Nástup Karla I.

Rakouský císař Karel I. (1887 - 1922), vládl 1916 - 1918

Rakouský císař Karel I. (1887 – 1922), vládl 1916 – 1918

Ke konci roku 1916 již válka trvala dva roky, žádné z válčících stran se ale nepodařilo získat na svou stranu rozhodující převahu. Vyčerpání válkou se projevovalo jak přímo v oblasti vojenské, tak i v zázemí. Velké změny postihly v tomto roce zejména Rakousko – Uherskou monarchii. Po 68 letech vlády zemřel 21. listopadu 1916 císař František Josef I. a na císařský trůn nastoupil jeho synovec Karel I. S jeho nástupem jsou spojeny některé zásadní změny, které byly významné i pro vývoj v českých zemích. Karel I. omezil vliv velení armády na politický život, jenž se s jeho nástupem začal pomalu obnovovat. Poprvé od začátku války byla svolána vláda i Říšská rada. Politický život se obnovil také v Čechách, kde v listopadu roku 1916 vznikají Český svaz sdružující české poslance Říšské rady a Národní výbor. Oba tyto orgány ale sledovaly prorakouskou politiku a spojovaly další budoucnost Čechů s existencí reformovaného Rakouska – Uherska. Tento postoj byl v rozporu s postojem zahraničního odboje a zejména T. G. Masaryka, který již v tuto dobu prosazoval samostatný český stát.

Za přelomový rok první světové války můžeme považovat rok 1917, kdy dochází ke dvěma důležitým událostem, které se promítly do výsledku války. První z nich je Únorová revoluce v Rusku (březen 1917), druhou pak vstup Spojených států amerických do války (duben 1917). Po pádu carismu v Rusku došlo právě v této zemi k vytvoření československých legií jako vojska nově vznikajícího samostatného Československého státu. Československé legie, bojující po boku rozpadající se ruské armády, se poprvé výrazně vyznamenaly 2. července 1917 v bitvě u Zborova, kdy se jim podařilo prolomit frontu, získat asi 4000 zajatců, děla i kulomety. Počet dobrovolníků v legiích, na jejichž vytváření se podílel i sám Masaryk, neustále stoupal. Jen v Rusku bojovalo v československých legiích více než 60000 mužů.  Legie se ale vytvářely i ve Francii nebo v Itálii.

Situace se v roce 1917 změnila také v Čechách. V květnu 1917 byl vydán Manifest českých spisovatelů, v němž přední osobnosti české kultury vyzvaly české poslance v Říšské radě, aby hájili zájmy českého národa a opustili svou dosavadní prorakouskou politiku. V opačném případě měli poslanci raději odstoupit. Manifest, jehož autorem byl ředitel činohry Národního divadla Jaroslav Kvapil a pod nějž se podepsali například bratři Čapkové, Viktor Dyk, Alois Jirásek nebo Ivan Olbracht, měl značný pozitivní ohlas v české veřejnosti. 30. května 1917 pak na zasedání Říšské rady přednesl poslanec František Staněk Státoprávní prohlášení Českého svazu, v němž čeští poslanci opouštěli svou prorakouskou politiku a stavěli za sebeurčení českého a slovenského národa, stále ale v rámci Rakouska – Uherska (jednalo se tedy o požadavek federalizace Rakouska – Uherska).

V listopadu 1917 proběhla v Rusku bolševická revoluce, která výrazně zkomplikovala osud československých legionářských vojsk. V březnu 1918 byl totiž uzavřen Brest – Litevský mír, který znamenal konec zapojení Ruska do války na straně Dohody.  Československé legie tedy neměly kde bojovat. V Rusku se také postupně rozpoutala občanská válka. Masaryk, který v té době pobýval v Rusku, prosazoval politickou neutralitu legií ve vnitřních záležitostech Ruska a odchod legií  z Ruska do Francie. Dohodl se s ruskou vládou o přesunu legií přes Vladivostok (transsibiřskou magistrálou), odkud se měli vojáci dopravit po moři do Francie. Zároveň vydal provolání k legiím, aby se nevměšovaly do vnitřních záležitostí Ruska, tedy do občanské války, ale bude-li to nutné, aby bojovaly s nepřáteli československého národa. V březnu 1918 odešel Masaryk z Ruska do Spojených států amerických, kde napsal knihu Světová revoluce jako memorandum pro prezidenta Woodrowa Wilsona.

Vývoj v Rusku se ubíral jinou cestou, než předpokládal Masaryk. Drobná nedorozumění mezi legiemi a sovětskou vládou postupně přerostla v ozbrojený konflikt a sovětská vláda žádala odzbrojení legií. Čeljabinský incident v květnu 1918 se stal podnětem k aktivizaci československých legií v Rusku. Legie v průběhu léta a podzimu 1918 obsadily téměř celou transsibiřskou magistrálu, města v Povolží, na jihu a východě Sibiře a severu Kazachstánu. Na dobytém  území svrhly legie sovětské vlády a nastolily vlády demokratické. To mělo velký ohlas zejména v USA, avšak finanční pomoc byla minimální a vojenská pomoc žádná. Masaryk byl nazýván „pánem Sibiře“, místní noviny oslavovaly armádu státu, který neexistuje. V létě 1918, i díky vojenským akcím československých legií, státy Dohody postupně vyjádřily souhlas s vytvořením Československé republiky (v červnu Francie, v srpnu Velká Británie, v září USA a Japonsko, v říjnu Itálie).

Legie, které ztratily své opodstatnění, se postupně vnitřně rozložily. Přispěl k tomu i fakt, že na území, kterému legie pomohly k demokracii, se k moci postupně dostal generál Alexandr Kolčak, který se tam pokusil nastolit diktaturu, čemuž legie nechtěly napomáhat. Nakonec došlo k uzavření příměří se sovětskou vládou a legie byly evakuovány zpět do Československa. Část vojáků (6 000 – 10 000) ale zůstala v Rusku a bojovala v Rudé Armádě.

© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht