Periodizace dějin

Dějiny rozdělujeme několika způsoby. Nejčastější je rozdělení dějinného vývoje na určité epochy (etapy):

Takové dělení je ale velmi nepřesné. Starověk se nestal středověkem za noc a veškerou periodizaci musíme přijímat jako orientační. Počátek starověku se dá hledat například ve vzniku prvních měst v Údolí půlměsíce, jako je Catal Hüyk nebo Jericho. Někdy se dá začátek starověku hledat až v základech Mezopotámských říších Sumerů či Babylonu (kolem 4000 před Kristem). Odlišné je to s koncem starověku a začátkem středověku. Tento předěl je nejčastěji spojován s vypleněním Říma germánským kmenem Vizigótů pod vedením krále Alaricha (476 n.l.). V tu dobu už ale Řím nebyl alfou a omegou pozdně antické společnosti – ta se po Ravenně přesídlila do Konstantinopole i s císařskou tradicí. Předělem může být také chápáno uznání křesťanství jako oficiální církve císařem Theodosiem I.Theodosius I. Flavius (11. 1. 347 - 17. 1. 395) Římský císař ve východní části císařství (379 - 394) a poslední císař celé římské říše (394 - 395). roku 380 n.l.

Přelom středověku a novověku je nejčastěji zachycován v objevné plavbě Kryštofa KolumbaKryštof Kolumbus (31. 10. 1451 – 20. 05. 1506) Mořeplavec a kolonizátor. Ve službách katolických králů Španělska uskutečnil čtyři plavby přes Atlantský oceán, které v Evropě probudily zájem o nový kontinent., který roku 1492 dorazil ke břehům dnešní Kuby. Někteří ale s tímto datem nesouhlasí a jako konec středověku označují také vynález knihtisku (1477) a někteří historici dokonce vidí středověk až do vzniku národního podvědomí při revolucích v 19. století.

Dále lze dějiny dělit podle způsobu výroby a vztahů ve společnosti, a to takto:

  • prvotně pospolná společnost
  • otrokářská společnost
  • feudální společnost
  • kapitalistická (občanská) společnost

Takový náhled měla ale spíše starší generace historiků. Dnes je velmi oblíbené nepoužívat přesně vymezenou periodizaci jaká je popsána výše, ale vymezovat se na přesně daná témata – například doba vlády Přemyslovců nebo Napoleonské války.

Dějiny můžeme dělit také podle kulturních směrů. V zásadě se dá takové dělení pokládat za zpřesnění výše uvedené periodizace na dějinné etapy s tím, že se především vymezují na období středověku a novověku v Evropě. Směry ze sebe čerpají, doplňují se. S koncem starověku vzniká – inspirována antickými vzory – románská kultura. Na ní volně navazuje gotika. Tu „civilizuje“ renesance, která je předpokladem pro rozvinutí baroka. To je později „očištěno“ a zjednodušeno empírem atd. Toto rozdělení je dále ovlivněno místem a časem, neboť zatímco v Itálii například vzniká renesance, probíhá v Čechách vrcholný středověk (gotika) a husitské války.

© 1997 - 2020, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht