Válka ve Vietnamu

Konec druhé světové války s sebou přinesl mj. také konec japonské okupace Indočíny. Ve Vietnamu se po válce chopili moci komunisté v čele s Ho Či Minem a 2. září 1945 vyhlásili Vietnamskou demokratickou republiku. První ze světových mocností, která se postavila proti tomu, byla Francie. Ta totiž chtěla obnovit svou vládu nad koloniemi v celé Indočíně. Francie tedy poslala do Vietnamu svá vojska, ta však po pěti letech bojů kapitulovala u Dien Bien Phu v květnu 1954.

Následovala mezinárodní konference o Indočíně, která se konala v červenci 1954 v Ženevě. Tam byl Vietnam rozdělen sedmnáctou rovnoběžkou na severní a jižní část. V severním Vietnamu vládl Ho Či Min a jeho komunistický režim a na jihu vládl prezident Ngo Dinh Diem. Na přelomu let 1960 – 1961 byla v jižním Vietnamu založena Národní fronta osvobození Vietnamu a s ní i její úderné oddíly zvané Vietkong podporované Ho Či Minem.

Další válka ve Vietnamu začala jako rozhodný pokus Vietkongu o svržení vlády Jižního Vietnamu, v jehož pozadí stál komunistický Severní Vietnam snažící se o spojení celého Vietnamu pod komunistickou nadvládu. Guerilla, kterou začal Vietkong v Jižním Vietnamu, probíhala od roku 1959. Útoky pokračovaly a zesílily i v následujícím roce. Jelikož USA byly jednoznačně proti rozšiřování komunismu, roku 1961 americký prezident John F. Kennedy slíbil pomoci udržet nezávislost Jižního Vietnamu. V následujícím roce bylo ve Vietnamu již přes deset tisíc amerických vojáků.

Tunelový systém poskytoval komunistickým vojákům téměř dokonalé úkryty, ale sloužil též pro komunikaci, zásobování, léčení a skladování zbraní. Na obrázku je vidět nenápadnost vchodu do tunelu.

Tunelový systém poskytoval komunistickým vojákům téměř dokonalé úkryty, ale sloužil též pro komunikaci, zásobování, léčení a skladování zbraní.
Na obrázku je vidět nenápadnost vchodu do tunelu.

Po incidentu v srpnu 1964, kdy severovietnamské hlídkové čluny zahájily palbu na americké lodě v Tonkinském zálivu, se Američané rozhodli rozpoutat válku s Vietkongem naplno. Od února 1965 začaly Spojené státy Americké bombardovat Severní Vietnam. Bombardování bylo vzápětí následováno vyloděním amerických jednotek v jižním Vietnamu (Da Nang) dne 6. března 1965, čímž lokální válka přerostla ve velký mezinárodní konflikt, v němž bylo nasazeno přes milion Američanů společně se stovkami amerických letadel, tanků, a ostatní výzbroje. Oficiálně se do Vietnamské války zapojilo na straně USA dalších čtyřicet států, které podporovaly Jižní Vietnam posláním bojových jednotek a zbraní, ale USA měly na tomto největší podíl. Proti Jižnímu Vietnamu byl kromě Severního Vietnamu také Sovětský svaz a komunistická Čínská lidová republika, která poskytla zbraně nejen Severnímu Vietnamu, ale také bojovým jednotkám Vietkongu. Zajímavostí je, že Severnímu Vietnamu pomáhalo i tehdejší Československo, které dodávalo munici a zdravotnický materiál.

Válka ve Vietnamu skončila s obrovskými ztrátami na životech vítězstvím komunistického severu

Válka ve Vietnamu skončila s obrovskými ztrátami na životech vítězstvím komunistického severu

Američané ve válce použili mnoho nových zbraní, např. bojové vznášedlo, laserem naváděné letecké pumy či rotační kanón s rychlostí střelby až 6 000 ran za minutu. Ve velké míře se též uplatnily bojové opancéřované vrtulníky. Vietkong používal jinou taktiku než Američané, totiž taktiku malých úderných oddílů, které měly za úkol vždy něco zničit a rychle poté zmizet. Tato taktika si brzy vysloužila název „Sedmiminutová válka,“ jelikož střet nikdy netrval příliš dlouho.

Zpočátku měli převahu Američané, ale proti taktice Vietkongu, který vedl odlišný druh války (zdlouhavý, polopartyzánský způsob drobných nebo středních útoků, pastí na cestách, nášlapných min apod) Američané nedokázali účinně vzdorovat. Během celé války byl Vietkong zásobován ze severu po tzv. Ho Či Minově stezce. Postupem času, jak byla válka vedena, se proti ní také stavělo více a více Američanů, kteří považovali válku za nesmyslnou a nevyhratelnou, pořádali nejrůznější protesty po celých  Spojených státech. I když USA měly jednoznačně technickou převahu, síly Vietkongu se postupem času zvětšovaly, protesty proti válce rostly, a válka se stále prodlužovala; nakonec, ač stále tvrdě bojovali, Američané z Vietnamu po podepsání pařížské dohody roku 1973 odešli. Po dvou letech, kdy jihovietnamský prezident čelil severovietnamské armádě bez podpory Američanů, byl nakonec v dubnu 1975 dobyt Saigon a byl vytvořen jednotný Vietnam pod nadvládou komunistů.

Válka tedy nakonec skončila vítězstvím komunistického severu, ovšem ztráty na obou stranách byly obrovské – cca 250 tisíc mrtvých jižních Vietnamců, 58 tisíc Američanů na straně jedné a více než milion mrtvých severních Vietnamců na straně druhé.

V roce 1982 byl ve Washingtonu otevřen památník amerických vojáků padlých ve vietnamské válce se všemi 58 tisíci jmény.

© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht