Rusko ve vrcholném středověku

Na konci 14. století se projevilo oslabení tatarské moci úpadkem Zlaté hordy, která se rozpadla na několik menších státních útvarů, jejichž centry byly jih a jihovýchod Ruska (střední a dolní Volha, Krym, Astrachaň). Tohoto stavu využilo porobené Slovanské obyvatelstvo, které se snažilo vymanit z nadvlády Tatarů a založit vlastní samostatný stát. Roku 1380 se ruský kníže Dmitrij Donský postavil Tatarům na řece Donu (bitva na Kulikovském poli). Dmitrij sice vyhrál, ale Moskva byla o dva roky později stejně dobyta. Snaha osamostatnit se trvala ještě dalších sto let. Důležitou roli v tomto procesu sehrálo Moskevské knížectví.  Její panovník, kníže Ivan III. připojil během své vlády v polovině 15. století Knížectví jaroslavské a rotovské. Spojením těchto tří knížectví byly položeny základy ruského státu. Panovník si podmanil i nezávislý Novgorod. V roce 1480 pak Rusko definitivně zbavil tatarské nadvlády.

Ivan IV. Hrozný byl velice schopným panovníkem, ale byl také paranoidní a krutý

Ivan IV. Hrozný byl velice schopným panovníkem, ale byl také paranoidní a krutý

V roce 1547 car Ivan IV. (vnuk Ivana III.) se nechal jako první z moskevských knížat korunovat ruským carem (titul car byl obdobou byzantského a západního císařeského titulu). K posílení a centralizaci carské moci provedl správní, hospodářské, vojenské a právní reformy. Pronikl na východ území a obsadil jej; připojil rozsáhlé oblasti v povodí Volhy. Chtěl ovládnout také Balt (přímé spojení s ostatní Evropou), a tak musel bojovat s Polskem a se Švédskem. To se mu však nepodařilo (hlavně kvůli tomu, že si nedokázal podřídit ruskou šlechtu). Postupem času se Ivan stával více a více psychicky labilní, což způsobilo, že byla vyvražděna část šlechty. Jeho vláda zemi vyčerpala a uvedla do dlouhodobé krize.

Po Ivanovi IV. vládl jeho syn Fjodor I. Ten byl ale slabým carem a ve skutečnosti místo něj vládl jeho nevlastní bratr Boris Godunov. Poté, co Fjodor v roce 1598 zemřel bez dědiců, byl Godunov, šlechtic tatarského původu, zvolen zemským sborem dalším carem. Za jeho vlády přibylo k Rusi část Sibiře a Kavkazu. Godunov se vypořádal s vnitřním odporem šlechticů a podařilo se mu po dlouhodobých nepokojích konsolidovat stát. Po jeho smrti nastává období „Lžidimitrijů“. Z nastalých zmatků měl Ruské vyvést v roce 1613 nově zvolený panovník z rodu Romanovců, Michal Fjodorovič.

Romanovská dynastie vládla v Rusku až do revoluce v únoru (březnu) roku 1917. Michal nastoupil na trůn jako šestnáctiletý, takže de facto místo něj zpočátku vládla matka Marfa a po roce 1619, kdy se vrátil z polského zajetí, jeho otec Filaret. Michal Fjodorovič samostatně vládl až od roku 1625. Mladý panovník se opíral o říšský sněm, který zasedal nepřetržitě prvních deset let. Úkolem cara bylo vyvést zemi z období hlubokého úpadku a vyřešit několikaleté konflikty se Švédskem a Polskem.

© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht