Krize raně českého státu

Důvody krize

  1. změna poměrů ve střední Evropě (Polsko, Uhry)
    • Polsko vedlo expanzivní politiku (=> ztráta Slezska a Krakovska)
  2. spory mezi syny Boleslava II.
    • Boleslav III. zvaný Ryšavý
    • Jaromír
    • Oldřich

Do sporů zasáhli čeští velmožové, Němci a Boleslav Chrabrý, kníže polský (polským králem od roku 1024/1025). Roku 1002 byl z českého trůnu sesazen krutý a neschopný Boleslav III. a na jeho místo dosadil Boleslav Chrabrý Vladivoje. Ten si pro posílení své pozice (nikdo ho totiž neuznával, navíc hojně holdoval alkoholu) nechal potvrdit své postavení od panovníka Římské Říše, tedy nechal si udělit Čechy v léno. Po jeho smrti v letech 1003 – 1004 do situace opět zasáhl Boleslav Chrabrý ovládnutím Prahy a učinil tak první pokus o vytvoření česko-polské říše. To samozřejmě vyvolalo odpor Němců, a tak byli Poláci za pomoci knížat Oldřicha a Jaromíra a německého krále Jindřicha II. z Čech vypuzeni.

Za knížete Oldřicha (1012 – 1033) došlo k uklidnění poměrů, Oldřich dobyl zpět z rukou Poláků Moravu. Období vlády knížete Oldřicha je též dobou zrození Sázavského kláštera, u jehož zrodu stál (sv.) Prokop, poustevník, který se snažil rozvíjet tradici (sv.) Cyrila a Metoděje. Legenda hovoří o tom, jak Prokop nabídl knížeti Oldřichovi vodu, která se změnila ve víno. Oldřich roku 1032 ustanovil komunitu Sázavským (benediktinským) klášterem. Více o benediktinech jsme si říkali v kapitole Raný středověk.

Břetislav I. (1002-5 - 10. ledna 1055), syn Oldřicha a Boženy. Socha v Chrudimi (foto: Ben Skála)

Břetislav I. (1002-5 – 10. ledna 1055), syn Oldřicha a Boženy. Socha v Chrudimi (foto: Ben Skála)

Po smrti knížete nastalo v českém státě období bojů a sporů o trůn (zasahovali němečtí panovníci s úmyslem vytvořit závislost Čech na Německu; to se stalo těžkým břemenem pro českého panovníka). Po Oldřichovi (po překonání krátkých sporů mezi Oldřichem a Jaromírem) nastoupil syn Oldřicha a Boženy (levoboček) Břetislav (1034/1035 – 1055), tzv. „český Achilles“. Ten se snažil obnovit mezinárodní pozice českého státu, vedl válečně výpravy proti Polsku (dobytí Krakova, Hnězdna – přivezení ostatků sv. Vojtěcha) a Německu, podařilo se mu připojit Kladsko a část Slezska. Tím vykonal druhý pokus o vytvoření česko-polského státu. Břetislav zavedl údělovou soustavu („stařešinský princip“ = seniorát). Vládcem je vždy nejstarší člen přemyslovské dynastie, Morava je rozdělena na úděly (územní celky) určené pro mladší členy rodu. Knížata vládnoucí na Moravě byla podřízena pražskému knížeti. (Olomoucký, Brněnský, na konci 11. století přibyl ještě Znojemský úděl). Břetislav se podílel na vydání prvních zákoníků (Břetislavovy dekrety).

Opat Božetěch dává korunu králi Vratislavovi (obraz: Josef Mathauser)

Opat Božetěch dává korunu králi Vratislavovi (obraz: Josef Mathauser)

Za vlády Vratislava II. dochází k rozkvětu Čech, Vratislav spolupracuje s Říší (Jindřich IV.), pomohl císaři v boji s papežem při dobývání Říma. Roku 1085 se Vratislav II. za tuto pomoc stal králem (jen jeho osoba, titul zatím ještě nebyl dědičný). Král nemusel platit tribut pacis, za jeho vlády došlo rovněž i ke kulturnímu a hmotnému vzestupu. Praha vzrostla na uznávané obchodní středisko; v podhradí vznikla už předtím první německá osada (v místech nynějšího Poříčí).

V roce 1063 bylo založeno olomoucké biskupství. Při biskupství v Praze byla založena škola pro kněžský dorost. Značný vzestup tehdy prožil také Sázavský klášter, a to zásluhou opata Božetěcha (liter. památka: Vyšehradský kodex). Klášter i kostel Sázavský byl přestavěn a umělecky vyzdoben, žádost o kázání ve slovanském jazyce byla však odmítnuta, a tak Vratislav II. osobně navštívil papeže (Řehoře VII.), ten však koncem 11. století výslovně zakázal slovanskou liturgii.

Již na konci vlády Vratislava se snažil převzít vládu jeho syn, Břetislav II.. Byl sice poražen a na krátký čas jej v čele vystřídal jeho strýc Konrád, ale po jeho smrti se vlády opravdu ujal. Vládl však jen osm let, protože (pravděpodobně kvůli jeho politice) byl v roce 1100 ve Zbečně zavražděn.

Po smrti Břetislava II. nastoupil na knížecí stolec Bořivoj II., který však svoji vládu neměl nijak jistou – mnoho rodů jej neuznalo, a nakonec byl v roce 1107 svržen Svatoplukem. Za Svatoplukovy vlády došlo k mnoha vojenským výpravám proti Uhrům, Polákům, i proti českým rodům (Vršovci).

Ani po jeho smrti nedošlo k přílišnému uklidnění, v roce 1109 nastoupil Vladislav I., který však bojoval se svým bratrem Bořivojem II. V roce 1125 se vlády za pomoci aristokracie a Svatavy (manželky krále Vratislava II.) ujal Soběslav I., za jehož vlády byl odražen útok nového římského krále Lothara III.

V roce 1140 šlechta na stolec dosadila syna Vladislava I., Vladislava II. Ten pomáhal císaři Fridrichovi I. Barbarossovi při dobývání Milána (vítězství) => v roce 1158 dostal od císaře královskou korunu „na věky“, fakticky však jen pro jeho osobu. Roku 1169 Vladislav II. vystavěl v Praze první kamenný most (Juditin most – podle své manželky). Po smrti Vladislava II. v roce 1172 dochází opět ke sporům o český trůn.

Spory mezi Přemyslovci definitivně odstranil až Přemysl Otakar I. (první panovník tzv. posledních Přemyslovců). Přemysl Otakar I. se ujal moci roku 1192, byl však nucen odejít a natrvalo se usadil na trůně až od roku 1197.

© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht