Města ve vrcholném středověku

Vrcholný středověk je druhým obdobím evropských dějin, ve kterém dochází ke vzniku a rozvoji měst. Do tohoto období zde sice existovala města, která vznikla ve starověku, ale po zániku anitické civilizace ztratila římská sídliště veškerý svůj význam. Raně středověká  civilizace byla civilizací vesnickou. S rozvojem hospodářství a vzrůstem počtu obyvatel Evropy  ve 12. století začala města opět nabývat na významu a začala hrát také důležitou roli ekonomickou, politickou a kulturní.

Vznik měst se odehrával trojím způsobem: První možností byla přímá návaznost na město antické – docházelo k obnovení původního města (mnoho z nich vznikalo na křižovatkách důležitých obchodních tras na území jižně od Dunaje, v jižní Francii nebo na pobřezí Pyrenejského poloostrova). Častěji byla města zakládána na místech bývalých řemeslnických nebo obchodních osad ležících u významných míst – brody, podhradí, klášter, křižovatky cest). Poslední variantou bylo založení města „na zeleném drnu“, tedy dosud neosídleném místě. Takováto města byla stavěna podle plánu, měla čtvercové náměstí a kolmé uličky (například České Budějovice, kde se nalézá největší náměstí čtvercového půdorysu o rozloze zhruba 1,7 hektaru). Zakládání a budování měst prožilo svůj rozkvět ve 13. století.

Lokátor byl v určité míře středověkou obdobou moderního developera

Lokátor byl v určité míře středověkou obdobou moderního developera

Místo pro založení nového města vybíral tzv. lokátor. Ten musel vzít v úvahu polohu budoucího města z mnoha hledisek – ekonomické, vojenské či komunikační. Město bylo často obehnáno hradbami s obrannými věžemi (baštami) a městskými bránami. Před branami města se nacházelo neopevněné předměstí. Zde se nacházely budovy patřící k městu, ale v samotném opevněném městě by byly nebezpečné (práce s ohněm – kovárny, hrnčírny), dále obydlí sloužících a chudiny. Města měla jen několik tisíc obyvatel (nejčastěji kolem třech tisíc – jen málo měst mělo více než deset tisíc obyvatel.)

Dělení měst podle majitele

  • města královská – byla založena nebo povýšena na město panovníkem, měšťané podléhali přímo panovníkovi. Patřila zde města věnná (byla přidělena přímo královně, např. Mělník, Hradec Králové, Dvůr Králové, Trutnov, Jaroměř); horní (těžily se zde drahé kovy, města se řídila „horním zákoníkem“, např. Jihlava, Kutná Hora, Stříbro, Příbram) a komorní (příjmy z měst šly do královské komory)
  • města poddanská – byla založena šlechtou, církví, jeho obyvatelé byli poddaní majiteli města, např. Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Český Brod, Pelhřimov

Městská privilegia (výsady)

Privilegium vydané Karlem IV. městu Moravská Ostrava, kterému přiznal právo na konání výročního trhu

Privilegium vydané Karlem IV. městu Moravská Ostrava, kterému přiznal právo na konání výročního trhu

Každé město disponovalo souborem mimořádných práv, které mu uděloval zakladatel města nebo vrchnost buď hned při založení, nebo kdykoli později, většinou za odměnu. Nejvíce privilegií měla města královská – byla tedy nejsvobodnější. O některé výsady mohlo „neposlušné“ město také přijít.

právo osobní svobody

  • nejdůležitější výsada pro měšťany

právo trhu

  • právo konat v určitých dnech ve městě trh, což byl pro město velký zdroj příjmů

právo várečné

  • právo vařit pivo

právo mílové

  • na míli (7,5 km) od města se neměla být provozována ta řemesla, jež provozovali měšťané
  • výjimku tvořili kováři

právo samosprávy

  • právo postavit si radnici a volit své zástupce (12 konšelů v čele s purkmistrem)

právo hradební

  • město získalo vojenský význam
  • mohlo si postavit opevnění a vlastní vojsko

právo hrdelní

  • město mělo pravomoc odsuzovat i k trestu smrti

právo horní

  • právo těžit kovy („veškeré nerostné bohatství patří panovníkovi“)
  • města s tímto právem neodevzdávala všechno vytěžené nerostné bohatství panovníkovi, ale odevzdávala mu jen část (regál)
  • byly vydávány horní zákoníky, které upravovaly těžbu – např. roku 1300 tzv. „Ius Regale Montanorum“ (právo těžit horu)
  • pražský groš (grossus)

právo nuceného skladu

  • obchodník, jedoucí kolem města, se musel ve městě minimálně tři dny pozdržet a nabídnout své zboží

Obyvatelstvo

Ve vrcholném středověku se mění struktura společnosti, vzniká nová vrstva obyvatel – měťanstvo, které se stává brzy vrstvou hospodářsky velmi aktivní.

Měšťané (tvořili je především kupci, kramáři a někteří řemeslníci) tvořili plnoprávné obyvatelstvo a měli největší politický vliv (podíleli se na správě města – zasedali v městské radě a ovládali městskou samosprávu, řidili také politický a hospodářský život města).

Kupci – byli nejbohatší, městský patriciát, zajišťovali dálkový obchod.

Řemselníci – mistři vlastnili dílnu a zaměstnávali další řemeslníky; vznikaly řemeslnické cechy (sdružení řemeslníků stejného oboru; dohlíželi na technologii a kvalitu výroby, na ceny výrobků).

Kramáři – prodávali zboží přímo spotřebitelům.

Střední vrstva byla zaměstnána u kupců, řemeslníků (tovaryši, učni), nebo jako služebnictvo, čeledínové a nádeníci vykonávající příležitostnou a často těžkou práci za nejnižší mzdy. Měli jen omezená práva. Nižší vrstvu této skupiny tvořila chudina, ale také  žebráci a drobní zlodějíčci působící ve městě. Tato společenská vrstva byla bezprávná (neměli majetek, tudíž vlastně nebyli měšťané – nevlastnili žádný dům).

Dalšími obyvateli města byli mniši, faráři, šlechta, či univerzitní profesoři a studenti. Ti všichni bydleli ve městě, podléhali však zvláštním právním normám.

Na okraji společnosti, obvykle uzavřeni ve svých ghettech, působili židé.

Význam měst

  1. hospodářský
    • města se specializovala výrobou
      • např. Florencie – drahé látky, výroba broušeného skla
      • Belgie – zpracovaná vlna
      • Brusel – bruselská krajka
    • obchodní města
      • hanzovní města (hanza, gilda = spolek patricijů (gilda je nadřazený pojem hanze))
      • města se stala středisky kultury
      • např. německá hanza
      • ovládala Baltské moře
      • města: Kolín, Hamburk, Brémy, Riga, Reval, Gdaňsk,…
      • obchodovali s látkami, vínem, solí,…
  2. politický
    • město sídlem panovníka nebo církevního hodnostáře
    • královská města představovala oporu panovnické moci, vojen. podporovala krále
  3. kulturní
    • město je střediskem kultury a vzdělání (školy,..)
    • závisí na bohatství města
    • vzdělanost
      • laicizace vzdělání, kultury (zlidovění, zpřístupnění vzdělání pro šlechtu, měšťanstvo)
      • gramotnost je běžná
      • písemnictví i v národním jazyce, vzdělání i v českém jazyce
      • ve městech vznikají školy
      • městské školy představují přípravu pro studium na universitě

University

      • od lat. universitas = společenství (=> společenství lidí, kteří touží po vzdělání)
      • společenství politicky nezávislá na světské i duchovní moci, podřízena papeži či panovníkovi (první univerzitu podřízenou přímo panovníkovi založil Fridrich II. Štaufský v roce 1224, což se později ve středověku stalo téměř pravidlem
      • znamenají svobodu v oblasti myšlení, vědění (studenti vedeni k diskusi – disputaci)
      • v čele university stojí rektor
      • členěny na fakulty – nejčastěji čtyři: teologická, právnická, lékařská, filozofická (artistická)
      • v čele fakulty stojí děkan
      • absolvent má světské nebo duchovní povolání
      • jen pro muže (dívky měly vzdělání soukromé nebo klášterní)

nejstarší university:

    • 11. stol. –  Bologna (Itálie, 1088)
    • 12. stol. – Salerno (Itálie, 12. stol.) Sorbona (Paříž – Francie, kolem r. 1150), Oxford (Anglie, 1167)
    • 13. stol. – Cambridge, Neapol, Padova, Salamanca, Valencia, Lisabon, Seville, Toulouse
    • 14. stol. – Avignon, Praha (1348), Wien (1365), Krakov (1364) a jiné
    • 15. stol. – Lipsko (1409), Valencie, Bordeaux, Kodaň a mnoho jiných
© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht