryka.

Vliv na české politické scéně měl ovšem i průmysl a banky (důležitá byla Živnobanka – měla vliv na hospodářskou politiku státu).

 


[1] iredenta = region, který je kulturně nebo historicky spjatý s jedním národem, je však pod vládou jiného národa; též hnutí za připojení části jiného státu s vlastní národnostní menšinou

Aktuálně na stránkách

18.4.2015

Přidán článek o táborech pro Němce a řádném odsunu 1945-6

30.3.2015

Přidán článek o divokých odsunech Němců z Československa.

17.3.2015

Přidán nový historický dokument Zákon sudnyj ljudem.

» všechny aktuality

Citát

Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu, aby si ji zopakovali.
George Santayana

» všechny citáty

Anketa

Jak se Vám líbí nové stránky?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Podpora

Podpořit tento server můžete několika způsoby - přispět vlastním rozšiřujícím článkem, testovými otázkami či upozorněním na chybu v textech.

Facebook