Úvod do dějin antického Řecka

Období antiky je v jisté formě vyvrcholením starověku. Samotný pojem antika pochází z latinského antiquitas, což znamená mj. starý věk. Časově toto období spadá zhruba do období 1000 před Kristem – 500 po Kristu. Pojmem antika chápeme nejen dějiny starověkého Řecka a Říma, ale také dějiny zemí, které byly pod jejich vlivem.

Je třeba si uvědomit, že nebýt antického světa, neexistovala by ani dnešní civilizace, jak ji známe. Antika měla značný vliv na kulturu, myšlení a další oblasti života i po svém zániku. Homér, Sofoklés, Eurípidés, Sapfó z Mytilény, Platón, Hérodotos z Halikarnássu, Solón, Pythagoras ze Samu, Aristotelés ze Stageiry, Publius Vergilius Maro, Lucius Annaeus Seneca, Publius Ovidius Naso či Marcus Tullius Cicero, to jsou jen některá jména řeckých a římských spisovatelů, jejichž díla ovlivňovala generace a generace a která známe dodnes. Z řečtiny, ale především z latiny, máme převzato spoustu slov – nejvíce z románských jazyků, ale ostatní nevyjímaje. Dobrá polovina kulturních slohů vzniklých po zániku antických států na ně navazuje. A tak bychom mohli pokračovat dále a dále.

Chceme-li tedy porozumět běhu světových dějin, je nezbytné znát dějiny antického světa. Alespoň o základní poznání se v těchto skromných článcích pokusíme.

Charakteristika z hlediska ekonomiky

Na počátku se v antickém Řecku upevňovalo soukromé vlastnictví (hlavně vlastnictví půdy), docházelo k rozvoji řemesla a obchodu, rostl význam řemeslníků a obchodníků i v politickém životě, což vedlo k oslabení moci aristokracie. Postupně rostl podíl otrocké práce; ta měla celospolečenský charakter, otroci pracovali jak v zemědělství a v řemeslech, tak i dolech, nebo mohli být úředníky, písaři, služebníky a někdy zastávali i funkci vychovatele.

Státní zřízení

V průběhu vývoje Řecka byla tři státní zřízení, a to království, vláda aristokracie a otrokářská demokracie.

© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht