Počátky českého státu

Koncem 9. století ovládli Čechové ostatní kmeny žijící na území pozdější České a Slovenské republiky. Jméno Čech se přeneslo na všechny obyvatele. Rozhodujícím byl rod Přemyslovců se sídlem v Levém Hradci (za Svatopluka byly Čechy závislé na Velké Moravě, správcem v Čechách se stal Bořivoj).

Bořivoj byl prvním historicky známým knížetem v Čechách (jsou o něm první písemné záznamy). V roce 885 Bořivoj přesídlil z Levého Hradce do Prahy. Praha bylo hradiště střežící brod přes Vltavu, byla centrem obchodu. Po smrti Bořivoje se do čela dostává Spytihněv. V roce 895 se Spytihněv zbavil nadvlády Velké Moravy a začal se orientovat na Bavorsko – v Řezně (Regensburg) uznal nadřazenost východofranské říše (= příklon Čech k západní – latinské – kultuře; stále zde ale přežívá staroslověnská kultura).

Vratislav I. zakládal křesťanské kostely, založil mj. i kostel sv. Jiří (první kostel na Levém Hradci za Bořivoje). Po jeho smrti nastaly spory v Přemyslovském rodě (mezi vdovou po Vratislavovi Drahomírou a vdovou po Bořivojovi, tedy babičkou Václava, Ludmilou) o vliv na Václava, syna Vratislavova. Nastal zde také spor mezi křesťanstvím (Ludmila) a pohanstvím (Drahomíra); a spor o zahraniční orientaci. V září roku 921 byla Ludmila na popud Drahomíry zavražděna na Tetíně (později prohlášena za svatou).

Jezdecká socha sv. Václava od J. V. Myslbeka v Praze (foto: Aleš Tošovský)

Jezdecká socha sv. Václava od J. V. Myslbeka v Praze (foto: Aleš Tošovský)

V roce 921-925 na trůn nastoupil Václav I., ale vládla za něj Drahomíra (bylo mu tehdy čtrnáct let). Václav byl vzdělaný (škola na Budči), byl to křesťan, obával se však výbojnosti Saska, kde vládl Jindřich I. Ptáčník. Z obavy před Saskem platí tribut pacis, aby tím zabránil nájezdům a plenění země. Václav zastával koncepci začlenit se do nadnárodního německého celku (idea universalismu). Václav též založil na Pražském hradě kostel sv. Víta (poté, co obdržel od Jindřicha I. ostatky světce). Tribut pacis, jenž tvořilo 500 hřiven stříbra a 120 volů, a také prosaská církevní politika se nelíbila především bratrovi Václava, Boleslavovi. Ten byl pro posílení státu a armády, nechtěl platit, ale bojovat. Byl také proti posilování vlivu panovníka, které s sebou katolická víra přinášela. To vše vyústilo 28. září 935 (nebo 929), kdy byl Václav svým bratrem Boleslavem zavražděn před vchodem do chrámu ve Staré Boleslavi. Vybiti byli také mnozí Václavovi stoupenci. Kníže Václav byl prohlášen za svatého a je dosud považován za symbol Čech (ochránce české země).

O životě i smrti knížete Václava bylo napsáno mnoho legend, knih a pojednání. K nahlédnutí alespoň První staroslověnská legenda o svatém Václavu (známá též jako Život svatého Václava).

Boleslav I. Ukrutný (935 – 972) buduje stát, buduje hradby, přispěl k pokřtění obyvatelstva, vybíral od obyvatel dávky na vydržování vojenské družiny. Za jeho vlády byly raženy první mince (stříbrné denáry). Boleslav vedl výbojné války (Slezsko a Krakovsko muselo platit Čechám tribut pacis). Čechy byly dost silné, nehrozilo proto pohlcení Německem. V roce 955 Boleslav I. spolu s Otou I. porazili Maďary v bitvě na řece Lechu, kteří byli přinuceni zanechat kočovného způsobu života a usadili se v Panónii. Za jeho vlády vzniká rovněž Vyšehrad, který střežil pražskou kotlinu z jižní strany.

Sv. Vojtěch (Adalbert) (956 - 23. dubna 997), druhý pražský biskup

Sv. Vojtěch (Adalbert) (956 – 23. dubna 997), druhý pražský biskup

Boleslav II. (972 – 999) rozšířil území českého státu o Moravu, i dále na východ (ne však natrvalo). V roce 973 bylo založeno v Praze biskupství (= Čechy se vymanily ze závislosti na biskupství v Řezně). Biskupství v Praze podléhalo Mohučskému arcibiskupství. Prvním biskupem byl Sas Dětmar. Druhým biskupem se stal Vojtěch z rodu Slavníkovců (pozd. sv.), znalý a zcestovalý muž usilující o emancipaci církve (snaha o posílení moci církve) => konflikty s Boleslavem. Vojtěch usiloval o odstranění zbytků pohanství (mnohoženství, prodej zajatců do otroctví,…); založil první mužský klášter v Čechách (v Břevnově; řád Benediktinů). Již dříve byl založen ženský klášter u sv. Jiří na hradě (první abatyší zde byla Mlada – sestra Boleslava II.) Úsilí Vojtěcha zapříčiňovalo spory s Boleslavem II. a tak Vojtěch opustil Prahu a odcházel do Říma, Maďarska; nakonec odešel do Pruska šířit křesťanství, kde byl v roce 997 zabit tamními pohany. Byl pohřben v Polsku (v Hnězdně) a prohlášen za svatého.

V roce 1000 Otto III., císař Římský podnikl pouť do Hnězdna, kde korunoval polského knížete Boleslava Chrabrého na polského krále. Hnězdno se stalo arcibiskupstvím a jeho patronem sv. Vojtěch. Oto III. podobně postupoval v Uhrách, snažil se obnovit Imperium Romanum (základem by byla jednota moci světské a duchovní) = „křesťanský universalismus“.

Roku 995 Přemyslovci přepadli Slavníkovce (konkurenční rod Přemyslovců ovládající východní Čechy) v Libici nad Cidlinou (Slavníkovské sídlo) a všechny Slavníkovce včetně miminek zavraždili. Zachránil se jen sv. Vojtěch a ještě jeden příslušník Slavníkovského rodu. Tím bylo tedy dokončeno sjednocení Čech pod nadvládu Přemyslovců.

Od svého vzniku do konce 12. století došlo k upevnění Českého státu, vládnou knížata, posléze i králové, dochází k dělení země a ovládání jejích částí pomocí hradů opevněných náspem, dřevěnými sruby a později zdivem. = zřízení hradské neboli hradská soustava.

V Čechách byl hlavním hradem Pražský hrad, na Moravě Olomoucký a Brněnský hrad. Na hradě sídlila ozbrojená družina a zástupci knížete, kteří soudili, vybírali daně, pokuty a cla a v případě potřeby svolávali zemskou hotovost svobodných bojovníků k válečným tažením.

Od 10. století (vláda Boleslava I.) se razily stříbrné denáry vycházející ze západních vzorů (pro obchod). Trhy byly chráněny „tržním mírem“. Pro obchod byly rovněž budovány stezky vedoucí do ciziny skrze okrajové hory nebo hvozdy.

Hospodářství

  • knížecí nebo šlechtické statky s dvorci (dominikál) – její správa byla přímo v režii šlechty (tzv. panské statky)
  • rustikál

    • poddaní měli propůjčenou půdu, ze které byli nuceni odvádět dávky do panského dvorce (obvykle v naturáliích)
    • poddaní byli zavázáni pracovat v době zemědělských prací, dělat i jiné činnosti pro pána dle jeho potřeby
  • osady zabývající se rybolovem v řekách nebo prací v lese

Společnost

  • kníže s početnou družinou objížděl dvorce (aby uživil sebe i svou družinu)
    • za zásluhy rozdával dvorce, vesnice i s obyvateli (jen členům své družiny)
  • podobné dvorce vlastnila i církev
  • vládnoucí skupinu tvořili světští a duchovní velmoži, kteří byli závislí na přízni panovníka
    • svobodné obyvatelstvo bylo představitelem českého národa ve středověku, mělo vojenské povinnosti, povinnosti při opevňování hranic a při stavbě hradu
    • platilo tribut pacis
  • prostý člověk žil podle starých slovanských zvyků, stále více k němu pronikaly vlivy křesťanské církve, působily i styky s Německem
  • do země přicházeli i cizí duchovní (zejm. příslušníci církevního řádu benediktinů – pomoc rozvoji latinské kultury a křesťanství)
© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht