Společnost před první světovou válkou

Technicko – vědecká revoluce

Druhá polovina devatenáctého počátek dvacátého století se nesla v duchu mnohdy převratných vynálezů a objevů. Zavádění těchto novinek do praxe měnilo život společnosti tu pomaleji, tu s větším tempem a nasazením.

Technicko – vědecká revoluce, jak už je patrno z jejího názvu, dávala na první místo techniku. V jejím průběhu vznikaly nové výrobní postupy, začaly být používány nové materiály a také nové zdroje energie.

Tehdejší parní stroj začal být koncem 19. století nahrazován lehčím spalovacím motorem – nejprve plynovým, později též benzinovým a naftovým. Výbušný benzinový motor zkonstruovali a ve svém motorovém kočáře použil roku 1886 německý inženýr Daimler společně s Carlem Benzem. Vznikl tak první auto-mobil – samostatně se pohybující stroj dosahující rychlosti až 20 kilometrů v hodině. Dieselův motor se stal pohonnou jednotkou pro nákladní vozidla a později i pro parníky, neboť dosahoval vyšších výkonů než motor Benzinův. Na počátku 20. století se rozjela výroba osobních automobilů opravdu ve velkém. Stalo se tak uvedením do praxe myšlenky Henryho Forda, že „každý Američan bude mít vlastní vůz“ (1912, model Ford T).

Významný krok ke vývoji letectví byl vykonán zkonstruováním letadla s benzinovým motorem americkými bratry Wrightovými v roce 1903. O šest let později Francouz Louis Blériot úspěšně přeletěl kanál La Manche. V průběhu první světové války se z těchto letadel staly opravdové stíhací stroje schopné boje ve vzduchu (Albatros, Fokker, Blériot Sopwitch, aj.) i bombardovací stroje (Gotha, Junkers, Handley-Page Farman, aj.).

Thomas Alva Edison s žárovkou v ruce

Thomas Alva Edison s žárovkou v ruce

V roce 1881 byly v Paříži představeny nové vynálezy související s využitím elektřiny – dynamo, alternátor, transformátor, ale především elektromotor. Ty byly nejprve používány k pohonu tramvají, později poháněly též některé stroje v továrnách. Potřeba elektřiny vyvolala zdokonalení turbín vyrábějících elektrickou energii. Z dalších vynálezů jmenujme alespoň obloukovou lampu (František Křižík, 1878), žárovku (Thomas Alva Edison, 1879), telefon (Alexander Bell, 1876), gramofon (Thomas Alva Edison, 1877) či bezdrátový telegraf (Guglielmo Marconi, 1896). V roce 1895 bratři Lumiérové uspořádali v Paříži první veřejné promítání filmu.

Lékařství začalo více využívat objevů v biologii, chemii a fyzice. V této souvislosti jmenujme například Francouze Louise Pasteura (očkování proti vzteklině), Němce Roberta Kocha (tuberkulóza), Němce Wilhelma Röntgena (rentgen) či francouzský pár Pierre a Marie Currie (radioaktivita).

Změny probíhaly také v organizaci hospodářského života. Docházelo ke koncentraci výroby do velkých podniků (nejprve v těžkém průmyslu) – koncentrace výrobních prostředků, kapitálu. Koncentrace probíhala následujícími způsoby:

  1. vlastní koncentrace (opakovaná akumulace) – část zisku se použije znovu jako investice do výroby
  2. centralizace (spojení již hotových kapitálů do většího celku)
    • dobrovolně nebo násilně (v konkurenčním boji)
    • vede ke vzniku monopolů – kapitalistických velkopodniků, ve kterých je soustředěna valná část výroby na trhu – ovládá trh s určitými výrobky
      • kartely – samostatné podniky, které se dohodnou o cenách, rajonizaci, výši výroby
      • syndikáty – ztrácejí samostatnost; výroba je samostatná, obchod je společný
      • trasty – návaznost výroby, bývalí majitelé jsou nyní akcionáři, o fungování podniku rozhoduje správní rada
      • koncerny – spojení více podniků, výroba na sebe nemusí navazovat, podnik je spojen bankami

 

Do popředí ekonomiky se dostávají banky (ke koncentraci dochází také v bankovnictví), které poskytují úvěry nově vytvářeným monopolům. Často dochází též ke srůstání průmyslového a bankovního kapitálu (finanční kapitál).

Novým trendem je tzv. vývoz kapitálu, kdy nadhodnota (zisk) je investována v jiných zemích (hlavně v zaostalejších zemích střední, východní a jižní Evropy a v koloniích – levnější pracovní síla, levnější suroviny, vytvoření nového trhu – větší odbyt). V těchto zemích dochází ke zvyšování investic také do dopravy. Na počátku 20. století byli největšími vývozci finančního kapitálu Angličané, Francouzi, Američané a snažili se o to i Němci. Probíhal boj o nové rozdělení světa – střety koloniálních velmocí jako Anglie, Francie nebo Rusko a nekoloniálních států jako Německo, Itálie nebo USA (hospodářsky vyspělé státy, avšak bez kolonií).

Proces, který začal v sedmdesátých letech 19. století a pokračoval i na počátku století dvacátého, znamenal přechod od kapitalismu volné konkurence k monopolistickému kapitalismu (imperialismu). Dochází k teritoriální expanzi (ovládnutí země též ekonomicky).

Dělnické hnutí

Eduard Bernstein (*1850 †1932) v roce 1899 publikoval teoretický spis o evolučním socialismu. Byl ovlivněn Marxem a britským fabiánským hnutím, které odmítalo násilí revolucí (bylo podporováno středostavovskou inteligencí – George B. Shaw, S. Webb, H. G. Wells). Bernstein revidoval marxismus a zastával reformní cestu k socialismu. Byl přesvědčen o přizpůsobení Marxových záměrů sociálním, politickým a ekonomickým podmínkám doby, které se od dob Marxe († 1883) změnily. Bernsteinovy názory byly však tvrdě odsouzeny ortodoxními Marxisty.

Koncem 19. století se v socialistickém hnutí objevil „levý směr“ vycházející z marxismu (také chtěl marxismus aktualizovat). Ve Francii byl představitelem levého směru Jean Jaurés. V popředí levého směru však stálo Rusko s početnou skupinou profesionálních revolucionářů v čele s Vladimírem Iljičem Leninem.

Vladimír Iljič Lenin (*1870 †1924) kritizoval Bernsteinovy názory (revisionismus, oportunismus) kvůli ztrátě revoluční perspektivy. Nelíbilo se mu odmítání „diktatury proletariátu“. Zastával budování bojeschopné strany, ve které není důležitá masovost, ale jednotný názor a kázeň. Snažil se vytvořit stranu jako předvoj dělnické třídy. Myslel si, že imperialismus spěje k zániku a že se jedná o poslední fázi kapitalismu.

České země před první světovou válkou

Před první světovou válkou žil v Česku přibližně stejný počet obyvatel jako je tomu dnes (ca. 10 milionů). Z toho 3,5 milionu obyvatel tvořili němečtí Češi a ca. 140 tisíc se hlásilo k židovskému vyznání.

Podnik Emila Škody v Plzni

Podnik Emila Škody v Plzni

Česko tvořilo nejrozvinutější část Rakouska-Uherska – pocházelo odsud až 40% veškeré průmyslové výroby v habsburském mocnářství. Češi drželi prvenství například ve výrobě cukru, sladu, železářských a strojírenských výrobků či v produkci piva. Z významných osobností českého průmyslu před první světovou válkou jmenujme například Emila Škodu (Škodovy závody v Plzni – slévárny a strojírny), Františka Křižíka (Křižíkovy závody – elektrotechnická továrna) či Emila Kolbena (Kolben a spol. ve Vysočanech – elektromotory).

Na politické scéně působilo několik stran. Měšťanstvo reprezentovaly dvě strany – Národní strana (tzv. staročeši) v čele Františkem Ladislavem Riegrem a Národní strana svobodomyslná (tzv. mladočeši) v čele s Karlem Kramářem, která přebrala vůdčí roli v 90. letech 19. století. Dělníky zastupovala Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická vzniknuvší v roce 1893. Zástupcem zemědělského venkova byla Agrární strana, jejímž představitelem byl Antonín Švehla. Agrárníci a sociální demokraté se stali před první světovou válkou nejsilnějšími politickými stranami.

Co se voleb a volebního systému týče, velkým mezníkem byl rok 1896, kdy bylo v českých zemích poprvé umožněno volit nemajetným. Všeobecné volební právo (pro muže) bylo prosazeno roku 1906.

České kultuře přelomu století dominovala česká moderna, která představovala odklon od napodobování vyspělejších evropských národů. Středem zájmu se stal jednotlivec usilující o myšlenkovou a uměleckou originalitu. V architektuře převládla secese – ze staveb jmenujme např. Obecní dům v Praze; z architektů Jana Kotěru či Josefa Fantu, ze sochařů alespoň Josefa Václava Myslbeka či Františka Bílka.

© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht