Velká Morava

Název „Velká Morava“ poprvé použil byzantský císař a historik Konstantin VII. Porfyrogennetos. Dalším užívaným pojmem je Velkomoravská říše (833 – 906)

V roce 830 byla na území nynější České republiky a Slovenska dvě knížectví:

  1. Moravské knížectví (vládl zde Mojmír I.)
    • za jeho vlády se šíří křesťanství z Východofranské říše
    • 831 přijal křest v Pasově spolu s dalšími velmoži
  2. Nitranské knížectví (vládl zde Pribina)
    • první křesťanský kostel byl založen v Nitře kolem roku 830

V roce 833 byl Pribina vyhnán Mojmírem, došlo ke spojení obou knížectví a ke vzniku Velké Moravy. Pribina odešel do Panónie, kde později přijal křesťanství a pod ochranou Franků založil knížectví u Blatenského jezera (území mu udělil v léno východofranský král Ludvík II. Němec).

Sousedem Velké Moravy byla Východofranská říše, která na Velkou Moravu útočila. Cílem Franků bylo podmanit si Velkou Moravu jak vojenskou cestou, tak za pomoci křesťanských misií. Křesťanství z Východofranské říše mělo však latinskou podobu, a tak bylo pro nižší vrstvy nesrozumitelné.

Konstantin a Metoděj držící písmo, které na Velkou Moravu přinesli (obraz: Zahari Zograf)

Konstantin a Metoděj držící písmo, které na Velkou Moravu přinesli (obraz: Zahari Zograf)

Východofranská říše zasahovala do konfliktů uvnitř Velké Moravy (uvnitř vládnoucího rodu), dosazovala vládce Staré Moravy. V roce 846 Ludvík II. Němec dosadil za knížete Mojmírova synovce Rastislava (Rastic). Ten se snažil vymanit z vlivu Franků, a tak se obrací na papeže, kde však nepořídil. To jej vedlo k rozhodnutí obrátit se na byzantského císaře Michala III., kterého požádal o věrozvěsty kázající ve slovanském jazyce.

Byzantský císař neměl pro vyhovění Rastislavově žádosti mnoho důvodů – Velká Morava s Byzantskou říší přímo nesousedila (mezi Byzantskou říší a Velkou Moravou leželo velké Bulharsko), hospodářský kontakt byl minimální. Snad z důvodu možnosti budoucího rozšíření křesťanství i do Bulharska, snad z jiných důvodů, se nakonec rozhodl poslat jednoho ze svých nejnadanějších učenců, který již předtím úspěšně vykonal misi v Chazarské řiši a odkud přinesl ostatky sv. Klimenta, totiž Konstantina. Spolu s ním poslal jeho staršího bratra, bývalého archonta a mnicha, Metoděje.

A tak roku 863 na Moravu přišli Konstantin a Metoděj, Řekové od Soluně, kteří hovořili slovanským jazykem používaným v jejich kraji a vytvořili spisovný jazyk „staroslověnštinu“. Vytvořili též písmo pro zapisování staroslověnštiny (hlaholici) – převážně z minuskuly řecké alfabety. Začali překládat bohoslužebné knihy, přeložili i část Nového zákona. Konstantin a Metoděj zavedli na Velké Moravě liturgii (bohoslužby) a vychovali dostatek kněží.

Hlaholice obsahovala na rozdíl od alfabéty či latinky i znaky pro slovanské hlásky, které se v řečtině či latině nevyskytovaly

Hlaholice obsahovala na rozdíl od alfabéty či latinky i znaky pro slovanské hlásky, které se v řečtině či latině nevyskytovaly

Východofranští kněží, uvědomující si možné získání naprosté nezávislosti Velké Moravy na Východofranské říši, si však stěžovali u papeže kvůli jazyku, ve kterém Konstantin s Metodějem kázali. A tak museli bratři podniknout cestu do Říma, aby se obhájili. Zde byli přitom vysvěceni jejich žáci. V Římě papež Jan VIII. roku 880 schválil jejich činnost (poslal Svatoplukovi bulu Industriae tuae). Konstantin však onemocněl, a proto vstoupil do kláštera, kde přijal jméno Cyril a brzy nato zemřel. Metoděj byl jmenován arcibiskupem Moravy a Panónie. Při návratu na Moravu byl však zajat nespokojenými bavorskými kněžími, kteří jej propustili až po zásahu samotného papeže.

Po návratu Metoděje z Říma byl sídlem arcibiskupa Velehrad (u Uherského Hradiště). Během Metodějovy cesty do Říma nastaly ale četné změny. Za pomoci Východofranské říše byl Rastislav zbaven moci a oslepen, novým vládcem se stal jeho synovec Svatopluk. Po využití pomoci Východofranské říše se jí však Svatopluk chtěl zbavit (a to vedlo k válkám). V roce 874 uzavřel Svatopluk s Východofranskou říší smír, ve kterém se zavázal k placení poplatku („tribut pacis“ = poplatek za mír). Za Svatopluka dosáhla Velkomoravská říše svého největšího územního rozsahu (Morava, Slovensko, Čechy, Polsko, Slezsko, Panónie). Na Svatoplukově dvoře byl v roce 885 pokřtěn český kníže Bořivoj a jeho manželka Ludmila z rukou Metoděje; Bořivoj byl Svatoplukem jmenován správcem v pohanských Čechách. To tam ale vyvolalo povstání, které bylo potlačeno jen za pomoci Svatoplukova vojska. Po Bořivojově smrti (888) převzal nad Čechami vládu Svatopluk. Po Metodějově smrti (885) dochází ke sporu mezi zastánci slovanské a latinské bohoslužby, na jejichž stranu se Svatopluk přidal a vyhnal žáky Metoděje z říše.

Ti se rozešli do Bulharska, na Balkán či do Kyjevské Rusi. Slovanská liturgie se udržela v Čechách jen málo (např. v Sázavském klášteře); Morava se přiklonila k západní kultuře. V roce 894 umírá Svatopluk, poté sílí útoky Franků; od Velké Moravy se odtrhly Čechy (za Přemyslovského knížete Spytihněva) a nástupcem se stal Mojmír II. Ten se pokoušel stát ještě zachránit, avšak zanedlouho se mu do cesty postavila překážka, kterou nebyl schopen a ani nemohl zvládnout.

Na konci 9. století se v Panónii objevují Maďaři (kočovníci z východu zabývající se chovem dobytka a loupežemi). V jejich čele byl Arpad, který ovládl Slovany na dolním toku Dunaje. V letech 903 – 906 Maďaři útočí na Starou Moravu a na Východofranskou říši. I tyto útoky přispěly k zániku Velké Moravy.

Příčiny rozpadu Staré Moravy:

  • Maďaři, kteří pustošili hradiště (střediska kultury, řemesla a obchodu)
  • vnitřní rozbroje (viz pověst o prutech Svatoplukových)

Poslední zpráva o Staré Moravě je z roku 906. Stará Morava se roztříštila na několik knížectví; jižní část obsadili Maďaři.

Význam Staré Moravy

  • první státní útvar na našem území
  • rozšíření křesťanství
  • založení slovanského písemnictví
  • přeložení části Bible a liturgických textů (do staroslověnštiny)
  • vznikly panonské legendy (o životě Konstantina a Metoděje)
  • sepsání veršované knihy k Evangeliu Prohlas
  • hmotná kultura a rozvoj architektury – vznik kostelíků, bazilik, rotund
  • šperkařství
© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht