Úvod do kapitoly Evropa po druhé světové válce

V průběhu pouhých několika let se ve většině států střední a východní Evropy, které od nacismu osvobodila sovětská Rudá armáda, vytvořily takzvané lidově-demokratické režimy, kde měly velké slovo místní komunistické strany. Tomuto bloku státu, které se staly zárodkem sovětského mocenského bloku v Evropě, přezdíváme „Východní blok“. Tvořilo jej Polsko, Československo, Maďarsko, Rumunsko, Jugoslávie, Bulharsko a Albánie. Naopak mimo tento blok zůstalo Rakousko, Řecko i Finsko. Jakýmsi potvrzením budoucí sovětské nadvlády se stalo vytvoření komunistického Informbyra, které podepsaly v září 1947 komunistické strany všech zemí Východního bloku plus ještě Itálie a Francie. Informbyro začalo šířit názor, že jedinou formou socialismu je sovětský model. Nastolena byla neomezená diktatura komunistické strany skrytá pod termínem diktatura proletariátu.

Rozpínavosti Sovětského svazu a změn v režimech poválečných států střední a východní Evropy si byly západní mocnosti sice vědomy, nicméně proti tomu příliš nezasáhly. Winston Churchill v březnu 1946 ve Fultonu pronesl památnou řeč o spuštění tzv. železné opony“ na evropské pevnině. Spojené státy americké v osobě prezidenta Harryho Trumana reagovaly na jaře roku 1947 vyhlášením tzv. „Trumanovy doktríny“ zdůrazňující nutnost čelit komunistické agresi v zájmu národní bezpečnosti USA kdekoliv na světě. Uvedl v život politiku zadržování komunismu, kterou hodlal uplatnit především v Řecku a Turecku. Ve Středozemním moři byly vybudovány americké základny a pod americkou kontrolou byly vyzbrojeny řecká i turecká armáda.

Logo Marshallova plánu, které se používalo na pomoci evropským zemím z USA

Logo Marshallova plánu, které se používalo na pomoci evropským zemím z USA

Zabránit vzniku revoluce měl také hospodářský program vyhlášený americkou vládou, který měl pomoci obnovit evropské ekonomiky. 5. června 1947 byl vyhlášen pod názvem Marshallův plán [1] (oficiálně – Plán evropské obnovy). V rámci tohoto plánu, jehož prvořadým cílem bylo obnovit poválečné demokratické Německo, bylo Evropě poskytnuto zboží, suroviny a stroje za tři miliardy amerických dolarů. Za celou dobu plnění Marshallova plánu bylo dosaženo celkové výše dotací téměř 17 miliard amerických dolarů. Marshallův plán přijalo také Československo a Polsko. Tehdy však Češi i Poláci poprvé pocítili tlak Sovětského svazu, když byli donuceni, podobně jako ostatní státy Východního bloku, Marshallův plán odmítnout. Sovětská vláda vydala ultimatum, do kdy musí dojít k odmítnutí Marshallova plánu, jinak v opačném případě by došlo k výraznému zhoršení vztahů mezi SSSR a ostatními zeměmi východního bloku. Odmítnutí Marshallova plánu znamenalo pro poválečné ekonomiky středo a východoevropských států velkou ránu.

 


[1] George Marshall byl americký ministr financí

© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht