Koloniální expanze v 17. – 18. století

Koloniální úsilí Evropanů probíhalo v etapách. V 16. a na počátku 17. století měli převahu Španělé a Portugalci, v 1. polovině 17. století se začali prosazovat Nizozemci a v druhé polovině 17. století Angličané a Francouzi. Ti pak nakonec spolu vedou boje o převahu v koloniích. V roce 1763 skončila sedmiletá válka, která potvrdila převahu Anglie v koloniích.

V 16. století můžeme vidět původ a počátky moderního světového obchodního systému. Mluvíme o tzv. teorii světového systému, jejímž autorem je Immanuel Wallerstein. Nový ekonomický systém vzniká v Evropě po roce 1450. Jeho počátek souvisí s rozšířením zámořského obchodu a krizí dosavadní feudální ekonomiky (úpadek a stagnace zemědělské výroby, klimatické změny apod.). Dochází k nerovnoměrné dělbě práce v Evropě a tím se vytvářejí tři základní zóny výroby: jádro (konzumace a spotřeba nejkvalitnějších výrobků – Británie, Francie, Nizozemí), semiperiferie (Španělsko, Portugalsko, Německo) a periferie (dodává suroviny a levnou pracovní sílu – východní a severní Evropa… a nově zámořské kolonie).

První fáze světového systému spadá do let 1450 – 1640, kdy dominuje Španělsko a Portugalsko. Jejich vedoucí pozice byla určena spíše vojenskou převahou než hospodářskou nadvládou. Proto svou vedoucí pozici brzy ztrácí ve prospěch ekonomicky lépe připraveného Nizozemí. Dále se zvyšuje odstup mezi zeměmi jádra a semiperiferiemi v Evropě. Druhá fáze odpovídá letům 1640 až 1760. Pro tuto etapu je charakteristická vzájemná konkurence Nizozemí, Británie a Francie. Vítězně z bojů vychází Británie (po Sedmileté válce). Roste ekonomický význam Pruska a kolonií v severní Americe. Třetí fáze (1760 – 1914) je charakteristická začleněním zbytku světa a postupným růstem USA.

Evropané se obohacovali nejen obchodem s koloniemi, ale také loupením a drancováním. Evropané vyváželi z kolonií suroviny, drahé kovy, zemědělské produkty (kukuřice, rýže, cukrová třtina, tabák, káva, kakao, čaj, koření, bavlna a další) a dováželi do kolonií vlastní zboží spotřebního charakteru. Vydávali zákaz rozvoje průmyslu v koloniích. Koloniální obchod představoval základ světového obchodu, byl samozřejmě výhodný pro Evropu a byl předpokladem pro hospodářský rozvoj Evropy. Způsoboval ovšem také zaostalost kolonií (Afrika, Indie,…)

V průběhu 16. století upadá moc Španělska a Portugalska. Na počátku 16. století rozšiřují obě království svá pantsví (např. zisk Mexika, Chile, indické državy apod.). Španělsko oslabují spory v Evropě (ztráta severního Nizozemí, konkurence s Anglií…). V roce 1580 umírá portugalský král a španělský král Filip II. získává Portugalsko pro sebe. V roce 1582 vydal zákon o zachování portugalské státnosti, přesto však dochází k zániku bývalé portugalské koloniální říše pod tlakem Francie a Anglie.

Od roku 1562 provádí Anglie pirátskou válku proti Španělsku (Francis Drake). Tyto spory propukají v otevřenou válku (1584 – 1604). Hlavní ranou pro Španělsko byla porážka nepřemožitelné „armady“ britským loďstvem v roce 1588 v bitvě u Gravelines („armada“ měla nabrat vojsko v Nizozemí a vylodit se v Anglii). V následujících letech pokračuje úpadek španělské moci (vyhnání židů, účast ve Třicetileté válce…) a do popředí se dostává Nizozemí a následně Británie.

Nizozemí

Nizozemci vytlačovali z kolonií Portugalce. Zboží z Indie Portugalci vyměňovali za jiné potřebné produkty (obilí, maso , látky) s Nizozemci, Francouzi a Angličany. Hlavním střediskem obchodu s Orientem byly Antverpy. Na konci 16. století Nizozemské lodě pronikají do Indie. V roce 1602 vzniká Východoindická společnost pro obchod s Orientem. Ta může vlastnit své vojsko, má též soudní pravomoc a jiné výhody. Východoindická společnost zakládá faktorie (pobočky, často pevnosti, na ochranu svých zájmů) a využívá rozporů mezi domorodci. Na konci 17. století Nizozemci vytlačují Portugalce z Asie (z Východní Indie, resp. Indonésie). Hlavním střediskem Indonésie byla Batávie (založena 1619 na ostrově Jáva, dnes pod názvem Jakarta), ze které postupně ovládli Nizozemci celou oblast. Jako ostrovy koření byla nazývána Indonésie, Cejlon, Jáva, Moluky aj.

Nizozemský obchodník s tabákovými listy v ruce (vpravo); v přední části silueta Nový Amsterdam

Nizozemský obchodník s tabákovými listy v ruce (vpravo); v zadní části silueta Nového Amsterdamu

Jako západní Indie byla označována střední Amerika. Nizozemci pronikli také sem a založili zde Západoindickou společnost (1621). Ale Španěly odtud nevytlačili. Zato však přepadávali španělské lodě, což jim přineslo značné zisky.

Nizozemci pronikali také do Severní Ameriky, kde založili kolonii „Nové Nizozemí“; zakládali zde různé osady (obyvateli však nebyli jen Nizozemci, ale také ostatní Evropané). Roku 1625 založili Nový Amstredam (ten byl však roku 1664 dobyt Angličany a přejmenován na Nový York).

Chtěli se též podílet na obchodu s otroky, ovládali některé portugalské pevnosti v Africe a účastnili se tzv. obchodu do trojúhelníku. Později byli z tohoto obchodu vytlačeni Angličany.

Založili v jižní Americe osadu a kolonii Guyanu a ovládli též některé ostrovy v Karibském moři.

Po polovině 17. století dochází k zintenzivnění sporů s Británií. V letech 1652 – 1654 můžeme mluvit a první obchodní válce. Důvodem sporu byla tzv. Navigační akta, která bylo Nizozemí nakonec nuceno přijmout. V letech 1664 – 1667 došlo k dalším bojům. Po těchto nezdarech upadá moc Nizozemí, země se stává závislou na Británii a později Prusku.

Anglie a Francie

Od konce 16. století pronikají do Indie také Angličané. Založili zde Východoindickou společnost, pro níž získali od Alžběty I. mnoho práv. Dobyvačná politika Angličanů se řídila heslem „Rozděl a panuj.“ Angličané získali Kalkatu, Madrás (dnes Čennaj) a Bombaj. V Indii však existovala feudální Mughalská říše. Ta se ale v 19. století rozpadá a toho využili nejen Angličané, ale také Francouzi, kteří sem pronikají již od 16. století (dobyli např. přístav Pondicherry [Puttuččéri]). Roku 1761 konflikt mezi Angličany a Francouzi skončil bitvou právě u Pondicherry. Po uzavření Pařížského míru Francii zůstalo jen několik přístavů; Angličané postupně ovládají celý poloostrov.

Angličané a Francouzi v Novém světě

Počátky kolonizace Angličanů a Francouzů spadají do 16. století. Francouzský kapitán Jacques Cartier pronikl do zálivu sv. Vavřince a odtud se dostává k velkým jezerům. Ta tvoří základ pro Francouzské území v Kanadě, tzv. „Novou Francii“ (dnes Kanadská provincie Quebec). Francouzi obchodovali s kožešinami, zemědělství nevěnovali pozornost a brali jen to, co bylo. V polovině 17. století se Francouzi plavili po Mississippi (otec vod) až do Mexického zálivu, kde založili město New Orleans. Francouzskou kolonií byla také Louisiana (pojmenovaná podle Ludvíka = Louise XIV.). Ta však neměla pouze takovou rozlohu, jakou má dnešní spolkový stát USA, ale byla mnohonásobně větší.

Sir Walter Raleigh (1554? - 1618) se svým mottem Amore et Virtute (Láska a ctnost)

Sir Walter Raleigh (1554? – 1618) se svým mottem Amore et Virtute (Láska a ctnost)

Známým britským mořeplavcem byl sir Walter Raleigh (1552 – 1618). Účastnil se několika pokusů o osídlení Nového světa. Roku 1585 se neúspěšně pokusil založit kolonii Virginia (jméno vybráno na počest královny). Došlo však ke sporům s původními obyvateli a osadníci byli o rok později odvezeni Francisem Drakem. Po tomto nezdaru došlo k dalším dvěma pokusům o založení kolonie Virginia.

První anglickou osadou byla Virginia (založená ještě za Tudorovců). Roku 1607 bylo založeno město Jamestown. V 17. století pak vznikaly další osady na východním pobřeží Severní Ameriky. Osady si udržovaly různý vztah k Anglii (samospráva, závislost na Anglii). Roku 1733 byla založena osada Savannah (na území budoucí kolonie Georgia, jedna ze třinácti anglických kolonií v Americe). V polovině 18. století v Anglických osadách žije již asi 1 000 000 lidí. A právě 18. století přinese Severní Americe největší změny.

Soužití Francie a Británie v Novém světě bylo problematické (spory o území, snaha Británie sabotovat spojení francouzských kolonistů s mateřskou zemí apod.). Spory dosáhly vrcholu v 50. letech a byly vyřešeny až v průběhu Sedmileté války. Válka skončila pro Francii velkým fiaskem a jasným vítězem se stala Velká Británie, která se stala dominující silou na moři, v zámoří a získala si čelní postavení coby průmyslová velmoc.

Roku 1763 byl uzavřen Pařížský mír, který znamenal skoro konec Francouzského vlivu v Americe; Francouzi ztratili Louisianu (ve prospěch Británie a Španělska – hranicí byla řeka Mississippi), Kanadu (ve prospěch Británie); zbyly jí jen New Foundland a ostrovy v Karibském moři (např. Guadeloupe, Martinique).

© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht