Francie v raném středověku

Po rozdělení Franské říše roku 843 se vytvořila z držav přiřčených Karlu II. Holému (843-877) Západofranská říše. Té se brzy začalo říkat Francie. Francie byla na rozdíl od Franské říše území vnitřně jednotnější a spojené i společným jazykem, francouzštinou, kterou byla napsána také Verdunská smlouva. Decentralizační snahy franckých feudálů pokračovaly také odtržením Akvitánie a o něco později i Bretaně.

Prosazení dědičné držby šlechtických lén roku 877 vedlo k obrovskému nárůstu moci jednotlivých knížat v říši a zím pádem oslabení moci královské. Král se stával pouze jedním z feudálů, kdy uznání jeho nadřazenosti záviselo v podstatě jen na vůli jeho „podřízených“, kteří byly často stejně (i více) mocní, jako on, tudíž měli minimum důvodů pro to, aby jej poslouchali. Postupem času se velcí leníci stávali prakticky neomezenými vládci na svých územích.

Normané ve Francii

Od poloviny 9. století začali Francii napadat Normané. Jejich nájezdy však nesměřovaly jen proti pobřežním oblastem, ale také (za pomoci řek) proti oblastem ve vnitrozemí. Nyní se však projevila špatná politika králů, kteří již měli jen slabou moc na to, aby nájezdům odolávali. Proti rychlým, nečekaným a mobilním nájezdníkům prakticky neexistovala obrana. Vybírali si především snadné cíle, kde nenaráželi na výrazný odpor, ale i v případě přímého střetu byli Normané díky dobré výzbroji a praxi smrtící. Chabě vyzbrojení vesničané nebo mniši neměli nejmenší naději klást účinný odpor. Než měli šlechtici, kteří jediní byli teoreticky schopní se svými vojáky cokoliv proti Normanům dokázat, šanci zasáhnout, byli útočníci zpravidla pryč. Byli natolik troufalí, že pronikali až k Paříži. Franky ale netrápili jen Normané – nájezdy podnikali po určitou dobu i Maďaři. Kromě toho museli Frankové řešit i útoky Saracénů.

Již tak špatnou situaci ještě zhoršovaly snahy o odtržení okrajových oblastí a také prohraný zápas s Východofranskou říší o Lotrinsko. (Již v této době tedy začínají spory o toto území, které se (později společně s Alsaskem) stane oblastí, kde dochází k časté změně státní příslušnosti.) V této době byla říše rozdrobena na řadu menších celků, hrabství a vévodství, které různou měrou uznávaly královu nadřazenost (např. Aquitánie, Gaskoňsko, Toulouse atd.).Po 150 letech své existence připadlo r. 1032 Svaté říši římské také Arelátské království (Burgundsko). Roku 911 byla mezi Francií (Karel IV. Prosťáček) a Normany (Rollo, přijal jméno Robert I.) uzavřena dohoda, podle níž Normané dostali území při severním pobřeží Francie za slib lenní věrnosti. Toto území se později začalo nazývat Normandie.

Počátek vlády Kapetovců

Hugo Kapet (941? – 24. 10. 996), zakladatel francouzského královského rodu Kapetovců

Hugo Kapet (941? – 24. 10. 996), zakladatel francouzského královského rodu Kapetovců

Po vymření Karlovců roku 987 byl králem zvolen Hugo Kapet[1] (938 – 996), zakladatel dynastie Kapetovců. Jeho vláda ani vlády jeho nástupců nepřinesly žádné větší změny. Obvykle skutečně ovládali pouze své rodové državy (okolí Paříže a Orléansu), příznačně zvané Ile de France (Francouzský ostrov), kdežto na ostatním území země drželi moc pevně v rukou velcí feudálové. Feudální rozdrobenost Francie stále sílila. Roku 1066 navíc zkomplikoval postavení Francie Vilém Dobyvatel, normanský vévoda a vazal francouzského krále, když dobyl Anglii a stal se jejím vládcem. Zrodila se tedy nová mocnost, rozkládající se na obou stranách kanálu La Manche (anglicky English Channel). Prvním významným kapetovským králem byl až Filip I. (vládl 1060-1108), který dokázal rozšířit královské území, a po něm  Ludvík VI., který vládl v letech 1108-1137. Vévodství a hrabství na jihu a západě Francie představovala trvale hlavní nepřátele královské moci. Ve 12. století tu vznikla rozsáhlá a silná doména roku Plantagenetů, která se po zvolení Jindřicha Plantageneta anglickým králem (1154) dostala do unie s Anglií. To zavdalo příčinu k vleklým válkám mezi Francií a Anglií v pozdějších letech.


[1] Přídomek Kapet (Capet) pochází od slova cape, tedy plášť.

Doporučená literatura

  • Brooke, Ch.: Evropa středověku v letech 962-1154. Vyšehrad, Praha 2006.
  • Drška, V. – Picková D.: Dějiny středověké Evropy. 2. vydání. Aleš Skřivan, 2011. (jde o vysokoškolskou učebnici, běžný čtenář může mít problémy)
  • Ferro, M.: Dějiny Francie. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2006.
  • Gravett, Ch.: Normanští rytíři a doba Viléma Dobyvatele. Computer Press, Brno 2009.
  • Haskins, Ch. H.: Normané v evropských dějinách. H & H, Jinočany 2008.
  • Honzák, F. – Pečeňka, M. – Stellner, F. – Vlčková, J.: Evropa v proměnách staletí. Nakladatelství Libri, Praha 1997.
  • Kolektiv autorů: Francouzští králové v období středověku. Od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Argo, Praha 2003.
© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht