Úvod do vrcholného a pozdního středověku

Duchovní, rytíř a dělník na středověkém vyobrazení ilustrují učení o trojím lidu

Duchovní, rytíř a dělník na středověkém vyobrazení ilustrují učení o trojím lidu (duchovenstvo, šlechta, poddaní)

Vrcholným středověkem rozumíme období v rozmezí 12. – 14. století. Jeho nástup znamenal pro tehdejší společnost množství změn. Mění se sociální rozvrstvení obyvatel, výrobní a zemědělské technologie, ale především dochází k zakládání nových a růstu stávajících měst. Na počátku vrcholného středověku převládá ještě kultura románská, ta je však postupně nahrazena kulturou gotickou, která vznikla v polovině 12. století ve Francii a postupně se šířila do ostatních částí Evropy. V závěrečném období středověku (tj. pozdním), který je ukončen objevením Ameriky v roce 1492, již dominuje ve vyspělejších částech Evropy renesanční umění a myšlenky humanismu.

Pro společnost vrcholného středověku je charakteristické její hierarchické uspořádání, které vystihuje učení o trojím lidu (podle něj se společnost dělila do tří základních skupin – na duchovenstvo, šlechtu a poddané). Dalším důležitým rysem středověké společnosti byl vznik nové skupiny – měšťanstva. Ke konci 13. a v první polovině 14. století zaznamenala Evropa značný populační přírustek, který souvisel především se zlepšením zemědělské produkce (zvýšením produktivity zemědělství a rozšířením druhů pěstovaných plodin došlo mj. k prodloužení průměrného lidského věku). Růst počtu obyvatel byl však ve 14. století pozastaven epidemií dýmějového moru, kterému se přezdívalo černá smrt. Během této epidemie došlo k poklesu počtu obyvatel v celoevropském měřítku přibližně o 20 procent.

V průběhu zmiňovaného období dochází k upevnění křesťanského náboženství v Evropě. Pohanská víra se stává okrajovou záležitostí, mezi obyvatelstvem se projevuje především v dodržování některých oblíbených zvyků. Křesťanství významným způsobem ovlivnilo nejen středověké umění, ale také vzdělanost. Ve vrcholném středověku vznikají nové mnišské řády, které svou chudobou poukazovaly na rostoucí rozmařilost a obohacování církve (např. žebravý řád františkánů, dominikáni).  V průběhu 12. století vznikají v souvislosti s křížovými výpravami také první rytířské řády. Ty měly důležité vojenské poslání a sice chránit dobytá místa ve Svaté zemi před nevěřícími. Se sílící kritikou církve se objevují skupiny věřících s názory odlišnými od názorů představitelů křesťanství. Ti jsou označováni za kacíře a jsou nemilosrdně stíháni. Na sklonku středověku se snaží cíkev vyřešit vnitřní rozkol (papežské schizma), začínají se objevovat první reformní hnutí (např. stoupenci Johna Wyclifa,  husité). Krize církve vyvrcholila na počátku novověku reformací v Evropě.

Základem středověké společnosti i nadále zůstává rodina. Důležité postavení měl především muž, který byl ochráncem a živitelem své rodiny. Během vrcholného středověku však roste také význam postavení ženy, která v případě potřeby mohla uplatňovat svá dědická práva. Význam rodiny je možné demonstrovat též na šlechtických rodech, které si zakládají na svých předcích, dědičných majetcích a smyslu pro rodovou čest. Ve společnosti začínaly být od počátku středověku uznávány rodokmeny, které v průběhu staletí nabývají na stále větší vážnosti.

© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht