Období mezi vládou Přemyslovců a Lucemburků
Smrtí Václava III. v jeho sedmnácti letech vymřel rod Přemyslovců po meči, resp. žil jeden muž z přemyslovského rodu, ale byl to levoboček Přemysla Otakara II. a jako takový neměl žádných práv.
Václav II. měl kromě syna Václava (III.) i další potomky – Annu, manželku Jindřicha Korutanského, Elišku, která byla dosud svobodná, mladší Markétu, ženu Boleslava III. Lehnického, a malou Anežku. Prvním z kandidátů na nového krále, který byl volen na volebním sněmu, byl manžel Václavovy dcery Anny, Jindřich Korutanský. O český trůn se však přihlásil rovněž Rudolf Habsburský, syn císaře Albrechta Habsburského. Císař si činil nároky na trůn pro svého syna a jeho kandidaturu přijel podpořit v čele sebraného převáženě německého vojska. Jelikož Jindřich Korutanský patřičnou odvetnou akci neprovedl, jeho příznivci v řadách panstva jej opustili a společně s Annou z Čech uprchl.
Na znamení potvrzení své volby za českého krále se Rudolf oženil s Eliškou Rejčkou, vdovou po Václavu II. Na český trůn usedl 16. října 1306. Rudolf byl povahou šetrný a rázem zatrhl všechny bohatýrské manýry tehdejší šlechty („král kaše“). Snad proto se proti němu část šlechty obrátila, což se mu stalo osudné – při výpravě proti vzbouřivšímu se panu Bavorovi ze Strakonic, při obléhání Horažďovic, dostal těžkou úplavici. Rudolf Habsburský zemřel ve věku 25 let 4. července 1307 – vládl tedy necelé tři čtvrtiny roku.
Jindřich Korutanský (1265? – 2. duben 1335)
Po Rudolfově smrti vešel s patřičnou slávou do Prahy Jindřich Korutanský a byl jmenován za krále. Zanedlouho poté se ovšem ukázalo, že rozhodností, která by mezi vlastnosti panovníka jistě patřit měla, Jindřich rozhodně neoplýval. Vláda bez vlády vyústila v ostrý spor mezi šlechtou a městy, který si protivníci vyřizovali sami – bez účasti krále.
Roku 1308 usedl na říšský královský trůn Jindřich VII. z rodu Lucemburků. To vedlo v českých šlechtických kruzích k úvahám o sesazení nerozhodného Jindřicha Korutanského a zvolení za krále Jana, syna Jindřicha Lucemburského. Úvahy byly o to více posíleny, když se 1. září 1310 Jan oženil s Eliškou zvanou Přemyslovna, dcerou Václava II. Byl sice o čtyři roky mladší, ale král Jindřich Lucemburský s vidinou nové koruny se sňatkem nakonec souhlasil.
10 prosince 1310 byl Jindřich Korutanský donucen z Prahy utéci podruhé a tak mohli Jan společně se svojí manželkou Eliškou slavnostně vstoupit do města.
